|
Tretji element, ki je igral vlogo pri pripravi Harmelovega poročila, pa je bil vpliv vietnamske vojne na vlogo ZDA v Natu. Ko je Sovjetska zveza deset let kasneje skupaj z ZDA končala hladno vojno, je bil to pravzaprav dokončen odziv na sporočilo iz Harmelovega poročila.
|
|
Now forty years old, the Harmel Report has gone down in history as the voice of smaller nations urging that détente as well as defence be equally the Alliance’s major functions. Its main thrust was to recognise that the Allies must work towards a more stable relationship in which political issues could be resolved. One major impetus for the report was an assumption that the Warsaw bloc was moving towards normal relations with NATO. A second element was French President Charles de Gaulle's belief that the Soviet Union could be treated not as an abnormal entity seeking the destruction of the West but as a potential partner in a new European order. In response, the Report made clear that the success of the military pillar made détente possible. A third development that played a part in the completion of the Report was the Vietnam War’s impact on the US role in NATO. When the Soviet Union joined the United States a decade later to terminate the Cold War, they were, in effect, responding to the Harmel Report’s message.
|
|
Rédigé voici quarante ans, le Rapport Harmel est considéré dans l’histoire de l’OTAN comme la recommandation par les petits pays de faire de la détente et de la défense les fonctions essentielles de l’Alliance. Son idée maîtresse consistait à reconnaître la nécessité pour les Alliés d’œuvrer à des relations plus stables, grâce auxquelles les questions politiques pourraient être résolues. Il se basait avant tout sur l’hypothèse selon laquelle le bloc de l’Est se rapprochait de plus en plus de relations normalisées avec l’OTAN. Un deuxième élément résidait dans la conviction du Président français Charles de Gaulle, qui pensait que l’on pouvait traiter l’Union soviétique non pas comme une entité anormale recherchant la destruction de l’Ouest, mais comme un partenaire potentiel au sein d’un nouvel ordre européen. Dans ce contexte, le Rapport établissait clairement que la réussite du pilier militaire rendait la détente possible. Une troisième transformation devait jouer un rôle dans l’exécution de l’exercice Harmel, à savoir l’impact de la guerre du Viêt-Nam sur le rôle des Etats-Unis au sein de l’OTAN. Lorsque, une décennie plus tard, l’Union soviétique se joignit aux Etats-Unis pour mettre un terme à la Guerre froide, les deux puissances apportèrent en fait une réponse au Rapport Harmel.
|
|
Der vor 40 Jahren abgefasste Harmel-Bericht ist in die Bündnisgeschichte als die Forderung der kleineren NATO-Staaten eingegangen, in Zukunft Entspannung und Verteidigung als gleichberechtigte Hauptaufgaben des Bündnisses zu betrachten. Der wichtigste Punkt war die Einsicht, dass die Bündnisstaaten auf stabilere Beziehungen hinarbeiten müssten, die eine Lösung politischer Fragen erlauben würden. Eine wichtige Triebkraft für den Bericht war die Annahme, dass sich der Ostblock zunehmend in Richtung auf normale Beziehungen zur NATO entwickele. Ein zweites Element war die Auffassung des französischen Präsidenten Charles de Gaulle, dass die Sowjetunion nicht als anomale Größe behandelt werden solle, die eine Vernichtung des Westens anstrebe, sondern als potentieller Partner einer neuen europäischen Staatenordnung. Als Reaktion darauf stellte der Bericht klar, dass der Erfolg des militärischen Sektors die Entspannung ermögliche. Ein dritter Faktor, der bei der Abfassung des Berichts eine Rolle spielte, war der Einfluss des Vietnamkriegs auf die Rolle der Vereinigten Staaten in der NATO. Als die Sowjetunion und die Vereinigten Staaten zehn Jahre später gemeinsam den Kalten Krieg beendeten, war dies im Grunde auch eine Reaktion auf den Harmel-Bericht.
