dida – -Translation – Keybot Dictionary

Spacer TTN Translation Network TTN TTN Login Deutsch Français Spacer Help
Source Languages Target Languages
Keybot 30 Results  www.2wayradio.eu
  Najemnicy Piechota do w...  
Rośli, słono opłacani żołnierze z falcatami są w stanie rozstrzygnąć niejeden spór.
Des hommes costauds, bien payés et armés de falcatas peuvent régler bien des conflits.
Gut bezahlte große Männer mit Falcatas können erstaunlich viele Streite schlichten.
Pagar generosamente a grandullones con falcatas puede acabar con muchas luchas no deseadas.
Uomini grossi, armati di falcata e ben pagati, sanno mettere fine a un buon numero di discussioni.
Large, well-paid men with falcatas can settle a surprisingly large number of arguments.
Dobře placení rozložití muži s falcatami dokáží utišit překvapivě mnoho hádek.
Рослые воины с фалькатами могут в два счета разрешить любой спор.
İyi ücretli, falçatalı geniş adamlar, şaşırtıcı bir biçimde çok sayıda anlaşmazlığı çözebilirler.
  Szlachta Lybarasu Milit...  
Na twoich kamiennych strażników nałożono ozdoby i rytualne maski noszące symbol boga Ptra, dzięki czemu konstrukty te będą walczyć jeszcze zacieklej.
Trinkets and ritual masks bearing Ptra's sigil are bestowed upon your stone guardians, making them fight all the harder.
Tví kamenní strážci dostanou cetky a rituální masky s Ptrovou pečetí, což je přinutí bojovat o hodně usilovněji.
Ptra’nın mühürünün olduğu incik boncuklar ile ayin maskeleri taş muhafızlarına bahşedildi, böylece daha sıkı savaşmaları sağlandı.
  Najemnicy Najemnicy - T...  
Rośli, słono opłacani żołnierze z falcatami są w stanie rozstrzygnąć niejeden spór.
Large, well-paid men with falcatas can settle a surprisingly large number of arguments.
Des hommes costauds, bien payés et armés de falcatas peuvent régler bien des conflits.
Gut bezahlte große Männer mit Falcatas können erstaunlich viele Streite schlichten.
Pagar generosamente a grandullones con falcatas puede acabar con muchas luchas no deseadas.
Uomini grossi, armati di falcata e ben pagati, sanno mettere fine a un buon numero di discussioni.
Dobře placení rozložití muži s falcatami dokáží utišit překvapivě mnoho hádek.
Рослые воины с фалькатами могут в два счета разрешить любой спор.
İyi ücretli, falçatalı geniş adamlar, şaşırtıcı bir biçimde çok sayıda anlaşmazlığı çözebilirler.
  Khemri Military - Total...  
Na twoich kamiennych strażników nałożono ozdoby i rytualne maski noszące symbol boga Ptra, dzięki czemu konstrukty te będą walczyć jeszcze zacieklej.
Trinkets and ritual masks bearing Ptra's sigil are bestowed upon your stone guardians, making them fight all the harder.
Des colifichets et des masques rituels portant le sceau de Ptra ont été donnés à vos gardiens de pierre, les rendant encore plus combatifs.
Tví kamenní strážci dostanou cetky a rituální masky s Ptrovou pečetí, což je přinutí bojovat o hodně usilovněji.
Ваши каменные стражи получают амулеты и ритуальные маски со знаком Птра. Это заставляет их сражаться еще упорнее.
Ptra’nın mühürünün olduğu incik boncuklar ile ayin maskeleri taş muhafızlarına bahşedildi, böylece daha sıkı savaşmaları sağlandı.
  Kuyl - Najemni saksońsc...  
Tak długi statek mógł służyć zarówno do handlu, jak i wojny, chociaż odkryty egzemplarz był okrętem pogrzebowym, którego ładownia była pełna skarbów. Saskie okręty z tej epoki miały żagle, pozwalające wykorzystywać pomyślne wiatry, ale wyposażono je również w wiosła, zapewniające lepszą manewrowość i pozwalające trzymać się wybrzeża.
Vykopávky v Sutton Hoo z roku 1939 představují jeden z největších a nejvýznamnějších nálezů saských předmětů, jaký byl kdy objeven. Zejména objevení 27 metrů dlouhé lodi, datované přibližně do 7. století našeho letopočtu, nám poskytuje jednu z nejčistších představ o tomto období. Plavidlo takové délky se pravděpodobně používalo jak pro válku, tak i pro obchod, přestože v daném případě se jednalo o pohřební loď, vytaženou od řeky do kopců a s nákladem tak bohatého pokladu, že jí to prorazilo kýl. Tehdejší saské lodě se stavěly jako plachetnice, které mohly plout s příznivým větrem, ale vždy měly také řady vesel pro lepší manévrovatelnost v boji nebo aby se mohly držet v blízkosti pobřeží.
Курганный некрополь Саттон-Ху, открытый в 1939 г., является важнейшим археологическим памятником англосаксонской эпохи. Среди других находок в нем была обнаружена ладья длиной 27 м, датированная VII в. Суда такой длины могли применяться как для войны, так и для торговли, хотя этот конкретный экземпляр был использован в погребальных целях: его притащили по суше с ближайшей реки, набив трюм сокровищами до такой степени, что у судна сломался киль. Саксонские корабли того времени оснащались парусами, но всегда имели ряды весел для маневрирования или плавания вблизи от берега.
1939'da Sutton Hoo'da çıkarılmış bulgular günümüze dek ortaya çıkarılmış Sakson malzemelerinden en büyük ve de en önemli keşiflerinden bazılarını temsil etmektedir. Özellikle de tarihi yaklaşık olarak MS 7. yüzyıla dayanan 27 metrelik bir uzun geminin keşfi bizlere o dönem hakkındaki en net fikirleri vermektedir. Bu uzunluktaki bir tekne muhtemelen hem savaş hem de ticaret için kullanılmış olmalıdır, her ne kadar keşfedilmiş olan gemi, hazineyle omurgasını kıracak kadar doldurulmuş halde nehirden yukarı çekilmiş bir defin gemisi olsa da. Çağın Sakson gemileri uygun rüzgarlarla seyahat edebilmek için yelkenlere sahipti, ancak mücadele esnasında daha yüksek manevra kabiliyeti ya da kıyı kesimine daha yakın olmak için her zaman kürek sıraları da taşırlardı.
  Wyznawcy Nagasha Milita...  
Na twoich kamiennych strażników nałożono ozdoby i rytualne maski noszące symbol boga Ptra, dzięki czemu konstrukty te będą walczyć jeszcze zacieklej.
Trinkets and ritual masks bearing Ptra's sigil are bestowed upon your stone guardians, making them fight all the harder.
Des colifichets et des masques rituels portant le sceau de Ptra ont été donnés à vos gardiens de pierre, les rendant encore plus combatifs.
Eure Steinwächter erhalten Schmuckstücke und Ritualmasken, die das Siegel von Ptra tragen, wodurch sie noch härter kämpfen.
Las baratijas y las máscaras rituales que llevan el sello de Ptra se les otorgan a tus guardianes de piedra, lo que les hace esforzarse al máximo durante el combate.
Gingilli e maschere rituali che portano il sigillo di Ptra vengono dati in dono ai guardiani di pietra per farli combattere con maggior vigore.
Tví kamenní strážci dostanou cetky a rituální masky s Ptrovou pečetí, což je přinutí bojovat o hodně usilovněji.
Ваши каменные стражи получают амулеты и ритуальные маски со знаком Птра. Это заставляет их сражаться еще упорнее.
Ptra’nın mühürünün olduğu incik boncuklar ile ayin maskeleri taş muhafızlarına bahşedildi, böylece daha sıkı savaşmaları sağlandı.
  Zbrojni na wielbłądach ...  
Ponadto rozmiar i odór wielbłądów powodował, że konie dość często wycofywały się z potyczek. Skuteczne dosiadanie wielbłąda w trakcie bitwy stało się łatwiejsze po wynalezieniu arabskiego siodła około IV wieku p.n.e. Umożliwiło ono jeźdźcowi jeszcze większe zaangażowanie się w bitwę.
Les chameaux ont bien des avantages sur les chevaux : bien que connus pour leur tempérament douteux, ils peuvent être dociles si dirigés correctement, et sont naturellement moins peureux. Vivant dans le désert, les chameaux ont aussi une meilleure endurance et peuvent supporter de longues périodes sans boire. Cet avantage offrait une certaine flexibilité stratégique aux commandants, et ainsi les longues marches dans des conditions arides n'étaient plus un problème. Face à la cavalerie conventionnelle, la taille et l'odeur des chameaux faisaient fuir les chevaux de la bataille. L'invention de la selle d'Arabie du nord au IVe siècle av. J.-C. facilita leur contrôle. La position stable et élevée de la selle permettait à un archer de scruter le champ de bataille et de choisir des cibles facilement.
Верблюды превосходят лошадей сразу в нескольких отношениях. Хотя они славятся дурным характером, но они более выносливы, чем лошади, а при правильном обращении - и менее пугливы; к тому же они могут долго обходиться без воды. Это давало полководцам Древнего мира большую стратегическую свободу, поскольку позволяло совершать долгие переходы по засушливым землям. Кроме того, необычный вид и запах верблюдов вызывали смятение у лошадей, которые отказывались к ним подходить. Управлять верблюдом в бою стало намного легче после появления в IV веке до н.э. так называемого североаравийского седла. Благодаря ему лучники получили устойчивую, поднятую над полем боя площадку, с которой хорошо просматривалось поле битвы.
  Armenia Frakcja - Total...  
Z racji swego strategicznego położenia, Królestwo Aremenii było łakomym kąskiem dla innych imperiów. Na przestrzeni wieków zaznało ono wielu różnych form niepodległości. Podczas gdy Rzym zmagał się z problemami sukcesji, miało ono status państwa klienckiego, związanego niełatwym sojuszem z Rzymianami.
Grâce à son emplacement stratégique, le royaume d'Arménie attisait grandement la convoitise des empires étrangers. À travers son histoire, elle jouit et pâtit à la fois de ses statuts d'indépendance. Pendant les troubles concernant la succession de Rome, elle demeurait un État-client, existant grâce à une alliance déplaisante avec les Romains.
Dank seiner strategischen Lage war das Königreich Armenien bei fremden Imperien sehr begehrt. Es durchlief während seiner Geschichte verschiedene Stadien der Unabhängigkeit. Zur Zeit der problematischen römischen Nachfolge war es ein Klientelkönigtum und befand sich in einem eher unsicheren Bündnis mit den Römern.
La posición estratégica del reino de Armenia lo convertía en uno de los más deseados por los imperios extranjeros. A lo largo de su historia, gozó y sufrió distintos estados de independencia. Durante la época de la sucesión romana, era un estado clientelar de Roma y mantenía una relación complicada con los romanos.
A causa della sua posizione strategica, il Regno d’Armenia era molto bramato dagli imperi stranieri. Durante la storia, vide alternarsi diversi stati di indipendenza. Al tempo delle questioni di successione a Roma, era uno Stato cliente alleato, non senza difficoltà, con i Romani.
Due to its strategic location, the Kingdom of Armenia was much coveted by foreign empires. It both enjoyed and endured different states of independence throughout its history. At the time of Rome's succession troubles it was a client state, existing in uneasy alliance with the Romans.
Arménské království představovalo díky své strategické poloze pro cizí říše žádanou kořist. V celé své historii tato země zažila střídavě různá stádia samostatnosti a podřízenosti. V době, kdy po smrti Caesara zmítaly Římem spory o následnictví, byla vazalským státem a k Římu ji vázalo značně nejisté spojenectví.
Благодаря своему географическому положению Армянское царство было лакомым куском для многих империй. На протяжении своей истории оно то обретало независимость, то попадало под иноземное иго. В период Второго триумвирата Армения была протекторатом и несла нелегкое бремя союза с Римом.
Ermenistan Krallığı, stratejik konumu yüzünden pek çok yabancı imparatorluk tarafından gıpta edilmiştir. Bu krallık tarihi boyunca çok farklı bağımsızlık deneyimleri yaşamış ya da atlatmıştır. Roma boyunduruğunun sıkıntılarını çektikleri zamanlarda Romalılarla çok feci şartlarla bir ittifak kurup ona bağlı bir devlet olarak ayakta kalmıştı.
  Dromon - Najemna piecho...  
Prawdopodobnie używano żagli łacińskich zamiast rejowych i z jakiegoś powodu na dziobie w miejscu tarana przymocowana była ostroga. Niektóre dromony wyposażono w syfony wykorzystywane do miotania ognia greckiego we wrogie okręty.
Le mot « dromon » dérive du grec « dromao », qui signifie « coureur », et s'appliquait aux vaisseaux légers et rapides construits dans différentes formes et tailles. Au grand minimum, un dromon possédait un équipage de 200 hommes, 50 sur la rangée la plus basse des rames, 100 sur celle du dessus, et 50 marins de combat. On pense que les voiles latines étaient préférées aux carrées, et que la proue du navire était surmontée d'un éperon plutôt que d'un bélier. Selon certaines sources, ils transportaient parfois des armes en forme de tube, utilisées pour lancer les feux grégeois sur les bateaux ennemis.
Das Wort „Dromone“ leitet sich von dem griechischen Ausdruck für „rennen“ ab: dromao. Es bezeichnet leichte und schnelle Schiffe verschiedener Formen und Größen. Die Mindestbesatzung einer Dromone betrug 200 Mann. 50 an der unteren Ruderbank, 100 an den Rudern darüber, und 50 kämpfende Seesoldaten. Es wird angenommen, dass keine quadratischen Segel, sondern Lateinersegel verwendet wurden und dass sich aus ungeklärtem Grund am Bug kein Rammsporn, sondern ein Sporn befand. Einige sollen außerdem rohrähnliche Waffen mitgeführt haben, mit denen griechisches Feuer auf feindliche Schiffe geworfen wurde.