|
|
Transcurridos ya cuarenta años desde su elaboración, el Informe Harmel ha pasado a la historia como la voz de las naciones más pequeñas pidiendo que tanto la distensión como la defensa fueran consideradas como las funciones principales de la Alianza. Su fuerza principal consistía en el reconocimiento de que los Aliados debían trabajar es pos de una relación más estable en la que pudieran resolverse los asuntos políticos. Un gran impulso para el informe consistió en la aceptación de la idea de que el Pacto de Varsovia quería normalizar sus relaciones con la OTAN. Un segundo elemento fue la creencia del Presidente francés, Charles de Gaulle, de que la Unión Soviética podría ser considerada no como una entidad anormal que buscara la desintegración de Occidente sino como un socio potencial dentro de un nuevo orden europeo. El Informe dejaba claro que era el éxito del pilar militar lo que hacía posible la distensión. Un tercer acontecimiento que influyó sobre la elaboración del informe fue el efecto provocado por la guerra de Vietnam sobre el papel de Estados Unidos dentro la OTAN. Cuando la Unión Soviética se unió una década más tarde a Estados Unidos para poner fin a la guerra fría, lo cierto es que los dos países estaban respondiendo al mensaje contenido en el Informe Harmel.
|
|
A quaranta anni di distanza, il Rapporto Harmel ha rappresentato nella storia della NATO la voce delle nazioni più piccole che si battevano perché la distensione, al pari della difesa, fosse considerata la più importante funzione dell’Alleanza. Il suo principale merito consistette nell’affermare che gli alleati dovevano adoperarsi per un più stabile rapporto, in cui trovassero soluzione le questioni politiche. Il rapporto ricevette un’ulteriore spinta dalla sensazione che il blocco di Varsavia si stesse avviando verso normali relazioni con la NATO. Un secondo elemento fu la convinzione del presidente francese Charles de Gaulle che l’Unione Sovietica non poteva essere trattata come qualcosa d’anomalo che cerca la distruzione dell’Occidente, ma come un potenziale partner in un nuovo ordine europeo. Dal canto suo, il rapporto evidenziò che il successo del pilastro militare rendeva possibile la distensione. Un terzo sviluppo, che ebbe parte nel completamento del Rapporto, fu l’impatto della guerra del Vietnam sul ruolo degli USA nella NATO. Quando, un decennio più tardi, l'Unione Sovietica e gli Stati Uniti decisero di porre fine alla Guerra Fredda, in effetti, non fecero altro che adeguarsi al messaggio contenuto nel Rapporto Harmel.
|
|
Com quarenta anos, o Relatório Harmel ficou para a história como a voz das nações mais pequenas, pedindo que a dissuasão fosse considerada, juntamente com a defesa, uma das principais funções da Aliança. A sua principal preocupação era reconhecer que os Aliados tinham de trabalhar no sentido de uma relação mais estável na qual as questões políticas pudessem ser resolvidas. Um dos principais motivos para o relatório era a assumpção que o bloco de Varsóvia estava a caminhar para relações normais com a OTAN. Um segundo elemento era a expectativa do Presidente francês, Charles de Gaulle, de que a União Soviética pudesse ser tratada não como uma entidade anormal que procurava a destruição do Ocidente, mas como um potencial parceiro numa nova ordem europeia. Em resposta, o Relatório tornou claro que o sucesso do pilar militar tornava a dissuasão possível. Um terceiro acontecimento que desempenhou um papel na redacção do Relatório foi o impacto da Guerra do Vietname no papel dos Estados Unidos na OTAN. Quando, uma década mais tarde, a União Soviética se uniu aos Estados Unidos para pôr fim à Guerra-fria, estavam, efectivamente, a responder à mensagem do Relatório Harmel.
|
|
إن تقرير هارمل الذي مضت عليه أربعون سنة حتى الآن قد أصبح وثيقة تاريخية تمثل صوت الدول الصغيرة التي تدعو إلى أن يصبح الوفاق والدفاع من المهمات الرئيسية للحلف على نحو متكافئ. وكان هذا التقرير يدفع بصورة رئيسية في اتجاه ضرورة أن يعمل الحلفاء من أجل إقامة علاقة أكثر استقراراً يمكن حل القضايا السياسية في إطارها. وكان هناك دافع رئيسي لإعداد التقرير، وهو افتراض أن حلف وارسو يتحرك في اتجاه إقامة علاقات طبيعية مع حلف الناتو. العنصر الثاني كان اعتقاد الرئيس الفرنسي شارل ديغول بأنه يمكن التعامل مع الاتحاد السوفييتي ليس على أساس كونه كتلة تسعى إلى تدمير الغرب ولكن كشريك محتمل في نظام أوروبي جديد. وكرد فعل على ذلك، أوضح التقرير أن نجاح المرتكز العسكري في الحلف جعل تحقيق الوفاق ممكناً. أما التطور الثالث الذي أدى دوراً في استكمال التقرير فهو تأثير حرب فيتنام في الدور الأمريكي في حلف الناتو. وعندما انضم الاتحاد السوفييتي للولايات المتحدة بعد عقد من ذلك لإنهاء الحرب الباردة، فقد كانا في الواقع يتجاوبان مع الرسالة التي تضمنها تقرير هارمل.
|
|
Τώρα είναι σαράντα ετών, και η Έκθεση Harmel πέρασε στην ιστορία ως η φωνή των μικρότερων κρατών που καλούσαν η ύφεση όπως επίσης και η άμυνα να είναι εξ ίσου στις κύριες λειτουργίες της Συμμαχίας. Το κύριο περιεχόμενό της ήταν το να αναγνωριστεί ότι οι Σύμμαχοι θα πρέπει να εργάζονται προς την κατεύθυνση μιας πιο σταθερής σχέσης εντός της οποίας θα μπορούν να επιλυθούν τα πολιτικά θέματα. Μια κύρια δύναμη για την έκθεση ήταν η εικασία ότι το μπλοκ της Βαρσοβίας μετακινούταν προς την κατεύθυνση φυσιολογικών σχέσεων με το NATO. Ένα δεύτερο στοιχείο ήταν η πεποίθηση του Γάλλου Προέδρου Charles de Gaulle ότι η Σοβιετική ¨Ένωση δεν θα έπρεπε να την μεταχειριστούμε ως μια ανώμαλη οντότητα που επιδιώκει την καταστροφή της Δύσης αλλά ως ένα ενδεχόμενο συνέταιρο σε μια νέα Ευρωπαϊκή τάξη. Σε απάντηση, η Έκθεση κατέστησε σαφές ότι η επιτυχία του στρατιωτικού πυλώνα έκανε δυνατή την ύφεση. Μια τρίτη εξέλιξη που έπαιξε σημαντικό ρόλο στην ολοκλήρωση της Έκθεσης ήταν η επίπτωση του Πολέμου του Βιετνάμ πάνω στον ρόλο των ΗΠΑ στο ΝΑΤΟ. Όταν μετά από μια δεκαετία η Σοβιετική Ένωση συνέπραξε με τις Ηνωμένες Πολιτείες για τον τερματισμό του Ψυχρού Πολέμου, στην πραγματικότητα, αντιδρούσαν στο μήνυμα της Έκθεσης Harmel.
|
|
Het nu veertig jaar oude Harmel-Rapport is de geschiedenis ingegaan als de stem van de kleinere naties die erop aandrongen dat zowel détente als defensie de belangrijkste taken van het Bondgenootschap zouden zijn. Het belangrijkste punt in het rapport was het besef dat de Bondgenoten moesten werken aan een stabieler relatie waarin politieke vraagstukken konden worden opgelost. Een belangrijke stimulans voor het rapport was de veronderstelling dat het Warschau-blok op het punt stond normalere betrekkingen met de NAVO aan te gaan. Een tweede element was de overtuiging van de Franse president Charles de Gaulle, dat de Sovjet-Unie niet als een abnormale entiteit behandeld moest worden, die de vernietiging van het Westen nastreefde, maar als een potentiële partner in een nieuwe Europese orde. In reactie daarop, maakte het Rapport duidelijk dat het succes van de militaire pijler détente mogelijk maakte. Een derde ontwikkeling die een rol heeft gespeeld in de totstandkoming van het Rapport, waren de gevolgen van de Vietnam-oorlog voor de rol van Amerika in de NAVO. Toen de Sovjet-Unie samen met de Verenigde Staten tien jaar later een einde maakten aan de Koude Oorlog, reageerden ze in feite op de boodschap in het Harmel-Rapport.