La parola dromone deriva dal greco “dromao” e significa “correre”; si riferiva a imbarcazioni leggere e veloci costruite in diverse forme e dimensioni. L’equipaggio minimo era di 200 uomini: 50 nell’ordine inferiore di remi, 100 in quello superiore e 50 marinai pronti a combattere. Era probabilmente dotato di vele latine, invece che di vele quadre, e di uno sperone sulla prua della nave, piuttosto che di un rostro. Su alcuni dromoni pare ci fossero armi a forma di tubo usate per scagliare il fuoco greco sulle navi nemiche.
Дромонами называли легкие и быстрые корабли самых разных форм и размеров. Это название происходит от греческого слова "дромос", означающего "бег". Минимальная численность команды дромона составляла 200 человек: 50 гребцов на нижней палубе и 100 на верхней, плюс 50 воинов абордажной команды. Есть предположение, что на дромоны ставились косые паруса, а на носу вместо традиционного тарана стоял острый шип. Некоторые корабли этого типа оснащались специальными трубками для метания греческого огня.
'Dromon' kelimesi, Yunanca 'koşmak' anlamına gelen 'dromao' sözcüğünden gelir ve çeşitli şekiller ve ölçülerde inşa edilmiş hafif, çevik gemilerin isimlendirilmesinde kullanılmıştır. Asgari olarak bir dromonun 200 tayfası olurdu; 50 kişi alt seviyede kalan kürek sırasında, 100 kişi üst seviyedeki küreklerde bulunurdu ve 50 kişi de savaşçı denizciydi. Kare olanlardansa üçgen şekilli yelkenlerin kullanıldığı ve bir nedenden ötürü geminin pruvasında bir koçbaşı yerine bir mahmuzla silahlandırılmış olduğu düşünülmektedir. Bazılarının düşman gemileri üzerine Yunan Ateşi dökmekte kullanılan boru benzeri silahlar kullandıkları rapor edilmiştir.
  Imperium Frakcja - Tota...  
Ciągle jednak panują tu niepokoje, a kraj zewsząd otaczają wrogowie. Mimo to trwa ono dzięki ludzkiej determinacji, by nie tylko przeżyć, ale i kwitnąć. Potężne armie Imperium zasilane są zdyscyplinowanymi żołnierzami i opancerzonymi rycerzami, którymi dowodzą odważni wodzowie z pomocą czarodziejów bitewnych i machin wojennych.
Durant 2 500 ans, l'Empire s'est dressé comme un rempart contre l'invasion croissante des Forces Destructrices. Mais ce royaume est toujours dans la tourmente, assailli de tous côtés par de féroces ennemis. Il perdure pourtant, car les Hommes ont cette ferme volonté de non seulement survivre, mais aussi prospérer. Les armées de l'Empire sont redoutables avec leurs nombreuses troupes disciplinées, menées par de vaillants généraux et complétées par les savoirs arcaniques des Sorciers de Bataille et les puissantes machines de guerre.
Zweieinhalb Jahrtausende lang bildete das Imperium ein Bollwerk gegen die heranziehenden Mächte der Zerstörung. Doch herrscht ständiger Aufruhr im Reich, an allen Seiten drängen wilde und verdorbene Feinde heran. Und doch überdauert das Imperium, denn es ist der unbändige Wille der Menschen nicht nur zu leben, sondern zu gedeihen. Die Armeen des Imperiums bestehen aus großen Regimentern disziplinierter Truppen, angeführt von Kriegergenerälen und unterstützt durch mächtige Kriegsmaschinen und den arkanen Willen von Kampfzauberern.
둘 하고도 반천년의 시간 동안 제국은 파괴의 세력에 대항해 방어를 굳건히 쌓아왔다. 하지만 왕국은 지속적인 혼란에 휩싸였으니, 사악하고도 뒤틀린 적들이 사방에서 공격해왔다. 그럼에도 인류는 견뎌냈으니, 이들은 강철과 같은 투지로 단순히 삶을 지속하는 것을 넘어 번창했다. 제국의 군대는 드세어, 잘 훈련된 부대로 이루어진 거대한 연대를 이끄는 용맹한 전사와 장수들이 존재하며, 전투 마법사의 신비력이 이들을 지원하고, 강력한 전쟁 기계가 준비되어 있다.
За два с половиной тысячелетия Империя превратилась в несокрушимый бастион на пути сил Разрушения. Ее со всех сторон окружают враги; даже некоторые боги мечтают сравнять ее с землей. Но Империя не сдается, поддерживаемая неукротимым стремлением человечества не только выживать, но и процветать. Основу ее армий, возглавляемых доблестными полководцами, составляют отряды превосходно обученных воинов, поддерживаемых чарами магов и мощью боевых машин.
İki buçuk bin yıldır İmparatorluk, Yıkım Kuvvetleri'nin gasp etme arzularına karşı bir siper olmuştur. Fakat diyar devamlı karmaşa içindedir, azılı ve kötücül düşmanları tarafından her köşeden baskı altındadır. O yine de dayanır, çünkü insanlığın çelikten kararlılığı sadece yaşamayı değil, başarılı olmayı da hedefler. İmparatorluk orduları, yüksek disiplinli piyadeler ve ağır zırhlı şövalyelerle, azametli bir yapıdır; korkusuz savaşçı generaller tarafından yönetilir, Savaş Büyücülerinin arkana iradeleriyle ve güçlü savaş makineleriyle desteklenir.
  Armenia Frakcja - Total...  
Z racji swego strategicznego położenia, Królestwo Aremenii było łakomym kąskiem dla innych imperiów. Na przestrzeni wieków zaznało ono wielu różnych form niepodległości. Podczas gdy Rzym zmagał się z problemami sukcesji, miało ono status państwa klienckiego, związanego niełatwym sojuszem z Rzymianami.
Grâce à son emplacement stratégique, le royaume d'Arménie attisait grandement la convoitise des empires étrangers. À travers son histoire, elle jouit et pâtit à la fois de ses statuts d'indépendance. Pendant les troubles concernant la succession de Rome, elle demeurait un État-client, existant grâce à une alliance déplaisante avec les Romains.
Dank seiner strategischen Lage war das Königreich Armenien bei fremden Imperien sehr begehrt. Es durchlief während seiner Geschichte verschiedene Stadien der Unabhängigkeit. Zur Zeit der problematischen römischen Nachfolge war es ein Klientelkönigtum und befand sich in einem eher unsicheren Bündnis mit den Römern.
La posición estratégica del reino de Armenia lo convertía en uno de los más deseados por los imperios extranjeros. A lo largo de su historia, gozó y sufrió distintos estados de independencia. Durante la época de la sucesión romana, era un estado clientelar de Roma y mantenía una relación complicada con los romanos.
A causa della sua posizione strategica, il Regno d’Armenia era molto bramato dagli imperi stranieri. Durante la storia, vide alternarsi diversi stati di indipendenza. Al tempo delle questioni di successione a Roma, era uno Stato cliente alleato, non senza difficoltà, con i Romani.
Due to its strategic location, the Kingdom of Armenia was much coveted by foreign empires. It both enjoyed and endured different states of independence throughout its history. At the time of Rome's succession troubles it was a client state, existing in uneasy alliance with the Romans.
Arménské království představovalo díky své strategické poloze pro cizí říše žádanou kořist. V celé své historii tato země zažila střídavě různá stádia samostatnosti a podřízenosti. V době, kdy po smrti Caesara zmítaly Římem spory o následnictví, byla vazalským státem a k Římu ji vázalo značně nejisté spojenectví.
Благодаря своему географическому положению Армянское царство было лакомым куском для многих империй. На протяжении своей истории оно то обретало независимость, то попадало под иноземное иго. В период Второго триумвирата Армения была протекторатом и несла нелегкое бремя союза с Римом.
Ermenistan Krallığı, stratejik konumu yüzünden pek çok yabancı imparatorluk tarafından gıpta edilmiştir. Bu krallık tarihi boyunca çok farklı bağımsızlık deneyimleri yaşamış ya da atlatmıştır. Roma boyunduruğunun sıkıntılarını çektikleri zamanlarda Romalılarla çok feci şartlarla bir ittifak kurup ona bağlı bir devlet olarak ayakta kalmıştı.
  Alemanowie Zmęczenie wo...  
, kiedy to na wschodnią część Imperium napadli Goci. Uważali się za nemezis Rzymian, a mimo kilku porażek (np. bitwa nad jeziorem Garda) udało im się odebrać Imperium sporo terytoriów na zachodzie, gdyż musiało ono walczyć na wielu frontach.
Cependant, les Alamans se considèrent toujours comme les ennemis tenaces de Rome, et ont lancé plusieurs campagnes contre l'Empire, envahissant même la Gaule en 268, en même temps qu'une attaque massive des Goths sur les Romains d'orient. En dépit de leurs quelques défaites, notamment au cours de la bataille du Lac Benacus, ils se sont tout de même emparés de la plupart des territoires occidentaux de Rome, alors que l'Empire devait combattre sur plusieurs fronts contre différentes cibles en même temps.
Die Alemannen sehen sich dennoch weiterhin als verbissene Erzfeinde Roms und haben mehrfache Kampagnen gegen das Imperium gestartet und sind sogar im Jahr 268 n. Chr. zur gleichen Zeit wie die gewaltigen gotischen Angriffe auf Ostrom in Gallien eingefallen. Die Alemannen haben trotz mehrerer Niederlagen - besonders bei der Schlacht am Lacus Benacus - dem Reich den Großteil seiner westlichen Territorien abgerungen, da das große Imperium an mehreren Fronten verschiedene Bedrohungen gleichzeitig bekämpfen musste.
Nonostante ciò, gli Alemanni ritengono di essere ancora un’ostinata nemesi di Roma, e hanno intrapreso diverse campagne contro l’Impero, arrivando anche a invadere la Gallia nel 268 d.C., nello stesso momento in cui i Goti sferrano un enorme attacco sui Romani d’oriente. Anche se sono stati sconfitti in varie occasioni (in particolare, alla Battaglia del lago Benaco), sono riusciti comunque a strappare a Roma molti dei suoi territori occidentali, in quanto il grande Impero si era trovato a combattere su diversi fronti e contro molteplici minacce allo stesso tempo.
Alemáni se však stále považují za budoucí nemesis Říma a vedli proti říši několik tažení. V roce 268 dokonce vpadli do Galie právě v době útoků Gótů na Východořímskou říši. Navzdory několika porážkám – zejména v bitvě u jezera Garda – se jim podařilo zabrat větší část západního území obrovské říše, která byla v té době nucena bojovat na více frontách proti několika soupeřům naráz.
Впрочем, алеманы по-прежнему считают себя врагами римлян. Им удалось провести несколько успешных кампаний против Рима и даже вторгнуться в Галлию в 268 г. одновременно с нападением готов на Византию. Несмотря на ряд поражений, в том числе у озера Бенак, алеманы захватили значительную часть западных территорий империи, вынужденной сражаться против многих врагов одновременно.
Buna karşın Alamanlar kendilerini hâlâ Roma’nın ezeli düşmanı olarak görmektedirler. İmparatorluğa karşı çok sayıda sefer düzenlemiş ve hatta Gotların Doğu Roma’ya yaptıkları büyük saldırıyla aynı anda, ani MS 268’de, Galya’yı istila etmişlerdir. Özellikle Benacus Gölü Savaşı’nda olduğu gibi çoğu durumda hüsrana uğrasalar da, büyük İmparatorluk aynı anda birden fazla tehdide karşı birçok cephede mücadele vermek zorunda kaldığı için Alamanlar, Roma’nın batı tarafındaki topraklarının çoğunu söküp almıştır.
  Perscy łucznicy na wiel...  
Ponadto rozmiar i odór wielbłądów powodował, że konie dość często wycofywały się z potyczek. Skuteczne dosiadanie wielbłąda w trakcie bitwy stało się łatwiejsze po wynalezieniu arabskiego siodła około IV wieku p.n.e. Umożliwiło ono jeźdźcowi jeszcze większe zaangażowanie się w bitwę.
Les chameaux ont bien des avantages sur les chevaux : bien que connus pour leur tempérament douteux, ils peuvent être dociles si dirigés correctement, et sont naturellement moins peureux. Vivant dans le désert, les chameaux ont aussi une meilleure endurance et peuvent supporter de longues périodes sans boire. Cet avantage offrait une certaine flexibilité stratégique aux commandants, et ainsi les longues marches dans des conditions arides n'étaient plus un problème. Face à la cavalerie conventionnelle, la taille et l'odeur des chameaux faisaient fuir les chevaux de la bataille. L'invention de la selle d'Arabie du nord au IVe siècle av. J.-C. facilita leur contrôle. La position stable et élevée de la selle permettait à un archer de scruter le champ de bataille et de choisir des cibles facilement.
Kamele haben gegenüber Pferden einige Vorteile. Obwohl die Tiere oft ein unberechenbares Temperament haben, sind sie bei korrekter Handhabung recht sanftmütig und wenig schreckhaft. Als Wüstentiere besitzen Kamele eine bemerkenswerte Ausdauer und kommen lange ohne Wasser aus. Die Kommandanten hatten hierdurch eine gewisse strategische Flexibilität, denn lange Märsche durch die Wüste waren nun kein Problem mehr. Bei einer Begegnung mit Kavallerie scheuten die Pferde auch vor der Größe und dem Geruch der Kamele und wichen aus dem Gefecht zurück. Die Erfindung des nordarabischen Sattels im 4. Jahrhundert v. Chr. erleichterte die Kontrolle erheblich und bot darüber hinaus den Vorteil, dass der Bogenschütze von seinem erhöhten Aussichtspunkt einen guten Überblick über das Schlachtfeld hatte und sich seine Ziele leicht herauspicken konnte.