|
|
Сега, след четиридесет години, докладът Армел влезе в историята като символ на гласа на малките държави, които настойчиво изискват разведряването и отбраната да са двете основни функции на НАТО. Основната му заслуга е твърдението, че съюзническите държави трябва да установят по-стабилни отношения, в рамките на които да се решат политическите въпроси. Един от факторите, дали тласък на доклада, е предположението, че Варшавският блок върви към нормални отношения с НАТО. Друг фактор са очакванията на голистка Франция, че Алиансът ще се саморазпусне, след като Съветите отслабват хватката върху Източна Европа. В доклада ясно се подчертава, че именно успехът във военната област прави разведряването възможно. Има и трета промяна на международната сцена, която също частично допринася за доклада Армел – ефекта от войната във Виетнам върху ролята на САЩ в НАТО. Когато Съветският съюз и Съединените щати съвместно прекратяват Студената война, посланието от доклада Армел най-после става реалност.
|
|
V letošním roce vzpomínáme čtyřicátého výročí Harmelovy doktríny, která vstoupila do dějin jako hlas malých států výzývajících, aby proces uvolnění napětí a obrana území Aliance se staly rovným dílem hlavním posláním Aliance. Jejím hlavním záměrem bylo uznání, že spojenci musí usilovat o stabilnější vztahy, v jejichž nitru lze řešit politické problémy. Nejdůležitějším impulsem pro vypracování doktríny byla domněnka, že státy Varšavské smlouvy činí určitý posun směrem k normalizaci vztahů s NATO. Druhým faktorem byl francouzský prezident Charles de Gaulle, který byl přesvědčen, že se Sovětským svazem musí být jednáno ne jako s abnormální státní entitou snažící se zničit Západ, nýbrž jako s potenciálním partnerem v rámci nového evropského pořádku. Doktrína byla reakcí na toto stanovisko a dávala jasně na vědomí, že díky úspěšnému spojeneckému pilíři je uvolnění možné. Třetím aspektem, který částečně doplňoval Harmelovu doktrínu, byl vliv války ve Vietnamu na úlohu USA v NATO. Když Sovětský svaz a USA ukončily o deset později studenou válku, byla to v podstatě jejich odpověď na Harmelovovo poselství.
|
|
Nu 40 år efter Harmel-rapporten blev godkendt, er den gået over i historien som de mindre landes stemmer til forsvar for, at afspænding var lige så vigtig som forsvar som Alliancens vigtigste funktioner. Dens vigtigste pointe var en anerkendelse af, at de allierede må arbejde for mere stabile relationer, hvor politiske spørgsmål kunne løses. En væsentlig årsag til rapporten var formodningen om, at Warszawa-blokken var i færd med at bevæge sig i retning af normale relationer med NATO. Et andet element var den franske præsident Charles de Gaulles forestilling om, at Sovjetunionen ikke skulle behandles som en abnorm enhed, der ønskede at ødelægge Vesten, men som en mulig partner i en ny europæisk orden. Som reaktion på det gjorde rapporten det klart, at den militære søjles succes gjorde afspænding mulig. En tredje udvikling, som spillede en rolle i færdiggørelsen af rapporten var Vietnam-krigens konsekvenser for USA’s rolle i NATO. Da Sovjetunionen fulgte USA et årti senere og afsluttede Den Kolde Krig, besvarede de i realiteten Harmel-rapportens budskab.