I cammelli hanno un certo numero di vantaggi rispetto ai cavalli: sebbene siano noti per avere un brutto temperamento, possono anche essere docili se trattati correttamente e sono, generalmente, meno nervosi dei cavalli. Vivendo nell’habitat desertico, hanno un’ottima resistenza e possono affrontare lunghi periodi senza acqua. Ciò dava ai comandanti del mondo antico una certa flessibilità strategica, in quanto potevano permettersi di pianificare lunghe marce in zone aride senza grossi problemi. Quando affrontavano la cavalleria convenzionale, la stazza e il puzzo emanato dai cammelli facevano arretrare i cavalli. L’invenzione della sella nord-arabica nel IV sec. a.C. facilitò le cose: la posizione elevata e stabile nella nuova sella permetteva agli arcieri una vista preferenziale del campo di battaglia, da cui poter scegliere con facilità il proprio bersaglio.
Velbloudi mají oproti koním řadu výhod. Jsou sice pověstní svou nevyzpytatelnou povahou, v péči zkušeného jezdce ale mohou být krotcí a jsou obecně klidnější. Tato pouštní zvířata mají také větší výdrž a přežijí dlouhou dobu bez vody. To umožňovalo velitelům plánovat dlouhé přesuny vojsk i v nepříznivých podmínkách. Díky velikosti a zápachu velbloudů se navíc v bitvě nepříteli plašili koně. Vynález arabského sedla ve 4. století př. n. l. ovládání velbloudů výrazně usnadnil a poskytl také další výhodu: lukostřelec měl z vyvýšené stabilní pozice dobrý výhled na bojiště a mohl si snáz vybírat cíle.
Верблюды превосходят лошадей сразу в нескольких отношениях. Хотя они славятся дурным характером, но они более выносливы, чем лошади, а при правильном обращении - и менее пугливы; к тому же они могут долго обходиться без воды. Это давало полководцам Древнего мира большую стратегическую свободу, поскольку позволяло совершать долгие переходы по засушливым землям. Кроме того, необычный вид и запах верблюдов вызывали смятение у лошадей, которые отказывались к ним подходить. Управлять верблюдом в бою стало намного легче после появления в IV веке до н.э. так называемого североаравийского седла. Благодаря ему лучники получили устойчивую, поднятую над полем боя площадку, с которой хорошо просматривалось поле битвы.
Develerin atlar üzerinde birkaç avantajı vardır: Her ne kadar belirsiz huyları ile kötü bir şöhret edinmiş olsalar da, düzgün bir şekilde idare edildiğinde daha uysal ve atlara göre daha az ürkek olabilirler. Çöl hayvanları oldukları için, develerin aynı zamanda çok daha yüksek bir dayanıklılığı vardır ve uzun bir süre susuz kalabilirler. Bu komutanlara belirli bir stratejik esneklik sağlardı, zira ancak bu şekilde çöl koşullarda uzun yolculuklara girişilebilirdi. Aynı zamanda, sıradan süvarilerle karşılaştıklarında develerin boyutu ve kokuları atların savaştan geri durmalarına sebep olurdu. MÖ 4. yüzyılda kuzey Arap semerinin de icadıyla onları kontrol etmek oldukça kolay bir hale geldi; semerin yüksek ve sağlam pozisyonu okçuların kolaylıkla savaş meydanını tarayıp hedef seçmelerine olanak tanıdı.
  Długa łódź - Najemni ce...  
W końcu opracowali swoją wersję zwaną „birlinn” lub „irlandzką galerą”. Ta odmiana łodzi mieściła od ośmiu do dwunastu wioseł. Wyposażono ją w słusznych rozmiarów żagiel. Wszystko to pozwoliło Celtom wyprawiać się na otwarte morze zarówno na potrzeby handlu, jak i wojny.
Literally meaning ‘long ship’ or 'long boat' in the Gaelic language, the ‘long fhada’ can claim heritage from the ancient shipbuilding tradition of the Nordic peoples. Of course, the Norsemen didn’t just give their prized technology away, but their persistent raids of the Scottish, Irish and Welsh coasts meant that longships were sometimes captured, enabling the Celts to study their construction in depth. Eventually, they produced the ‘birlinn’ and ‘Irish galley’, variants on the longship with between eight and twelve oars, in addition to a large sail. These features allowed the new breed of Celtic ships to easily cross the open sea for the purposes of trade and war, rather than having to remain close to the coastline at all times. Unfortunately, no remains of Celtic long boats/long fhada survive to this day, despite records of their continuous use until the 17th century.
Das „Long fhada“ genannte gälische Langboot entwickelte sich aus der alten Schiffsbautradition nordischer Völker. Natürlich gaben die nordischen Männer ihre wertvolle Technologie nicht einfach Preis, aber bei ihren andauernden Überfällen auf schottische, irische und walisische Küsten wurden ihre Langschiffe gelegentlich gefangen, und so konnten die Kelten die Bauweise genau studieren. Schließlich bauten sie die „Birlinn“ und „Irische Galeere“ - Variationen der Langschiffe mit zwischen acht und zwölf Ruderern und einem großen Segel. Hierdurch konnte diese neue Art keltischer Schiffe die offene See leicht überqueren, zu Handels- oder Kriegszwecken, und man musste sich nicht mehr ständig in Küstennähe halten. Leider sind keine Überreste einer Long Fhada erhalten, obwohl laut Aufzeichnungen bis ins 17. Jahrhundert hinein die Verwendung dieses Schiffstyps belegt ist.
Letteralmente “nave lunga” in gaelico, la “long-fahda” deriva dall’antica tradizione navale dei popoli nordici. Succedeva a volte che durante le incursioni sulle coste scozzesi, irlandesi e gallesi, alcune di queste navi norrene venissero catturate, il che permetteva ai Celti di studiarne la fattura. Alla fine essi produssero la “birlinn”, o “galea irlandese”, varianti della langeskip, con un numero di remi che variava tra gli otto e i dodici, oltre a una grande vela. Queste caratteristiche permisero alle nuove navi celtiche di attraversare facilmente il mare aperto a scopi commerciali e militari, per cui i Celti non erano più costretti a rimanere sempre nei pressi della costa. Sfortunatamente non esiste alcun esempio di long-fahda celtica, sebbene il suo utilizzo sia continuato fino al XVII sec.
„Long fhada“, což v galštině znamenalo prostě „dlouhá loď“, má svůj původ v dávné loďařské tradici severských národů. Seveřané samozřejmě své drahocenné technické znalosti jen tak někomu neprozrazovali, ale prováděli neustálé nájezdy na pobřeží Skotska a Irska, kde se jejich lodě občas podařilo zajmout, a tak mohli Keltové jejich stavbu podrobně prostudovat. Časem začali stavět vlastní „birlinny“ a „irské galéry“, varianty dlouhých lodí s osmi až dvanácti vesly a s velkou plachtou. Díky tomu mohla nová generace keltských plavidel snadno přeplout otevřené moře za obchodem i za účelem války, místo aby se musela neustále držet na dohled od pobřeží. Pozůstatky žádné keltské fhady se nám bohužel do současnosti nedochovaly, ačkoli existují záznamy o tom, že se tyto lodě používaly až do 17. století.
Слово "лимфад" в переводе с гэльского буквально означает "длинный корабль". Считается, что лимфады наследуют древние традиции скандинавского кораблестроения. Разумеется, норманны не делились своими технологиями с соседями, но они регулярно совершали набеги на берега Шотландии, Ирландии и Уэльса, так что местным жителям время от времени удавалось захватывать и изучать их драккары. В итоге кельты создали два варианта собственных длинных кораблей, известные как "бирлин" и "ирландская галера". Помимо большого паруса, эти корабли имели от восьми до двенадцати весел, что позволяло с легкостью выходить в открытое море как в торговых, так и в военных целях. К сожалению, до наших дней не сохранилось ни одного лимфада, хотя источники свидетельствуют, что они применялись вплоть до XVII в.
  Dromon - Najemni lekkoz...  
Prawdopodobnie używano żagli łacińskich zamiast rejowych i z jakiegoś powodu na dziobie w miejscu tarana przymocowana była ostroga. Niektóre dromony wyposażono w syfony wykorzystywane do miotania ognia greckiego we wrogie okręty.
The word 'dromont' is derived from the Greek word ‘dromao’, which means ‘to run’, and was applied to light, swift vessels built in a variety of forms and sizes. At the very minimum a dromon had a crew of 200; 50 men to the lower bank of oars, 100 on the oars above, and 50 combat marines. It is thought that lateen sails were used rather than square ones, and that for some reason it was armed with a spur at the bow of the ship, rather than a ram. Some were reported to carry pipe-like weapons used to project Greek Fire onto enemy ships.
Le mot « dromon » dérive du grec « dromao », qui signifie « coureur », et s'appliquait aux vaisseaux légers et rapides construits dans différentes formes et tailles. Au grand minimum, un dromon possédait un équipage de 200 hommes, 50 sur la rangée la plus basse des rames, 100 sur celle du dessus, et 50 marins de combat. On pense que les voiles latines étaient préférées aux carrées, et que la proue du navire était surmontée d'un éperon plutôt que d'un bélier. Selon certaines sources, ils transportaient parfois des armes en forme de tube, utilisées pour lancer les feux grégeois sur les bateaux ennemis.
Das Wort „Dromone“ leitet sich von dem griechischen Ausdruck für „rennen“ ab: dromao. Es bezeichnet leichte und schnelle Schiffe verschiedener Formen und Größen. Die Mindestbesatzung einer Dromone betrug 200 Mann. 50 an der unteren Ruderbank, 100 an den Rudern darüber, und 50 kämpfende Seesoldaten. Es wird angenommen, dass keine quadratischen Segel, sondern Lateinersegel verwendet wurden und dass sich aus ungeklärtem Grund am Bug kein Rammsporn, sondern ein Sporn befand. Einige sollen außerdem rohrähnliche Waffen mitgeführt haben, mit denen griechisches Feuer auf feindliche Schiffe geworfen wurde.
La parola dromone deriva dal greco “dromao” e significa “correre”; si riferiva a imbarcazioni leggere e veloci costruite in diverse forme e dimensioni. L’equipaggio minimo era di 200 uomini: 50 nell’ordine inferiore di remi, 100 in quello superiore e 50 marinai pronti a combattere. Era probabilmente dotato di vele latine, invece che di vele quadre, e di uno sperone sulla prua della nave, piuttosto che di un rostro. Su alcuni dromoni pare ci fossero armi a forma di tubo usate per scagliare il fuoco greco sulle navi nemiche.
Název „dromon“ je odvozen od řeckého slova „dromao“, což znamená „běžet“, a říkalo se tak lehkým, rychlým lodím různých tvarů a velikostí. Při minimálním obsazení měl dromon dvousetčlennou posádku; 50 veslařů na spodních lavicích, 100 veslařů u horních vesel a 50 bojových námořníků. Předpokládá se, že dromony používaly spíš latinské plachty než čtvercové a na přídi měly z nějakého důvodu bodec, nikoli taranové beranidlo. Některé dromony měly údajně trubkovité zbraně, ze kterých vrhaly na nepřátelské lodě řecký oheň.
Дромонами называли легкие и быстрые корабли самых разных форм и размеров. Это название происходит от греческого слова "дромос", означающего "бег". Минимальная численность команды дромона составляла 200 человек: 50 гребцов на нижней палубе и 100 на верхней, плюс 50 воинов абордажной команды. Есть предположение, что на дромоны ставились косые паруса, а на носу вместо традиционного тарана стоял острый шип. Некоторые корабли этого типа оснащались специальными трубками для метания греческого огня.
'Dromont' kelimesi, Yunanca 'koşmak' anlamına gelen 'dromao' sözcüğünden gelir ve çeşitli şekiller ve ölçülerde inşa edilmiş hafif, çevik gemilerin isimlendirilmesinde kullanılmıştır. Asgari olarak bir dromonun 200 tayfası olurdu; 50 kişi alt seviyede kalan kürek sırasında, 100 kişi üst seviyedeki küreklerde bulunurdu ve 50 kişi de savaşçı denizciydi. Kare olanlardansa üçgen şekilli yelkenlerin kullanıldığı ve bir nedenden ötürü geminin pruvasında bir koçbaşı yerine bir mahmuzla silahlandırılmış olduğu düşünülmektedir. Bazılarının düşman gemileri üzerine Yunan Ateşi dökmekte kullanılan boru benzeri silahlar kullandıkları rapor edilmiştir.
  Kuyl - Najemni lekcy na...  
Tak długi statek mógł służyć zarówno do handlu, jak i wojny, chociaż odkryty egzemplarz był okrętem pogrzebowym, którego ładownia była pełna skarbów. Saskie okręty z tej epoki miały żagle, pozwalające wykorzystywać pomyślne wiatry, ale wyposażono je również w wiosła, zapewniające lepszą manewrowość i pozwalające trzymać się wybrzeża.
The findings at Sutton Hoo in 1939 represent some of the largest and most important discoveries of Saxon material ever unearthed. In particular, the discovery of a 27 metre-long ship, dated approximately to the 7th century AD, gives us one of the clearest ideas of the period. A vessel of that length would presumably have been used for both war and trade, although the discovery was a burial ship, dragged uphill from the river with a hold so bursting with treasure it had broken its keel. Saxon ships of the time did have sails for travelling with favourable winds, but always carried banks of oars for better manoeuvrability during combat or to stay close to the coastline.
Les épaves de Sutton Hoo trouvées en 1939 sont les reliques saxonnes les plus importantes jamais découvertes. Parmi elles, un navire de 27 mètres de long, datant approximativement du VIIe siècle, donne une très bonne idée de ce que pouvait être cette période. On aurait pu penser qu'un vaisseau de cette longueur avait servi à la guerre et au commerce, mais il s'agissait en réalité d'un bateau-tombe, hissé en haut d'une colline depuis la rivière, sa cale remplie de trésors au point d'en avoir endommagé la quille. Les vaisseaux saxons de l'époque se servaient de voiles pour naviguer sous le vent, mais comprenaient également des rangées de rames, afin de gagner en manœuvrabilité pendant les combats, ou de rester proche des côtes.