|
|
Nüüdseks 40-aastane Harmeli aruanne on läinud ajalukku kui väiksemate riikide üleskutse, et lähitulevikus olgu alliansi põhiülesanded nii pingelõdvendus kui ka kaitse. Aruande põhisõnum seisnes selles, et liitlased peavad tegema tööd stabiilsemate suhete nimel, mille raames oleks võimalik lahendada poliitilisi probleeme. Aruande üks tähtsamaid aluseid oli eeldus, et Varssavi bloki riigid on üha enam liikumas normaalsete suhete poole NATOga. Teine lähtepunkt oli Prantsusmaa presidendi Charles de Gaulle’i veendumus, et sõjaline vastasseis Nõukogude blokiga peab jääma minevikku ning et Nõukogude Liitu saab suhtuda mitte kui Lääne hävingut taotlevasse ebanormaalsesse jõusse, vaid kui potentsiaalsesse partnerisse uues Euroopas. Seepärast on dokumendis rõhutatud, et pingelõdvenduse teeb võimalikuks just alliansi sõjalise samba edukus. Kolmanda tegurina oli Harmeli aruande valmimisel oma osa Vietnami sõja mõjul USA tähtsusele NATOs. Kui Nõukogude Liit ja USA kümme aastat hiljem ühiselt külma sõja lõpetasid, võtsid nad sellega sisuliselt kuulda Harmeli aruande sõnumit.
|
|
A most 40 éves Harmel-jelentés úgy vonult be a történelembe, mint a kisebb országok hangja, amely azt sugallja, hogy az enyhülés és a védelem egyaránt lehet a Szövetség elsődleges funkciója. Legfontosabb eleme az volt, hogy felismerte, hogy a szövetségeseknek stabilabb kapcsolatokat kell kialakítaniuk, amelyekben a politikai kérdések megoldhatók. Jelentős lendületet adott a Jelentés számára az a feltételezés, hogy a Varsói Szerződés is normális kapcsolatokra törekszik a NATO-val. A második elem a gaulle-ista Franciaországnak azon számítása volt, hogy a NATO maga is feloszlik, mihelyst a szovjetek engednek Kelet-Európa szorításán. Erre reagálva a Jelentés egyértelművé tette, hogy a katonai pillér sikere tette lehetővé az enyhülést. A harmadik fejlemény, amely szerepet játszott a Jelentés elkészültében, az a vietnami háborúnak az USA NATO-n belüli szerepére gyakorolt hatása volt. Amikor a Szovjetunió csatlakozott az Egyesült Államokhoz egy évtizeddel később abban, hogy véget vehessen a hidegháborúnak, gyakorlatilag a Harmel-jelentés üzenetére reagáltak.
|
|
Í sögu NATO er Harmel-skýrslan, sem er fjörutíu ára um þessar mundir, réttilega talin rödd smærri þjóða sem hvatti til þess að slökunarstefna ætti að vera annað helsta viðfangsefni bandalagsins ásamt hervörnum. En meginröksemd hennar var að bandalagsþjóðirnar yrðu að vinna sameiginlega að traustara sambandi, þar sem hægt væri að leysa pólitísk ágreiningsefni. Einn meginhvati skýrslunnar var sú skoðun að Varsjárbandalagið væri að færast nær eðlilegum samskiptum við NATO. Annar meginhvati var sú trú Frakka, undir stjórn gaullista, að NATO myndi líða undir lok eftir að Sovétríkin losuðu tak sitt á Austur-Evrópu. Skýrslan dró enga dul á að það var hernaðarstyrkurinn sem gerði slökunarstefnuna mögulega. Þriðja umbreytingin á alþjóðavettvangi hafði áhrif á niðurstöðu Harmel-æfingarinnar; nefnilega áhrif Víetnamstríðsins á hlutverk Bandaríkjanna innan NATO. Þegar Sovétríkin tóku höndum saman við Bandaríkin áratug síðar um að binda enda á kalda stríðið voru þau, í raun, að bregðast við skilaboðum Harmel-skýrslunnar.