Die Funde von Sutton Hoo 1939 enthalten einige der größten und wichtigsten Entdeckungen sächsischen Materials. Dazu gehört vor allem ein 27 Meter langes Schiff, das auf etwa das 7. Jahrhundert n. Chr. datiert wird und viel über diese Periode verrät. Ein Schiff dieser Länge wurde vermutlich sowohl für Krieg als auch Handel eingesetzt, obwohl es sich beim Fundstück um ein Schiffsgrab handelte. Die Grabkammer war so voller Schätze, dass der Rumpf brach. Sächsische Schiffe jener Zeit konnten einerseits mit günstigem Wind segeln, verfügten aber gleichzeitig über Ruderbänke für bessere Manövrierbarkeit im Kampf oder zur Fahrt entlang der Küstenlinie.
I ritrovamenti di Sutton Hoo nel 1939 rappresentano una delle più grandi e più importanti scoperte di reperti sassoni mai portati alla luce. In particolare, la scoperta di una nave lunga 27 metri, datata approssimativamente intorno al VII sec., rappresenta una delle più chiare testimonianze dell’epoca. Un vascello di tale lunghezza doveva essere presumibilmente utilizzato sia per la guerra che per il commercio, sebbene quella scoperta sia stata una nave funeraria, portata in collina dal fiume con un cavo e talmente piena di tesori che la sua chiglia andò completamente distrutta. Le navi sassoni del periodo avevano vele per viaggiare con il vento a favore, ma erano sempre dotate anche di remi per una migliore manovrabilità nei combattimenti o per rimanere più vicine alla costa.
Vykopávky v Sutton Hoo z roku 1939 představují jeden z největších a nejvýznamnějších nálezů saských předmětů, jaký byl kdy objeven. Zejména objevení 27 metrů dlouhé lodi, datované přibližně do 7. století našeho letopočtu, nám poskytuje jednu z nejčistších představ o tomto období. Plavidlo takové délky se pravděpodobně používalo jak pro válku, tak i pro obchod, přestože v daném případě se jednalo o pohřební loď, vytaženou od řeky do kopců a s nákladem tak bohatého pokladu, že jí to prorazilo kýl. Tehdejší saské lodě se stavěly jako plachetnice, které mohly plout s příznivým větrem, ale vždy měly také řady vesel pro lepší manévrovatelnost v boji nebo aby se mohly držet v blízkosti pobřeží.
Курганный некрополь Саттон-Ху, открытый в 1939 г., является важнейшим археологическим памятником англосаксонской эпохи. Среди других находок в нем была обнаружена ладья длиной 27 м, датированная VII в. Суда такой длины могли применяться как для войны, так и для торговли, хотя этот конкретный экземпляр был использован в погребальных целях: его притащили по суше с ближайшей реки, набив трюм сокровищами до такой степени, что у судна сломался киль. Саксонские корабли того времени оснащались парусами, но всегда имели ряды весел для маневрирования или плавания вблизи от берега.
1939'da Sutton Hoo'da çıkarılmış bulgular günümüze dek ortaya çıkarılmış Sakson malzemelerinden en büyük ve de en önemli keşiflerinden bazılarını temsil etmektedir. Özellikle de tarihi yaklaşık olarak MS 7. yüzyıla dayanan 27 metrelik bir uzun geminin keşfi bizlere o dönem hakkındaki en net fikirleri vermektedir. Bu uzunluktaki bir tekne muhtemelen hem savaş hem de ticaret için kullanılmış olmalıdır, her ne kadar keşfedilmiş olan gemi, hazineyle omurgasını kıracak kadar doldurulmuş halde nehirden yukarı çekilmiş bir defin gemisi olsa da. Çağın Sakson gemileri uygun rüzgarlarla seyahat edebilmek için yelkenlere sahipti, ancak mücadele esnasında daha yüksek manevra kabiliyeti ya da kıyı kesimine daha yakın olmak için her zaman kürek sıraları da taşırlardı.
  Pentera miotająca - Nab...  
Po obrzuceniu przeciwnika pociskami z krótkiego dystansu wycofywali się, zanim wróg zdołał się zebrać do kontrnatarcia lub ataku z flanki. Wraz ze wzrostem złożoności armii i taktyki peltaści zostali przystosowani do walki wręcz.
These skirmishers were named for their small crescent-shaped leather or wicker shields or 'peltai'; it was common among the Greeks to name troops for their style of shield. In addition, they wore little or no armour and carried three javelins. After harassing the enemy, peltasts would hastily retreat before any counter-charge or flanking move could be carried out. As armies developed and tactics became more complex, peltasts were expected to fight hand-to-hand too, being given stiffened-linen cuirasses and short swords with which to defend themselves in melee. They were still expected to use javelins, but could then join in the close-quarters fighting. Eventually, as infantry got heavier during the iron age, peltasts even exchanged their characteristic shield for the heavier thureos, although their name and battlefield function remained unchanged.
Diese Plänkler wurden nach ihren kleinen, halbmondförmigen Leder- oder Korbschilden benannt, den „Peltai“. Unter Griechen war es üblich, Truppen nach ihren Schilden zu benennen. Darüber hinaus trugen sie nur wenig oder gar keine Rüstung und waren mit drei Wurfspeeren bewaffnet. Nachdem sie den Feind angegriffen hatten, zogen sich Peltasten schnell zurück, ehe Gegenangriff oder Flankenmanöver erfolgen konnten. Als Armeen und Taktiken komplexer wurden, passte man die Peltasten an den Nahkampf an. Sie trugen nun einen steifen Leinenkürass und waren mit einem Kurzschwert zur Verteidigung im Nahkampf bewaffnet. So konnten sie noch immer ihre Speere werfen, waren jedoch auch für den Nahkampf gerüstet. Letztendlich, als Infanterie im Laufe der Eisenzeit schwerer wurde, tauschte man den Pelta gegen den schwereren Thureos aus, ihr Name und ihre Funktion auf dem Schlachtfeld blieben jedoch unverändert.
Los peltastas eran escaramuzadores que recibían su nombre por los escudos, o peltai, de cuero o mimbre y con forma de luna creciente, que portaban. En el mundo griego, era costumbre habitual bautizar a las tropas en función del tipo de escudo que portaban. Apenas llevaban armadura e iban armados con tres jabalinas. Tras hostigar al enemigo, lanzándole jabalinas, se retiraban raudamente antes de que este pudiera llevar a cabo cualquier posible contracarga o movimiento de flanqueo. A medida que los ejércitos fueron elaborando tácticas más complejas, los peltastas se vieron obligados a tomar parte en los combates cuerpo a cuerpo y tuvieron que armarse con corazas de lienzo rígido y espadas cortas. En ningún momento dejaron de usar sus jabalinas, pero estaban equipados para luchar en las distancias cortas. Al final, los peltastas cambiaron su característico escudo por el tureo, más pesado, aunque su nombre y su función en el campo de batalla siguieron siendo los mismos.
Tito harcovníci byli pojmenováni po svých malých kožených nebo proutěných štítech ve tvaru půlměsíce zvaných „pelta“. Ve starověkém Řecku byly jednotky pojmenovávány podle tvaru svých štítů poměrně běžně. Peltasti nenosili skoro žádnou zbroj, ale mívali tři vrhací oštěpy. Obtěžovali nepřítele a pak rychle ustoupili před odvetným útokem nebo než mohli být napadeni z boku. Jak se armády a taktiky stávaly stále komplexnějšími, peltasti se museli přizpůsobit, aby obstáli i v boji zblízka: byli proto vyzbrojeni kyrysem z vyztuženého plátna a krátkým mečem. Stále mohli vrhat své oštěpy, ale byli schopni bojovat i zblízka. Když pěchota během doby železné ztěžkla, po čase vyměnili dokonce i charakteristickou peltu za těžší štít thureos. Jejich název a funkce na bojišti už ale zůstaly stejné.
Исторически пельтастами называли застрельщиков, которые носили пельты, небольшие серповидные щиты из кожи или прутьев — греки часто называли отряды по видам щитов. Доспехов у пельтастов не было, а оружием служили три дротика — один был в руке, а два крепились к щиту. После метания дротиков с близкого расстояния они спешно ретировались, чтобы не оказаться на пути вражеской атаки или флангового маневра. По мере развития военной тактики пельтасты стали участвовать в рукопашных схватках. В дополнение к дротикам они получили усиленный льняной панцирь и короткий меч. Часто пельту заменяли более тяжелым щитом-туреосом, но название отрядов при этом не менялось.
Bu avcı erleri, isimlerini ufak, hilâl şeklindeki deri veya hasır kalkanları 'peltai'den almıştı, Yunan dünyasında birlikleri kalkan biçimlerine göre isimlendirmek yaygındı. Ayrıca hiç ya da çok az zırh giyerler ve üç cirit taşırlardı. Düşmanı taciz ettikten sonra, bir misilleme saldırısı ya da kanat kuşatma harekâtı yapılamadan hızlıca geri çekilirlerdi. Ordular ve taktikler daha karmaşık bir hal alınca peltastlardan göğüs göğüse mücadeleye katılmaları da beklenir oldu ve bu doğrultuda kendilerini savunmaları için sert keten zırhlar giyip küçük kılıçlar kuşandılar. Yine de ciritlerini kullanmaları ve ancak ondan sonra yakın savaşa geçmeleri bekleniyordu. Nihayetinde, demir çağında piyadeler daha da ağırlaşmaya başladıkça, peltastlar da karakteristik kalkanlarını daha ağır bir kalkan olan thueros ile değiştiler ama isimleri ve savaş meydanındaki işlevleri yine de değişmeden kaldı.
  Pentera miotająca - Nab...  
Po obrzuceniu przeciwnika pociskami z krótkiego dystansu wycofywali się, zanim wróg zdołał się zebrać do kontrnatarcia lub ataku z flanki. Wraz ze wzrostem złożoności armii i taktyki peltaści zostali przystosowani do walki wręcz.
These skirmishers were named for their small crescent-shaped leather or wicker shields or 'peltai'; it was common among the Greeks to name troops for their style of shield. In addition, they wore little or no armour and carried three javelins. After harassing the enemy, peltasts would hastily retreat before any counter-charge or flanking move could be carried out. As armies developed and tactics became more complex, peltasts were expected to fight hand-to-hand too, being given stiffened-linen cuirasses and short swords with which to defend themselves in melee. They were still expected to use javelins, but could then join in the close-quarters fighting. Eventually, as infantry got heavier during the iron age, peltasts even exchanged their characteristic shield for the heavier thureos, although their name and battlefield function remained unchanged.
Diese Plänkler wurden nach ihren kleinen, halbmondförmigen Leder- oder Korbschilden benannt, den „Peltai“. Unter Griechen war es üblich, Truppen nach ihren Schilden zu benennen. Darüber hinaus trugen sie nur wenig oder gar keine Rüstung und waren mit drei Wurfspeeren bewaffnet. Nachdem sie den Feind angegriffen hatten, zogen sich Peltasten schnell zurück, ehe Gegenangriff oder Flankenmanöver erfolgen konnten. Als Armeen und Taktiken komplexer wurden, passte man die Peltasten an den Nahkampf an. Sie trugen nun einen steifen Leinenkürass und waren mit einem Kurzschwert zur Verteidigung im Nahkampf bewaffnet. So konnten sie noch immer ihre Speere werfen, waren jedoch auch für den Nahkampf gerüstet. Letztendlich, als Infanterie im Laufe der Eisenzeit schwerer wurde, tauschte man den Pelta gegen den schwereren Thureos aus, ihr Name und ihre Funktion auf dem Schlachtfeld blieben jedoch unverändert.
Los peltastas eran escaramuzadores que recibían su nombre por los escudos, o peltai, de cuero o mimbre y con forma de luna creciente, que portaban. En el mundo griego, era costumbre habitual bautizar a las tropas en función del tipo de escudo que portaban. Apenas llevaban armadura e iban armados con tres jabalinas. Tras hostigar al enemigo, lanzándole jabalinas, se retiraban raudamente antes de que este pudiera llevar a cabo cualquier posible contracarga o movimiento de flanqueo. A medida que los ejércitos fueron elaborando tácticas más complejas, los peltastas se vieron obligados a tomar parte en los combates cuerpo a cuerpo y tuvieron que armarse con corazas de lienzo rígido y espadas cortas. En ningún momento dejaron de usar sus jabalinas, pero estaban equipados para luchar en las distancias cortas. Al final, los peltastas cambiaron su característico escudo por el tureo, más pesado, aunque su nombre y su función en el campo de batalla siguieron siendo los mismos.
Tito harcovníci byli pojmenováni po svých malých kožených nebo proutěných štítech ve tvaru půlměsíce zvaných „pelta“. Ve starověkém Řecku byly jednotky pojmenovávány podle tvaru svých štítů poměrně běžně. Peltasti nenosili skoro žádnou zbroj, ale mívali tři vrhací oštěpy. Obtěžovali nepřítele a pak rychle ustoupili před odvetným útokem nebo než mohli být napadeni z boku. Jak se armády a taktiky stávaly stále komplexnějšími, peltasti se museli přizpůsobit, aby obstáli i v boji zblízka: byli proto vyzbrojeni kyrysem z vyztuženého plátna a krátkým mečem. Stále mohli vrhat své oštěpy, ale byli schopni bojovat i zblízka. Když pěchota během doby železné ztěžkla, po čase vyměnili dokonce i charakteristickou peltu za těžší štít thureos. Jejich název a funkce na bojišti už ale zůstaly stejné.
Исторически пельтастами называли застрельщиков, которые носили пельты, небольшие серповидные щиты из кожи или прутьев — греки часто называли отряды по видам щитов. Доспехов у пельтастов не было, а оружием служили три дротика — один был в руке, а два крепились к щиту. После метания дротиков с близкого расстояния они спешно ретировались, чтобы не оказаться на пути вражеской атаки или флангового маневра. По мере развития военной тактики пельтасты стали участвовать в рукопашных схватках. В дополнение к дротикам они получили усиленный льняной панцирь и короткий меч. Часто пельту заменяли более тяжелым щитом-туреосом, но название отрядов при этом не менялось.
Bu avcı erleri, isimlerini ufak, hilâl şeklindeki deri veya hasır kalkanları 'peltai'den almıştı, Yunan dünyasında birlikleri kalkan biçimlerine göre isimlendirmek yaygındı. Ayrıca hiç ya da çok az zırh giyerler ve üç cirit taşırlardı. Düşmanı taciz ettikten sonra, bir misilleme saldırısı ya da kanat kuşatma harekâtı yapılamadan hızlıca geri çekilirlerdi. Ordular ve taktikler daha karmaşık bir hal alınca peltastlardan göğüs göğüse mücadeleye katılmaları da beklenir oldu ve bu doğrultuda kendilerini savunmaları için sert keten zırhlar giyip küçük kılıçlar kuşandılar. Yine de ciritlerini kullanmaları ve ancak ondan sonra yakın savaşa geçmeleri bekleniyordu. Nihayetinde, demir çağında piyadeler daha da ağırlaşmaya başladıkça, peltastlar da karakteristik kalkanlarını daha ağır bir kalkan olan thueros ile değiştiler ama isimleri ve savaş meydanındaki işlevleri yine de değişmeden kaldı.
  Perscy bojownicy na wie...  
Ponadto rozmiar i odór wielbłądów powodował, że konie dość często wycofywały się z potyczek. Skuteczne dosiadanie wielbłąda w trakcie bitwy stało się łatwiejsze po wynalezieniu arabskiego siodła około IV wieku p.n.e. Umożliwiło ono jeźdźcowi jeszcze większe zaangażowanie się w bitwę.
Camels have a number of advantages over horses: although notorious for their questionable temperament, they can be docile when handled correctly, and are generally less nervous. As desert creatures, camels also have greater stamina and can endure long periods without water. This offered a certain strategic flexibility to commanders, as long treks in arid conditions could then be undertaken. Also, when faced by conventional cavalry, the size and odour of camels caused horses to back away from fights. The invention of the north Arabian saddle in the 4th century BC made controlling them considerably easier and conveyed another advantage; the steady, elevated position of the saddle enabled an archer to scan the battlefield and pick off targets with some ease.
Les chameaux ont bien des avantages sur les chevaux : bien que connus pour leur tempérament douteux, ils peuvent être dociles si dirigés correctement, et sont naturellement moins peureux. Vivant dans le désert, les chameaux ont aussi une meilleure endurance et peuvent supporter de longues périodes sans boire. Cet avantage offrait une certaine flexibilité stratégique aux commandants, et ainsi les longues marches dans des conditions arides n'étaient plus un problème. Face à la cavalerie conventionnelle, la taille et l'odeur des chameaux faisaient fuir les chevaux de la bataille. L'invention de la selle d'Arabie du nord au IVe siècle av. J.-C. facilita leur contrôle. La position stable et élevée de la selle permettait à un archer de scruter le champ de bataille et de choisir des cibles facilement.
Kamele haben gegenüber Pferden einige Vorteile. Obwohl die Tiere oft ein unberechenbares Temperament haben, sind sie bei korrekter Handhabung recht sanftmütig und wenig schreckhaft. Als Wüstentiere besitzen Kamele eine bemerkenswerte Ausdauer und kommen lange ohne Wasser aus. Die Kommandanten hatten hierdurch eine gewisse strategische Flexibilität, denn lange Märsche durch die Wüste waren nun kein Problem mehr. Bei einer Begegnung mit Kavallerie scheuten die Pferde auch vor der Größe und dem Geruch der Kamele und wichen aus dem Gefecht zurück. Die Erfindung des nordarabischen Sattels im 4. Jahrhundert v. Chr. erleichterte die Kontrolle erheblich und bot darüber hinaus den Vorteil, dass der Bogenschütze von seinem erhöhten Aussichtspunkt einen guten Überblick über das Schlachtfeld hatte und sich seine Ziele leicht herauspicken konnte.
I cammelli hanno un certo numero di vantaggi rispetto ai cavalli: sebbene siano noti per avere un brutto temperamento, possono anche essere docili se trattati correttamente e sono, generalmente, meno nervosi dei cavalli. Vivendo nell’habitat desertico, hanno un’ottima resistenza e possono affrontare lunghi periodi senza acqua. Ciò dava ai comandanti del mondo antico una certa flessibilità strategica, in quanto potevano permettersi di pianificare lunghe marce in zone aride senza grossi problemi. Quando affrontavano la cavalleria convenzionale, la stazza e il puzzo emanato dai cammelli facevano arretrare i cavalli. L’invenzione della sella nord-arabica nel IV sec. a.C. facilitò le cose: la posizione elevata e stabile nella nuova sella permetteva agli arcieri una vista preferenziale del campo di battaglia, da cui poter scegliere con facilità il proprio bersaglio.
Velbloudi mají oproti koním řadu výhod. Jsou sice pověstní svou nevyzpytatelnou povahou, v péči zkušeného jezdce ale mohou být krotcí a jsou obecně klidnější. Tato pouštní zvířata mají také větší výdrž a přežijí dlouhou dobu bez vody. To umožňovalo velitelům plánovat dlouhé přesuny vojsk i v nepříznivých podmínkách. Díky velikosti a zápachu velbloudů se navíc v bitvě nepříteli plašili koně. Vynález arabského sedla ve 4. století př. n. l. ovládání velbloudů výrazně usnadnil a poskytl také další výhodu: lukostřelec měl z vyvýšené stabilní pozice dobrý výhled na bojiště a mohl si snáz vybírat cíle.
Верблюды превосходят лошадей сразу в нескольких отношениях. Хотя они славятся дурным характером, но они более выносливы, чем лошади, а при правильном обращении - и менее пугливы; к тому же они могут долго обходиться без воды. Это давало полководцам Древнего мира большую стратегическую свободу, поскольку позволяло совершать долгие переходы по засушливым землям. Кроме того, необычный вид и запах верблюдов вызывали смятение у лошадей, которые отказывались к ним подходить. Управлять верблюдом в бою стало намного легче после появления в IV веке до н.э. так называемого североаравийского седла. Благодаря ему лучники получили устойчивую, поднятую над полем боя площадку, с которой хорошо просматривалось поле битвы.
Develerin atlar üzerinde birkaç avantajı vardır: Her ne kadar belirsiz huyları ile kötü bir şöhret edinmiş olsalar da, düzgün bir şekilde idare edildiğinde daha uysal ve atlara göre daha az ürkek olabilirler. Çöl hayvanları oldukları için, develerin aynı zamanda çok daha yüksek bir dayanıklılığı vardır ve uzun bir süre susuz kalabilirler. Bu komutanlara belirli bir stratejik esneklik sağlardı, zira ancak bu şekilde çöl koşullarda uzun yolculuklara girişilebilirdi. Aynı zamanda, sıradan süvarilerle karşılaştıklarında develerin boyutu ve kokuları atların savaştan geri durmalarına sebep olurdu. MÖ 4. yüzyılda kuzey Arap semerinin de icadıyla onları kontrol etmek oldukça kolay bir hale geldi; semerin yüksek ve sağlam pozisyonu okçuların kolaylıkla savaş meydanını tarayıp hedef seçmelerine olanak tanıdı.
  Królewska jazda z Ma'ri...  
Miasto Marib było nie tylko siedzibą królów Saby, ale również ważnym centrum gospodarczym i rolniczym, a także, ze względu na kompleks świątynny, miejscem kultu. Znajdowały się w nim wielopiętrowe budynki i było ono umiejscowione na trasie szlaków handlowych z Indiami, w samym sercu Arabii Felix.
La cité de Marib n'accueillait pas seulement le trône des rois de Saba, elle constituait également un pôle financier et agricole important, ainsi qu'un lieu de culte. Située directement en haut des routes commerciales menant à l'Inde, au cœur de l'Arabie Heureuse, son grand complexe de temples était formé par des bâtiments à plusieurs étages. Ce qui la caractérisait surtout était cependant le grand barrage de Marib, bâti aux alentours du VIIIème siècle, même si l'on construisait déjà des barrages plus petits et des canaux dans la région depuis des siècles. Le système d'irrigation du barrage, très élaboré, permit aux Sabéens de prospérer grâce au commerce d'encens et de myrrhe, cultivés par ce peuple. Cette position géographique avantageuse les aida à maintenir leur opulence et leur pouvoir politique. Malheureusement, les routes commerciales se déplacèrent au nord, et les Sabéens finirent par perdre la côte, menant inexorablement au déclin de leur glorieuse civilisation, vers le Ier siècle.
Die Stadt Marib war nicht nur der Sitz der Könige von Saba, sondern auch ein wichtiges Zentrum der Wirtschaft und Landwirtschaft, sowie ein Ort der Götterverehrung. Ihr Tempelkomplex hatte mehrstöckige Gebäude und lag direkt an den Handelsrouten mit Indien, im Herzen von Arabia Felix. Der Große Damm von Marib, der um das 8. Jahrhundert v. Chr. erbaut wurde, war jedoch das markanteste Merkmal der Stadt, obwohl seit Jahrhunderten in der Region kleinere Dämme und Kanäle gebaut wurden. Das ausgeklügelte Bewässerungssystem des Damms ermöglichte es den Sabäern, den Handel mit ihrem eigens kultivierten Weihrauch und Myrrhe zu fördern. Diese vorteilhafte geographische Lage half ihnen zudem, ihren Wohlstand und ihre politische Macht zu erhalten. Als sich die Handelsrouten nach Norden verlagerten, fielen die Sabäer unglücklicherweise in Ungnade und ihre glorreiche Zivilisation ging um das 1. Jahrhundert n. Chr. unter.
La ciudad de Marib no solamente era el lugar desde el que gobernaban los reyes de Saba, sino también un importante centro económico y agrícola, además de un lugar de culto. Su complejo de templos tenía edificios de varias plantas y estaba situada en el corazón de Arabia Felix, por donde pasaban las rutas comerciales con India. Sin embargo, uno de sus rasgos más característicos es la gran presa de Marib, construida alrededor del siglo VIII a. C., aunque durante milenios se edificaron en la región presas y canales de menor tamaño. El complejo sistema de riego mejoró el cultivo de francoincienso y mirra, lo que a su vez hizo que los sabeanos prosperasen en el comercio. Su posición geográfica también les ayudó a mantener sus riquezas y su poder político. A medida que la ruta comercial se movió hacia el norte, los sabeanos perdieron su atractivo y su gloriosa civilización acabó decayendo alrededor del siglo I d. C.
Marib non era soltanto la residenza dei sovrani di Saba, ma anche un importante centro economico e agricolo, nonché un luogo di culto. Il suo complesso templare era costituito da edifici a più piani ed era situato nel cuore dell'Arabia Felix, proprio sulle rotte commerciali con l'India. Tuttavia, il suo simbolo più importante era la grande diga di Marib, costruita intorno all'VIII secolo a.C., sebbene già da secoli nella regione erano stati costruiti dighe e canali simili ma più piccoli. L'elaborato sistema di irrigazione della diga permetteva ai Sabei di arricchirsi grazie al commercio del franchincenso e della mirra che coltivavano. La loro posizione geografica li aiutava inoltre a conservare le loro ricchezze e il loro potere politico. Purtroppo, quando le rotte commerciali si spostarono a nord, i Sabei caddero in disgrazia e intorno al I secolo d.C. la loro gloriosa civiltà cadde in declino.
Město Marib bylo nejen sídlem králů ze Sáby, ale také důležitým ekonomickým, zemědělským střediskem a náboženským centrem. Ve městě v srdci Arabie Felix na křižovatce obchodních cest vedoucích do Indie bychom našli i chrámový komplex složený z několikapatrových budov. Nejdůležitější stavbou byla ale Velká maribská přehrada zbudovaná kolem 8. století př. n. l. Menší přehrady a kanály se zde ale stavěly celá staletí. Propracovaný zavlažovací systém přehrady umožnil Sabejcům prosperovat díky výrobě kadidla a myrhy. Díky výhodné geografické poloze si své bohatství a politickou moc také udrželi. Když se ale obchodní trasy přesunuly na sever, Sabejci měli smůlu a jejich slavná civilizace kolem 1. století našeho letopočtu upadla.
Город Мариб располагался в самом центре Аравии Феликс, на торговых путях, ведущих в Индию, и был не только столицей Сабейского царства, но и важным экономическим и сельскохозяйственным центром. В нем также находился комплекс храмов с многоэтажными зданиями, а самым выдающимся его сооружением являлась огромная плотина, построенная около VIII века до н. э. — хотя плотины поменьше и каналы здесь строили в течение тысячелетий. Система ирригации позволила жителям Мариба выращивать деревья, дающие ладан и мирру, и разбогатеть на торговле этими благовониями. Кроме того, сабейцы процветали и увеличивали свое влияние благодаря тому, что по их земле проходил торговый путь. Когда он сместился севернее, Сабейское царство стало слабеть и приблизительно в I веке н. э. пришло в упадок.