|
|
Harmelio ataskaita, kuriai jau keturiasdešimt metų, įėjo į NATO istoriją kaip mažesniųjų šalių balsas, raginantis tarptautinės įtampos mažinimą kartu su gynyba laikyti pagrindinėmis Aljanso funkcijomis artimiausioje ateityje. Jos pagrindinė idėja buvo ta, kad valstybės sąjungininkės turi stengtis formuoti stabilesnius santykius, kurie leistų spręsti politinius klausimus. Viena iš svarbiausių ataskaitos paskatų buvo prielaida, kad Varšuvos blokas vis tvirčiau ėjo normalių santykių su NATO link. Antrasis elementas buvo Prancūzijos prezidento Charleso de Gaullio įsitikinimas, kad į Sovietų Sąjungą turėtų būti žiūrima ne kaip į kažkokią nenormalią, Vakarus siekiančią sugriauti struktūrą, o kaip į galimą Europos naujosios tvarkos partnerę. Ataskaita aiškiai parodė, kad karinio ramsčio dėka galimas įtampos mažinimas. Trečias įvykis, prisidėjęs prie Harmelio projekto baigties, buvo Vietnamo karo poveikis JAV vaidmeniui NATO organizacijoje. Kai dešimtmečiu vėliau Sovietų Sąjunga prisijungė prie Jungtinių Amerikos Valstijų, kad užbaigtų šaltąjį karą, šios šalys faktiškai vykdė Harmelio ataskaitos priesaką.
|
|
Nå, 40 år gammel, har Harmel-rapporten gått inn i historien som stemmen til mindre land som oppfordrer til at avspenning så vel som forsvar skal være like mye Alliansens hovedfunksjoner. Dens hovedfremstøt var å anerkjenne at de allierte må arbeide sammen mot et mer stabilt forhold der politiske spørsmål kan bli løst. En hoveddrivkraft for rapporten var en oppfatning av at Warszawa-blokken gikk mot normale forbindelser med NATO. Et annet element var den franske president Charles de Gaulles tro på at Sovjetunionen kunne behandles ikke som en unormal enhet som arbeider for ødeleggelse av Vesten, men som en potensiell partner i en ny, europeisk orden. Som svar gjorde Rapporten det klart at den militære pilars suksess gjorde avspenning mulig. En tredje utvikling som spilte en rolle i fullføringen av Rapporten var innvirkningen av Vietnam-krigen på USAs rolle i NATO. Da Sovjetunionen gikk sammen med USA et tiår senere for å få en slutt på den kalde krigen, var det faktisk et svar på budskapet i Harmel-rapporten.
|
|
Raport Harmela, którego już czterdziestolecie obecnie obchodzimy, zapisał się w historii NATO jako głos mniejszych państw apelujących o to, by détente na równi z obroną były w najbliższej przyszłości podstawowymi funkcjami Sojuszu. Jego sednem było jednak uznanie, że państwa członkowskie Sojuszu muszą pracować w kierunku nawiązania bardziej stabilnych stosunków, za pomocą których możliwe byłoby rozwiązanie kwestii politycznych. Jednym z czynników inspirujących Raport było założenie, iż Układ Warszawski skłaniał się w kierunku normalnych stosunków z NATO. Drugim elementem było oczekiwanie gaullistowskiej Francji, że samo NATO rozwiąże się po tym, jak ZSRR poluzuje uścisk, w którym trzymał Europę Wschodnią. W odpowiedzi Raport jednoznacznie stwierdzał, że sukces filara wojskowego umożliwiał détente. Trzecim czynnikiem, który odegrał rolę w pełnym opracowaniu Raportu był wpływ wojny wietnamskiej na rolę USA w NATO. Gdy Związek Radziecki dołączył do USA dziesięć lat później, aby zakończyć zimną wojnę, w efekcie oba te państwa odpowiadały na przesłanie zawarte w Raporcie Harmela.