Marib şehri yalnızca Saba krallarının tahtı değildi, burası ayrıca çok önemli bir ekonomi ve ziraat merkezi olmasının yanı sıra bir ibadet yeriydi. Tapınak kompleksinde çok katlı binalar vardı ve Bahtiyar Arabistan'ın tam kalbinde, Hindistan'a uzanan ticaret yollarının üzerinde bulunuyordu. Daha küçük kanallar ve barajlar asırlardır bölgede inşa edilmekte olsa da en göz alıcı özelliği MÖ 8. yüzyılda inşa edilmiş Büyük Marib Seddi'ydi. Bu baraj seddinin zarif detaylarla kurulmuş sulama sistemi Sabalıların yetiştirdikleri tütsü ve kokulu reçine ticareti ile refaha kavuşmasını sağladı. Bu güçlü coğrafi konum da zenginliklerini ve siyasi güçlerini ellerinde tutmalarına yardımcı oldu. Ne yazık ki, ticaret yolu kuzeye kaydıkça, Sabalılar gözden düştü ve görkemli medeniyetleri MS 1. yüzyılda alçalıp söndü.
  Nabatejscy lekkozbrojni...  
Po obrzuceniu przeciwnika pociskami z krótkiego dystansu wycofywali się, zanim wróg zdołał się zebrać do kontrnatarcia lub ataku z flanki. Wraz ze wzrostem złożoności armii i taktyki peltaści zostali przystosowani do walki wręcz.
These skirmishers were named for their small crescent-shaped leather or wicker shields or 'peltai'; it was common among the Greeks to name troops for their style of shield. In addition, they wore little or no armour and carried three javelins. After harassing the enemy, peltasts would hastily retreat before any counter-charge or flanking move could be carried out. As armies developed and tactics became more complex, peltasts were expected to fight hand-to-hand too, being given stiffened-linen cuirasses and short swords with which to defend themselves in melee. They were still expected to use javelins, but could then join in the close-quarters fighting. Eventually, as infantry got heavier during the iron age, peltasts even exchanged their characteristic shield for the heavier thureos, although their name and battlefield function remained unchanged.
Diese Plänkler wurden nach ihren kleinen, halbmondförmigen Leder- oder Korbschilden benannt, den „Peltai“. Unter Griechen war es üblich, Truppen nach ihren Schilden zu benennen. Darüber hinaus trugen sie nur wenig oder gar keine Rüstung und waren mit drei Wurfspeeren bewaffnet. Nachdem sie den Feind angegriffen hatten, zogen sich Peltasten schnell zurück, ehe Gegenangriff oder Flankenmanöver erfolgen konnten. Als Armeen und Taktiken komplexer wurden, passte man die Peltasten an den Nahkampf an. Sie trugen nun einen steifen Leinenkürass und waren mit einem Kurzschwert zur Verteidigung im Nahkampf bewaffnet. So konnten sie noch immer ihre Speere werfen, waren jedoch auch für den Nahkampf gerüstet. Letztendlich, als Infanterie im Laufe der Eisenzeit schwerer wurde, tauschte man den Pelta gegen den schwereren Thureos aus, ihr Name und ihre Funktion auf dem Schlachtfeld blieben jedoch unverändert.
Los peltastas eran escaramuzadores que recibían su nombre por los escudos, o peltai, de cuero o mimbre y con forma de luna creciente, que portaban. En el mundo griego, era costumbre habitual bautizar a las tropas en función del tipo de escudo que portaban. Apenas llevaban armadura e iban armados con tres jabalinas. Tras hostigar al enemigo, lanzándole jabalinas, se retiraban raudamente antes de que este pudiera llevar a cabo cualquier posible contracarga o movimiento de flanqueo. A medida que los ejércitos fueron elaborando tácticas más complejas, los peltastas se vieron obligados a tomar parte en los combates cuerpo a cuerpo y tuvieron que armarse con corazas de lienzo rígido y espadas cortas. En ningún momento dejaron de usar sus jabalinas, pero estaban equipados para luchar en las distancias cortas. Al final, los peltastas cambiaron su característico escudo por el tureo, más pesado, aunque su nombre y su función en el campo de batalla siguieron siendo los mismos.
Come era pratica comune nel mondo greco, questi schermagliatori dovevano il proprio nome ai loro scudi, a forma di crescente e rivestiti di cuoio o vimini, noti come "peltai". Erano corazzati alla leggera, o non avevano alcuna corazza, e armati di tre giavellotti. Dopo aver tormentato il nemico con questi ultimi, i peltasti si ritiravano velocemente prima del contrattacco o di essere aggirati dagli avversari. Con l'evolversi degli eserciti e il complicarsi delle tattiche, ci si aspettava che anche i peltasti prendessero parte al combattimento ravvicinato: è per questo che furono armati con corazze di lino cartonato e spade corte. Dovevano comunque usare i giavellotti, ma poi potevano anche partecipare agli scontri ravvicinati. Alla fine, nell'età del ferro, quando la fanteria divenne più corazzata, i peltasti sostituirono il proprio caratteristico scudo con il più pesante thureos. Ciò nonostante, il loro nome e la loro funzione in battaglia non mutarono.
Tito harcovníci byli pojmenováni po svých malých kožených nebo proutěných štítech ve tvaru půlměsíce zvaných „pelta“. Ve starověkém Řecku byly jednotky pojmenovávány podle tvaru svých štítů poměrně běžně. Peltasti nenosili skoro žádnou zbroj, ale mívali tři vrhací oštěpy. Obtěžovali nepřítele a pak rychle ustoupili před odvetným útokem nebo než mohli být napadeni z boku. Jak se armády a taktiky stávaly stále komplexnějšími, peltasti se museli přizpůsobit, aby obstáli i v boji zblízka: byli proto vyzbrojeni kyrysem z vyztuženého plátna a krátkým mečem. Stále mohli vrhat své oštěpy, ale byli schopni bojovat i zblízka. Když pěchota během doby železné ztěžkla, po čase vyměnili dokonce i charakteristickou peltu za těžší štít thureos. Jejich název a funkce na bojišti už ale zůstaly stejné.
Исторически пельтастами называли застрельщиков, которые носили пельты, небольшие серповидные щиты из кожи или прутьев — греки часто называли отряды по видам щитов. Доспехов у пельтастов не было, а оружием служили три дротика — один был в руке, а два крепились к щиту. После метания дротиков с близкого расстояния они спешно ретировались, чтобы не оказаться на пути вражеской атаки или флангового маневра. По мере развития военной тактики пельтасты стали участвовать в рукопашных схватках. В дополнение к дротикам они получили усиленный льняной панцирь и короткий меч. Часто пельту заменяли более тяжелым щитом-туреосом, но название отрядов при этом не менялось.
Bu avcı erleri, isimlerini ufak, hilâl şeklindeki deri veya hasır kalkanları 'peltai'den almıştı, Yunan dünyasında birlikleri kalkan biçimlerine göre isimlendirmek yaygındı. Ayrıca hiç ya da çok az zırh giyerler ve üç cirit taşırlardı. Düşmanı taciz ettikten sonra, bir misilleme saldırısı ya da kanat kuşatma harekâtı yapılamadan hızlıca geri çekilirlerdi. Ordular ve taktikler daha karmaşık bir hal alınca peltastlardan göğüs göğüse mücadeleye katılmaları da beklenir oldu ve bu doğrultuda kendilerini savunmaları için sert keten zırhlar giyip küçük kılıçlar kuşandılar. Yine de ciritlerini kullanmaları ve ancak ondan sonra yakın savaşa geçmeleri bekleniyordu. Nihayetinde, demir çağında piyadeler daha da ağırlaşmaya başladıkça, peltastlar da karakteristik kalkanlarını daha ağır bir kalkan olan thueros ile değiştiler ama isimleri ve savaş meydanındaki işlevleri yine de değişmeden kaldı.
  Długa łódź - Najemni ce...  
W końcu opracowali swoją wersję zwaną „birlinn” lub „irlandzką galerą”. Ta odmiana łodzi mieściła od ośmiu do dwunastu wioseł. Wyposażono ją w słusznych rozmiarów żagiel. Wszystko to pozwoliło Celtom wyprawiać się na otwarte morze zarówno na potrzeby handlu, jak i wojny.
Literally meaning ‘long ship’ or 'long boat' in the Gaelic language, the ‘long fhada’ can claim heritage from the ancient shipbuilding tradition of the Nordic peoples. Of course, the Norsemen didn’t just give their prized technology away, but their persistent raids of the Scottish, Irish and Welsh coasts meant that longships were sometimes captured, enabling the Celts to study their construction in depth. Eventually, they produced the ‘birlinn’ and ‘Irish galley’, variants on the longship with between eight and twelve oars, in addition to a large sail. These features allowed the new breed of Celtic ships to easily cross the open sea for the purposes of trade and war, rather than having to remain close to the coastline at all times. Unfortunately, no remains of Celtic long boats/long fhada survive to this day, despite records of their continuous use until the 17th century.
Le « fhada » (« long navire » en gaélique) peut se réclamer de la tradition ancienne de construction navale propre aux peuples nordiques. Ces derniers n'ont évidemment pas transmis volontairement leurs compétences en la matière, mais ils perdaient parfois quelques bateaux lors de leurs nombreux raids sur les côtes irlandaises, écossaises et galloises, permettant aux Celtes d'étudier en détail leurs méthodes de construction. C'est ainsi qu'il arrivèrent à produire le « birlinn » et la « galère irlandaise » deux variantes du drakkar comprenant entre huit et douze avirons, en plus d'une large voile. Ces améliorations permirent à ces nouveaux navires celtes de naviguer facilement en haute mer à des fins commerciales et militaires, sans avoir à rester constamment près de la côte. Malheureusement, aucun vestige de fhada n'a survécu, même s'ils étaient encore utilisés régulièrement au XVIIe siècle.
Das „Long fhada“ genannte gälische Langboot entwickelte sich aus der alten Schiffsbautradition nordischer Völker. Natürlich gaben die nordischen Männer ihre wertvolle Technologie nicht einfach Preis, aber bei ihren andauernden Überfällen auf schottische, irische und walisische Küsten wurden ihre Langschiffe gelegentlich gefangen, und so konnten die Kelten die Bauweise genau studieren. Schließlich bauten sie die „Birlinn“ und „Irische Galeere“ - Variationen der Langschiffe mit zwischen acht und zwölf Ruderern und einem großen Segel. Hierdurch konnte diese neue Art keltischer Schiffe die offene See leicht überqueren, zu Handels- oder Kriegszwecken, und man musste sich nicht mehr ständig in Küstennähe halten. Leider sind keine Überreste einer Long Fhada erhalten, obwohl laut Aufzeichnungen bis ins 17. Jahrhundert hinein die Verwendung dieses Schiffstyps belegt ist.
Letteralmente “nave lunga” in gaelico, la “long-fahda” deriva dall’antica tradizione navale dei popoli nordici. Succedeva a volte che durante le incursioni sulle coste scozzesi, irlandesi e gallesi, alcune di queste navi norrene venissero catturate, il che permetteva ai Celti di studiarne la fattura. Alla fine essi produssero la “birlinn”, o “galea irlandese”, varianti della langeskip, con un numero di remi che variava tra gli otto e i dodici, oltre a una grande vela. Queste caratteristiche permisero alle nuove navi celtiche di attraversare facilmente il mare aperto a scopi commerciali e militari, per cui i Celti non erano più costretti a rimanere sempre nei pressi della costa. Sfortunatamente non esiste alcun esempio di long-fahda celtica, sebbene il suo utilizzo sia continuato fino al XVII sec.
„Long fhada“, což v galštině znamenalo prostě „dlouhá loď“, má svůj původ v dávné loďařské tradici severských národů. Seveřané samozřejmě své drahocenné technické znalosti jen tak někomu neprozrazovali, ale prováděli neustálé nájezdy na pobřeží Skotska a Irska, kde se jejich lodě občas podařilo zajmout, a tak mohli Keltové jejich stavbu podrobně prostudovat. Časem začali stavět vlastní „birlinny“ a „irské galéry“, varianty dlouhých lodí s osmi až dvanácti vesly a s velkou plachtou. Díky tomu mohla nová generace keltských plavidel snadno přeplout otevřené moře za obchodem i za účelem války, místo aby se musela neustále držet na dohled od pobřeží. Pozůstatky žádné keltské fhady se nám bohužel do současnosti nedochovaly, ačkoli existují záznamy o tom, že se tyto lodě používaly až do 17. století.
Слово "лимфад" в переводе с гэльского буквально означает "длинный корабль". Считается, что лимфады наследуют древние традиции скандинавского кораблестроения. Разумеется, норманны не делились своими технологиями с соседями, но они регулярно совершали набеги на берега Шотландии, Ирландии и Уэльса, так что местным жителям время от времени удавалось захватывать и изучать их драккары. В итоге кельты создали два варианта собственных длинных кораблей, известные как "бирлин" и "ирландская галера". Помимо большого паруса, эти корабли имели от восьми до двенадцати весел, что позволяло с легкостью выходить в открытое море как в торговых, так и в военных целях. К сожалению, до наших дней не сохранилось ни одного лимфада, хотя источники свидетельствуют, что они применялись вплоть до XVII в.
Gal dilinde sözcüğün tam anlamıyla 'uzun gemi' demek olan 'long fhada' İskandinav halklarının antik gemi inşa geleneğinin bir mirasçısı olarak düşünülebilir. Elbette İskandinavlar güzel teknolojilerini hediye olsun diye vermemişlerdir, ancak İskoç ve İrlanda kıyılarına yaptıkları istikrarlı akınlar esnasında uzun gemiler bazen ele geçirilmiş ve Keltler tarafından inşa yolları hakkında derinlemesine incelenmiştir. En sonunda, onlar da 'birlinn' ve 'İrlanda kalyonu'nu ürettiler, bunlar uzun gemilerin sekiz ve on iki kürekli ve de ek olarak bir yelkeni bulunan çeşitleriydi. Bu özellikler bu yeni Kelt gemilerinin açık denizleri savaş ve ticaret amaçlarıyla kolaylıkla aşmalarına olanak sağlamıştır ve her zaman kıyıya yakın kalma zorunluluğunu ortadan kaldırmıştır. Ne yazık ki Kelt long fhadalarından yani uzun teknelerinden hiçbiri, onların 17. yüzyıla kadar sürekli kullanıldığını belirten kayıtlara rağmen günümüze ulaşamamıştır.
  Długa fhada - Najemni c...  
W końcu opracowali swoją wersję zwaną „birlinn” lub „irlandzką galerą”. Ta odmiana łodzi mieściła od ośmiu do dwunastu wioseł. Wyposażono ją w słusznych rozmiarów żagiel. Wszystko to pozwoliło Celtom wyprawiać się na otwarte morze zarówno na potrzeby handlu, jak i wojny.
Literally meaning ‘long ship’ or 'long boat' in the Gaelic language, the ‘long fhada’ can claim heritage from the ancient shipbuilding tradition of the Nordic peoples. Of course, the Norsemen didn’t just give their prized technology away, but their persistent raids of the Scottish, Irish and Welsh coasts meant that longships were sometimes captured, enabling the Celts to study their construction in depth. Eventually, they produced the ‘birlinn’ and ‘Irish galley’, variants on the longship with between eight and twelve oars, in addition to a large sail. These features allowed the new breed of Celtic ships to easily cross the open sea for the purposes of trade and war, rather than having to remain close to the coastline at all times. Unfortunately, no remains of Celtic long boats/long fhada survive to this day, despite records of their continuous use until the 17th century.
Das „Long fhada“ genannte gälische Langboot entwickelte sich aus der alten Schiffsbautradition nordischer Völker. Natürlich gaben die nordischen Männer ihre wertvolle Technologie nicht einfach Preis, aber bei ihren andauernden Überfällen auf schottische, irische und walisische Küsten wurden ihre Langschiffe gelegentlich gefangen, und so konnten die Kelten die Bauweise genau studieren. Schließlich bauten sie die „Birlinn“ und „Irische Galeere“ - Variationen der Langschiffe mit zwischen acht und zwölf Ruderern und einem großen Segel. Hierdurch konnte diese neue Art keltischer Schiffe die offene See leicht überqueren, zu Handels- oder Kriegszwecken, und man musste sich nicht mehr ständig in Küstennähe halten. Leider sind keine Überreste einer Long Fhada erhalten, obwohl laut Aufzeichnungen bis ins 17. Jahrhundert hinein die Verwendung dieses Schiffstyps belegt ist.
Letteralmente “nave lunga” in gaelico, la “long-fahda” deriva dall’antica tradizione navale dei popoli nordici. Succedeva a volte che durante le incursioni sulle coste scozzesi, irlandesi e gallesi, alcune di queste navi norrene venissero catturate, il che permetteva ai Celti di studiarne la fattura. Alla fine essi produssero la “birlinn”, o “galea irlandese”, varianti della langeskip, con un numero di remi che variava tra gli otto e i dodici, oltre a una grande vela. Queste caratteristiche permisero alle nuove navi celtiche di attraversare facilmente il mare aperto a scopi commerciali e militari, per cui i Celti non erano più costretti a rimanere sempre nei pressi della costa. Sfortunatamente non esiste alcun esempio di long-fahda celtica, sebbene il suo utilizzo sia continuato fino al XVII sec.
„Long fhada“, což v galštině znamenalo prostě „dlouhá loď“, má svůj původ v dávné loďařské tradici severských národů. Seveřané samozřejmě své drahocenné technické znalosti jen tak někomu neprozrazovali, ale prováděli neustálé nájezdy na pobřeží Skotska a Irska, kde se jejich lodě občas podařilo zajmout, a tak mohli Keltové jejich stavbu podrobně prostudovat. Časem začali stavět vlastní „birlinny“ a „irské galéry“, varianty dlouhých lodí s osmi až dvanácti vesly a s velkou plachtou. Díky tomu mohla nová generace keltských plavidel snadno přeplout otevřené moře za obchodem i za účelem války, místo aby se musela neustále držet na dohled od pobřeží. Pozůstatky žádné keltské fhady se nám bohužel do současnosti nedochovaly, ačkoli existují záznamy o tom, že se tyto lodě používaly až do 17. století.
Слово "лимфад" в переводе с гэльского буквально означает "длинный корабль". Считается, что лимфады наследуют древние традиции скандинавского кораблестроения. Разумеется, норманны не делились своими технологиями с соседями, но они регулярно совершали набеги на берега Шотландии, Ирландии и Уэльса, так что местным жителям время от времени удавалось захватывать и изучать их драккары. В итоге кельты создали два варианта собственных длинных кораблей, известные как "бирлин" и "ирландская галера". Помимо большого паруса, эти корабли имели от восьми до двенадцати весел, что позволяло с легкостью выходить в открытое море как в торговых, так и в военных целях. К сожалению, до наших дней не сохранилось ни одного лимфада, хотя источники свидетельствуют, что они применялись вплоть до XVII в.
Gal dilinde sözcüğün tam anlamıyla 'uzun gemi' demek olan 'long fhada' İskandinav halklarının antik gemi inşa geleneğinin bir mirasçısı olarak düşünülebilir. Elbette İskandinavlar güzel teknolojilerini hediye olsun diye vermemişlerdir, ancak İskoç ve İrlanda kıyılarına yaptıkları istikrarlı akınlar esnasında uzun gemiler bazen ele geçirilmiş ve Keltler tarafından inşa yolları hakkında derinlemesine incelenmiştir. En sonunda, onlar da 'birlinn' ve 'İrlanda kalyonu'nu ürettiler, bunlar uzun gemilerin sekiz ve on iki kürekli ve de ek olarak bir yelkeni bulunan çeşitleriydi. Bu özellikler bu yeni Kelt gemilerinin açık denizleri savaş ve ticaret amaçlarıyla kolaylıkla aşmalarına olanak sağlamıştır ve her zaman kıyıya yakın kalma zorunluluğunu ortadan kaldırmıştır. Ne yazık ki Kelt long fhadalarından yani uzun teknelerinden hiçbiri, onların 17. yüzyıla kadar sürekli kullanıldığını belirten kayıtlara rağmen günümüze ulaşamamıştır.
  Nabatejscy lekkozbrojni...  
Po obrzuceniu przeciwnika pociskami z krótkiego dystansu wycofywali się, zanim wróg zdołał się zebrać do kontrnatarcia lub ataku z flanki. Wraz ze wzrostem złożoności armii i taktyki peltaści zostali przystosowani do walki wręcz.
These skirmishers were named for their small crescent-shaped leather or wicker shields or 'peltai'; it was common among the Greeks to name troops for their style of shield. In addition, they wore little or no armour and carried three javelins. After harassing the enemy, peltasts would hastily retreat before any counter-charge or flanking move could be carried out. As armies developed and tactics became more complex, peltasts were expected to fight hand-to-hand too, being given stiffened-linen cuirasses and short swords with which to defend themselves in melee. They were still expected to use javelins, but could then join in the close-quarters fighting. Eventually, as infantry got heavier during the iron age, peltasts even exchanged their characteristic shield for the heavier thureos, although their name and battlefield function remained unchanged.
Diese Plänkler wurden nach ihren kleinen, halbmondförmigen Leder- oder Korbschilden benannt, den „Peltai“. Unter Griechen war es üblich, Truppen nach ihren Schilden zu benennen. Darüber hinaus trugen sie nur wenig oder gar keine Rüstung und waren mit drei Wurfspeeren bewaffnet. Nachdem sie den Feind angegriffen hatten, zogen sich Peltasten schnell zurück, ehe Gegenangriff oder Flankenmanöver erfolgen konnten. Als Armeen und Taktiken komplexer wurden, passte man die Peltasten an den Nahkampf an. Sie trugen nun einen steifen Leinenkürass und waren mit einem Kurzschwert zur Verteidigung im Nahkampf bewaffnet. So konnten sie noch immer ihre Speere werfen, waren jedoch auch für den Nahkampf gerüstet. Letztendlich, als Infanterie im Laufe der Eisenzeit schwerer wurde, tauschte man den Pelta gegen den schwereren Thureos aus, ihr Name und ihre Funktion auf dem Schlachtfeld blieben jedoch unverändert.
Los peltastas eran escaramuzadores que recibían su nombre por los escudos, o peltai, de cuero o mimbre y con forma de luna creciente, que portaban. En el mundo griego, era costumbre habitual bautizar a las tropas en función del tipo de escudo que portaban. Apenas llevaban armadura e iban armados con tres jabalinas. Tras hostigar al enemigo, lanzándole jabalinas, se retiraban raudamente antes de que este pudiera llevar a cabo cualquier posible contracarga o movimiento de flanqueo. A medida que los ejércitos fueron elaborando tácticas más complejas, los peltastas se vieron obligados a tomar parte en los combates cuerpo a cuerpo y tuvieron que armarse con corazas de lienzo rígido y espadas cortas. En ningún momento dejaron de usar sus jabalinas, pero estaban equipados para luchar en las distancias cortas. Al final, los peltastas cambiaron su característico escudo por el tureo, más pesado, aunque su nombre y su función en el campo de batalla siguieron siendo los mismos.
Come era pratica comune nel mondo greco, questi schermagliatori dovevano il proprio nome ai loro scudi, a forma di crescente e rivestiti di cuoio o vimini, noti come "peltai". Erano corazzati alla leggera, o non avevano alcuna corazza, e armati di tre giavellotti. Dopo aver tormentato il nemico con questi ultimi, i peltasti si ritiravano velocemente prima del contrattacco o di essere aggirati dagli avversari. Con l'evolversi degli eserciti e il complicarsi delle tattiche, ci si aspettava che anche i peltasti prendessero parte al combattimento ravvicinato: è per questo che furono armati con corazze di lino cartonato e spade corte. Dovevano comunque usare i giavellotti, ma poi potevano anche partecipare agli scontri ravvicinati. Alla fine, nell'età del ferro, quando la fanteria divenne più corazzata, i peltasti sostituirono il proprio caratteristico scudo con il più pesante thureos. Ciò nonostante, il loro nome e la loro funzione in battaglia non mutarono.
Tito harcovníci byli pojmenováni po svých malých kožených nebo proutěných štítech ve tvaru půlměsíce zvaných „pelta“. Ve starověkém Řecku byly jednotky pojmenovávány podle tvaru svých štítů poměrně běžně. Peltasti nenosili skoro žádnou zbroj, ale mívali tři vrhací oštěpy. Obtěžovali nepřítele a pak rychle ustoupili před odvetným útokem nebo než mohli být napadeni z boku. Jak se armády a taktiky stávaly stále komplexnějšími, peltasti se museli přizpůsobit, aby obstáli i v boji zblízka: byli proto vyzbrojeni kyrysem z vyztuženého plátna a krátkým mečem. Stále mohli vrhat své oštěpy, ale byli schopni bojovat i zblízka. Když pěchota během doby železné ztěžkla, po čase vyměnili dokonce i charakteristickou peltu za těžší štít thureos. Jejich název a funkce na bojišti už ale zůstaly stejné.
Исторически пельтастами называли застрельщиков, которые носили пельты, небольшие серповидные щиты из кожи или прутьев — греки часто называли отряды по видам щитов. Доспехов у пельтастов не было, а оружием служили три дротика — один был в руке, а два крепились к щиту. После метания дротиков с близкого расстояния они спешно ретировались, чтобы не оказаться на пути вражеской атаки или флангового маневра. По мере развития военной тактики пельтасты стали участвовать в рукопашных схватках. В дополнение к дротикам они получили усиленный льняной панцирь и короткий меч. Часто пельту заменяли более тяжелым щитом-туреосом, но название отрядов при этом не менялось.
Bu avcı erleri, isimlerini ufak, hilâl şeklindeki deri veya hasır kalkanları 'peltai'den almıştı, Yunan dünyasında birlikleri kalkan biçimlerine göre isimlendirmek yaygındı. Ayrıca hiç ya da çok az zırh giyerler ve üç cirit taşırlardı. Düşmanı taciz ettikten sonra, bir misilleme saldırısı ya da kanat kuşatma harekâtı yapılamadan hızlıca geri çekilirlerdi. Ordular ve taktikler daha karmaşık bir hal alınca peltastlardan göğüs göğüse mücadeleye katılmaları da beklenir oldu ve bu doğrultuda kendilerini savunmaları için sert keten zırhlar giyip küçük kılıçlar kuşandılar. Yine de ciritlerini kullanmaları ve ancak ondan sonra yakın savaşa geçmeleri bekleniyordu. Nihayetinde, demir çağında piyadeler daha da ağırlaşmaya başladıkça, peltastlar da karakteristik kalkanlarını daha ağır bir kalkan olan thueros ile değiştiler ama isimleri ve savaş meydanındaki işlevleri yine de değişmeden kaldı.
  Katafrakci z Ma'rib na ...  
Miasto Marib było nie tylko siedzibą królów Saby, ale również ważnym centrum gospodarczym i rolniczym, a także, ze względu na kompleks świątynny, miejscem kultu. Znajdowały się w nim wielopiętrowe budynki i było ono umiejscowione na trasie szlaków handlowych z Indiami, w samym sercu Arabii Felix.
The city of Marib was not only the seat of the kings of Saba, it was an important economical and agricultural centre, as well as a place of worship. Its temple complex had multi-storey buildings and was situated directly on top of the trade routes to India, in the heart of Arabia Felix. However, it's most prominent feature was the Great Marib Dam, built around the 8th century BC, although smaller dams and canals were constructed in the region for centuries. The dam's elaborate irrigation system allowed the Sabaeans to prosper through the trade of frankincense and myrrh, which they cultivated. This strong geographical position also helped them maintain their wealth and political power. Unfortunately, as the trade routes shifted north, the Sabaeans fell out of favour and their glorious civilisation declined around the 1st century AD.