|
|
Împlinind acum patruzeci de ani, Raportul Harmel a intrat în istorie drept vocea naţiunilor mai mici care solicitau ca detenta şi apărarea să constituie în mod egal funcţiile majore ale Alianţei. Principalul său punct forte a fost acela de a recunoaşte că aliaţii trebuie să acţioneze împreună în vederea realizării unei relaţii mai stabile în cadrul căreia puteau fi rezolvate aspectele politice. O motivaţie majoră a raportului a fost presupunerea că blocul Pactului de la Varşovia se îndrepta spre normalizarea relaţiilor cu NATO. Un al doilea element l-a constituit convingerea preşedintelui francez Charles de Gaulle că Uniunea Sovietică putea fi tratată nu ca o entitate anormală căutând distrugerea Occidentului, ci ca un partener potenţial într-o nouă ordine europeană. În răspuns, Raportul a arătat clar că succesul pilierului militar a făcut posibilă detenta. O a treia evoluţie importantă pentru finalizarea Raportului a fost impactul Războiului din Vietnam asupra rolului SUA în NATO. Faptul că, un deceniu mai târziu, Uniunea Sovietică s-a alăturat Statelor Unite pentru a pune capăt Războiului Rece, a reprezentat, de fapt, răspunsul la mesajul Raportului Harmel.
|
|
Подготовленный сорок лед назад доклад Армеля остался в истории НАТО призывом малых государств к тому, чтобы разрядка и оборона существовали на равных правах и были основными задачами Североатлантического союза в ближайшем будущем. Основная суть доклада в том, что он указал на необходимость для союзников по НАТО стремиться к созданию более стабильных отношений, способствующих разрешению политических вопросов. Согласно одной из основных предпосылок, из которых исходил доклад и которая побудила к составлению этого доклада, Варшавский блок стремился к установлению нормальных отношений с НАТО. Вторым фактором стала позиция Президента Франции Шарля де Голля, считавшего, что с Советским Союзом можно обращаться не как с ненормальным образованием, стремящимся уничтожить Запад, а как с потенциальным партнером по созданию нового европейского порядка. В ответ на это в докладе было четко обозначено, что именно благодаря успехам военного «столпа» появилась возможность для разрядки. Третьим изменением, сыгравшим определенную роль в довершении работы Армеля, стала война во Вьетнаме и то, как она сказалась на роли США в НАТО. Когда десять лет спустя Советский Союз присоединился к Соединенным Штатам, чтобы положить конец «холодной войне», на самом-то деле, они откликнулись на призыв, сформулированный в докладе Армеля.
|
|
Po štyridsiatich rokoch Harmelova správa patrí do dejín ako hlas menších krajín, ktorý volal po tom, aby sa v blízkej budúcnosti medzi hlavné funkcie Aliancie dostalo popri obrane aj zmiernenie medzinárodného napätia. Jej hlavným cieľom bolo poukázať na fakt, že spojenci musia spolupracovať, aby vytvorili stabilnejšie vzťahy na riešenie politických otázok. Jedným z hlavných podnetov pre vypracovanie správy bol predpoklad, že krajiny Varšavskej zmluvy sa posunuli smerom k normálnym vzťahom s NATO. Druhým prvkom bola viera francúzskeho prezidenta Charlesa de Gaullea, že k Sovietskemu zväzu sa dá správať nie ako k abnormálemu aktérovi, ktorý chce zničenie Západu, ale ako k potenciálemu partnerovi v novom európskom poriadku. V reakcii na to správa jasne uviedla, že práve úspech vojenského piliera umožnil zmiernenie medzinárodného napätia. Tretím prvkom, ktorý zohral úlohu vo vypracovaní správy, bol dopad vojny vo Vietname na postavenie USA v NATO. Keď sa o desaťročie neskôr Sovietsky zväz spojil so Spojenými štátmi, aby ukončili studenú vojnu, vlastne tak reagovali na odkaz Harmelovej správy.
|
|
Kırkıncı yılını tamamlayan Harmel Raporu detantın da savunma kadar İttifakın temel işlevlerinden olmasını isteyen küçük ülkelerin sesi olarak tarihe geçmiştir. Rapor Müttefiklerin siyasi konuların çözümlenebileceği daha istikrarlı bir ilişki doğrultusunda çalışmaları gerektiğini ortaya koymaktadır. Raporun güçlü noktalarından biri Varşova blokunun NATO ile normal ilişkiler oluşturma yönünde ilerlediği konusundaki varsayımıydı. İkinci unsur Fransa Cumhurbaşkanı Charles de Gaulle’ün artık Sovyetler Birliği’ne batının yok olmasını isteyen anormal bir unsur değil, yeni Avrupa düzeni içinde potansiyel bir ortak olarak davranılabileceği konusundaki inancıydı. Buna karşılık rapor askeri ayağın başarısının detantı mümkün kıldığını açıkça ortaya koyuyordu. Raporun tamamlanmasında rol oynayan üçüncü bir gelişme de Vietnam savaşının ABD’nin NATO’daki rolü üzerindeki etkisi oldu. On yıl sonra Sovyetler Birliği Soğuk Savaşı bitirmek için ABD’ye katıldığı zaman, aslında her iki ülke de Harmel Raporu’nun verdiği mesaja cevap veriyorlardı.
|
|
Šodien jau četrdesmit gadus vecais Harmela ziņojums ir iegājis vēsturē kā mazāko valstu viedoklis par to, ka saspīlējuma mazināšana (détente) un aizsardzība ir vienādi nozīmīgas alianses funkcijas. Ziņojuma galvenais uzsvars tiek likts uz atziņu, ka sabiedrotajiem ir jātiecas izveidot stabilākas attiecības, lai varētu atrisināt politiskus jautājumus. Viens nozīmīgs stimuls ziņojuma rakstīšanai bija pieņēmums, ka Varšavas bloks aizvien vairāk tuvojas normālām attiecībām ar NATO. Otrs elements bija Francijas prezidenta Šarla de Golla pārliecība, ka pret Padomju Savienību nav jāizturas kā pret nenormālu veidojumu, kas tiecas sagraut Rietumu pasauli, bet gan kā pret potenciālu partneri jaunajā Eiropas kārtībā. Uz to ziņojumā tika dota skaidra atbilde, ka militārā pīlāra panākumi ir padarījuši détente par iespējamu. Trešais pārmaiņu moments starptautiskajā arēnā, kas nospēlēja savu lomu Harmela ziņojuma tapšanā, bija Vjetnamas kara ietekme uz ASV lomu NATO. Kad Padomju Savienība pēc desmit gadiem pievienojās ASV, lai pārtrauktu auksto karu, tā faktiski bija reakcija uz Harmela ziņojuma vēstījumu.
|
|
Звіт Армеля, якому минуло 40 років, увійшов в історію НАТО як вираз позиції менших країн Альянсу, які вважали, що розрядка та оборона мають бути однаково важливими для Альянсу. У Звіті наголошувалась необхідність визнати, що країни Альянсу повинні працювати над встановленням стабільної системи відносин, яка сприятиме вирішенню політичних питань. Припущення, що Варшавський блок має намір нормалізувати відносини з НАТО, стало одним із тих факторів, що вплинули на появу цього документа. Другим фактором було переконання президента де Голля, що до Радянського Союзу необхідно ставитись не як до химерного утворення, що прагне зруйнувати Захід, а як до потенційного партнера в умовах нового європейського порядку. У Звіті стверджувалось, що успішний розвиток військової складової зробив розрядку можливою. На міжнародній арені був ще і третій фактор, який відіграв роль у завершенні роботи Армеля, а саме, вплив війни у В′єтнамі на роль США в НАТО. Коли через десять років Радянський Союз і Сполучені Штати закінчили холодну війну, вони фактично дали свою відповідь на заклик, що містився у Звіті Армеля.
|