La cité de Marib n'accueillait pas seulement le trône des rois de Saba, elle constituait également un pôle financier et agricole important, ainsi qu'un lieu de culte. Située directement en haut des routes commerciales menant à l'Inde, au cœur de l'Arabie Heureuse, son grand complexe de temples était formé par des bâtiments à plusieurs étages. Ce qui la caractérisait surtout était cependant le grand barrage de Marib, bâti aux alentours du VIIIème siècle, même si l'on construisait déjà des barrages plus petits et des canaux dans la région depuis des siècles. Le système d'irrigation du barrage, très élaboré, permit aux Sabéens de prospérer grâce au commerce d'encens et de myrrhe, cultivés par ce peuple. Cette position géographique avantageuse les aida à maintenir leur opulence et leur pouvoir politique. Malheureusement, les routes commerciales se déplacèrent au nord, et les Sabéens finirent par perdre la côte, menant inexorablement au déclin de leur glorieuse civilisation, vers le Ier siècle.
Die Stadt Marib war nicht nur der Sitz der Könige von Saba, sondern auch ein wichtiges Zentrum der Wirtschaft und Landwirtschaft, sowie ein Ort der Götterverehrung. Ihr Tempelkomplex hatte mehrstöckige Gebäude und lag direkt an den Handelsrouten mit Indien, im Herzen von Arabia Felix. Der Große Damm von Marib, der um das 8. Jahrhundert v. Chr. erbaut wurde, war jedoch das markanteste Merkmal der Stadt, obwohl seit Jahrhunderten in der Region kleinere Dämme und Kanäle gebaut wurden. Das ausgeklügelte Bewässerungssystem des Damms ermöglichte es den Sabäern, den Handel mit ihrem eigens kultivierten Weihrauch und Myrrhe zu fördern. Diese vorteilhafte geographische Lage half ihnen zudem, ihren Wohlstand und ihre politische Macht zu erhalten. Als sich die Handelsrouten nach Norden verlagerten, fielen die Sabäer unglücklicherweise in Ungnade und ihre glorreiche Zivilisation ging um das 1. Jahrhundert n. Chr. unter.
La ciudad de Marib no solamente era el lugar desde el que gobernaban los reyes de Saba, sino también un importante centro económico y agrícola, además de un lugar de culto. Su complejo de templos tenía edificios de varias plantas y estaba situada en el corazón de Arabia Felix, por donde pasaban las rutas comerciales con India. Sin embargo, uno de sus rasgos más característicos es la gran presa de Marib, construida alrededor del siglo VIII a. C., aunque durante milenios se edificaron en la región presas y canales de menor tamaño. El complejo sistema de riego mejoró el cultivo de francoincienso y mirra, lo que a su vez hizo que los sabeanos prosperasen en el comercio. Su posición geográfica también les ayudó a mantener sus riquezas y su poder político. A medida que la ruta comercial se movió hacia el norte, los sabeanos perdieron su atractivo y su gloriosa civilización acabó decayendo alrededor del siglo I d. C.
Marib non era soltanto la residenza dei sovrani di Saba, ma anche un importante centro economico e agricolo, nonché un luogo di culto. Il suo complesso templare era costituito da edifici a più piani ed era situato nel cuore dell'Arabia Felix, proprio sulle rotte commerciali con l'India. Tuttavia, il suo simbolo più importante era la grande diga di Marib, costruita intorno all'VIII secolo a.C., sebbene già da secoli nella regione erano stati costruiti dighe e canali simili ma più piccoli. L'elaborato sistema di irrigazione della diga permetteva ai Sabei di arricchirsi grazie al commercio del franchincenso e della mirra che coltivavano. La loro posizione geografica li aiutava inoltre a conservare le loro ricchezze e il loro potere politico. Purtroppo, quando le rotte commerciali si spostarono a nord, i Sabei caddero in disgrazia e intorno al I secolo d.C. la loro gloriosa civiltà cadde in declino.
Město Marib bylo nejen sídlem králů ze Sáby, ale také důležitým ekonomickým, zemědělským střediskem a náboženským centrem. Ve městě v srdci Arabie Felix na křižovatce obchodních cest vedoucích do Indie bychom našli i chrámový komplex složený z několikapatrových budov. Nejdůležitější stavbou byla ale Velká maribská přehrada zbudovaná kolem 8. století př. n. l. Menší přehrady a kanály se zde ale stavěly celá staletí. Propracovaný zavlažovací systém přehrady umožnil Sabejcům prosperovat díky výrobě kadidla a myrhy. Díky výhodné geografické poloze si své bohatství a politickou moc také udrželi. Když se ale obchodní trasy přesunuly na sever, Sabejci měli smůlu a jejich slavná civilizace kolem 1. století našeho letopočtu upadla.
Город Мариб располагался в самом центре Аравии Феликс, на торговых путях, ведущих в Индию, и был не только столицей Сабейского царства, но и важным экономическим и сельскохозяйственным центром. В нем также находился комплекс храмов с многоэтажными зданиями, а самым выдающимся его сооружением являлась огромная плотина, построенная около VIII века до н. э. — хотя плотины поменьше и каналы здесь строили в течение тысячелетий. Система ирригации позволила жителям Мариба выращивать деревья, дающие ладан и мирру, и разбогатеть на торговле этими благовониями. Кроме того, сабейцы процветали и увеличивали свое влияние благодаря тому, что по их земле проходил торговый путь. Когда он сместился севернее, Сабейское царство стало слабеть и приблизительно в I веке н. э. пришло в упадок.
Marib şehri yalnızca Saba krallarının tahtı değildi, burası ayrıca çok önemli bir ekonomi ve ziraat merkezi olmasının yanı sıra bir ibadet yeriydi. Tapınak kompleksinde çok katlı binalar vardı ve Bahtiyar Arabistan'ın tam kalbinde, Hindistan'a uzanan ticaret yollarının üzerinde bulunuyordu. Daha küçük kanallar ve barajlar asırlardır bölgede inşa edilmekte olsa da en göz alıcı özelliği MÖ 8. yüzyılda inşa edilmiş Büyük Marib Seddi'ydi. Bu baraj seddinin zarif detaylarla kurulmuş sulama sistemi Sabalıların yetiştirdikleri tütsü ve kokulu reçine ticareti ile refaha kavuşmasını sağladı. Bu güçlü coğrafi konum da zenginliklerini ve siyasi güçlerini ellerinde tutmalarına yardımcı oldu. Ne yazık ki, ticaret yolu kuzeye kaydıkça, Sabalılar gözden düştü ve görkemli medeniyetleri MS 1. yüzyılda alçalıp söndü.
  Bordeleaux (Imperia śmi...  
Zdarzało mu się wszak skazywać na banicję tych, którzy zbłądzili na tej drodze lub po prostu nie spełnili oczekiwań. Choć księstwo Alberica jest najmniejszym w całym królestwie, rządy księcia sprawiły, że stało się ono siłą, z którą każdy powinien się liczyć.
Bordeleaux is one of the founding dukedoms of Bretonnia, occupying the western coastal region just south of cursed Mousillon. The current duke is the courageous yet stern Alberic, known for his strict adherence to the rules of chivalry and the preservation of the natural order. Knights trained under Alberic are among the very best Bretonnia has to offer, showing almost suicidal levels of bravery on the battlefield – never shrinking from an opponent, no matter their size or reputation. Duke Alberic’s coat of arms bears the distinctive Trident of Manann, the Sea God, who watches over Bordeleaux’s coastlines and vies with the Lady of the Lake for the affections of its people, such is his importance in the region. Certainly, along the sea routes and among sea-borne traders, Manann is considered the more popular patron-god. Legend has it that Alberic’s ancestor, Duke Marcus – one of the original Companions of Gilles the Uniter – himself fought alongside the temperamental sea god; apparently, the pair expelled raiders from Bordeleaux’s coastlines together, restoring peace and allowing trade to flourish once again unhindered.
La bravoure et la stricte autodiscipline du duc Albéric sont célèbres, ce qui le rend naturellement extrêmement exigeant envers ses chevaliers. Il irait en effet jusqu'à renvoyer et congédier ceux qui se fourvoient ou qui ne satisfont pas ses attentes. De ce fait, Albéric détient le plus petit entourage ducal du royaume, mais qui ne devrait certainement pas être sous-estimé puisqu'il comprend certains des plus grands chevaliers de Bretonnie. Malheureusement, les circonstances ont jusque-là empêché Albéric de concrétiser son ambition : se lancer dans une Quête du Graal. Pour cela, il faudrait trouver un successeur approprié pour que Bordeleaux continue à s'épanouir en son absence. Malgré son âge avançant, le duc garde espoir qu'un candidat émerge un jour, lui permettant de quitter le siège de ses ancêtres pour partir à la recherche du saint calice légendaire au nom sacré de la Dame !
Alberic ist berühmt und berüchtigt für seine Tapferkeit und rigorose Selbstdisziplin, und er erwartet, dass seine Ritter dieselben hohen Maßstäbe erfüllen. Wer versagt oder auch nur einen Fehler begeht, wird sogleich von der Ritterschaft ausgestoßen. Diese Politik führte dazu, dass Alberic den kleinsten herzoglichen Haushalt im Königreich anführt; doch trotz – oder gerade wegen – ihres kleinen Personalbestands ist mit dieser Streitkraft nicht zu spaßen, denn sie beherbergt einige der besten Ritter Bretonias. Leider hinderten Umstände Alberic bislang an der Erfüllung seines großen Lebensziels – der Gralssuche. Bevor er sich auf die Queste begeben kann, muss er nämlich erst einen Nachfolger finden, damit Bordeleaux in seiner Abwesenheit weiterhin blühen kann. Seinem fortschreitenden Alter zum Trotz bleibt der Herzog zuversichtlich, dass sich ein Anwärter finden wird, damit er den Sitz seiner Ahnen verlassen und sich im Namen der Herrin auf die Suche nach dem legendären heiligen Kelch begeben kann!
La gallardía del Duque Alberic y su exigente autodisciplina son proverbiales y, como tal, de sus Caballeros espera lo mismo; tanto es así que, si alguno fracasa, o no parece estar a la altura, Alberic lo expulsa de su seno. Como resultado, la de Alberic es la Casa Ducal más reducida de todo el reino, si bien nada desdeñable, pues cuenta con algunos de los mejores Caballeros de toda Bretonia. Por desgracia, estas circunstancias le han impedido llegar a alcanzar la gran ambición de su vida, embarcarse en la búsqueda del Grial. Para poder hacerlo, antes necesita un digno sucesor, capaz de llevar las riendas de Bordeleaux en su ausencia, para que la región siga prosperando. Y, pese a su avanzada edad, el Duque aún alberga la esperanza de que surja un candidato que le permita abandonar su cargo ancestral para buscar el santo cáliz de la leyenda en el nombre de la Dama.
Il coraggio e la severa autodisciplina del Duca Alberico sono ben noti ed egli cerca nei suoi Cavalieri lo stesso standard elevato; coloro che non soddisfano i suoi requisiti vengono espulsi. Per questo, Alberico possiede il seguito più piccolo di tutto il Regno, composto però da individui temibili e dai migliori Cavalieri di Bretonnia. Sfortunatamente, le circostanze hanno finora impedito ad Alberico di raggiungere l'ambizione della sua vita: intraprendere una Battaglia per il Graal. Per far sì che ciò accada, deve trovare un successore adatto in modo che Bordeleaux possa continuare a prosperare in sua assenza. Nonostante la sua età avanzata, il Duca spera ancora di trovare il giusto candidato e avere la possibilità di abbandonare la sua carica ancestrale per mettersi alla ricerca del sacro e leggendario calice, con la benedizione della Dama!
Bordeleaux je jedním ze zakládajících vévodství Bretonnie. Rozkládá se na západním pobřežním regionu, přímo na jih od prokletého Mousillonu. Současný vévoda je odvážný a přísný Alberic, který je proslulý důsledným dodržováním pravidel kavalírství a zachováváním přirozeného řádu. Rytíři vycvičení pod Albericem jsou jedni z těch nejlepších, které Bretonnie může nabídnout. Na bojišti jsou schopni téměř sebevražedné odvahy – protivníka se bez ohledu na jeho velikost či pověst nikdy nezaleknou. Na erbu vévody Alberica je vyobrazen charakteristický trojzubec mořského boha Mananna, jenž dohlíží na pobřeží Bordeleaux a s Paní z jezera soupeří o lásku svých lidí. Jeho důležitost v oblasti je veliká. Na mořských trasách a mezi námořními obchodníky je Manann dozajista oblíbenějším božským patronem. Legenda praví, že Albericův předek, vévoda Marcus (jeden z původních společníků Gilla Sjednotitele), sám bojoval po boku temperamentního mořského boha. Dvojice společně údajně vyhnala z pobřeží Bordeleaux nájezdníky, obnovila mír a umožnila, aby obchod opět nerušeně vzkvétal.
Dük Alberic’in cesareti ve katı öz disiplini iyi bilinir ve Şövalyelerinden de gayet tabii bir şekilde kendisinin sahip olduğu yüksek kişisel standartlara erişmelerini bekler ve bununla da kalmayıp bu standartlara erişmekte hataya düşen ya da başarısız olanları defedip sürgüne gönderecek kadar ileri gidebilir. Bu da Alberic’in Krallık’taki en küçük Dükalık hane halkına sahip olduğu anlamına geliyor, ancak her şeye rağmen bu hanenin şahısları zorlu bir kuvvet teşkil eder ve tüm Bretonya’nın en büyük Şövalyelerinden bazılarını içinde barındırır. Ne yazık ki, bu zamana dek koşullar Alberic’i yaşam gayesine ulaşmaktan alıkoydu; bir Kutsal Kâse Görevi’ne atılmaktan. Bunun olabilmesi için uygun bir halef bulunması gerekiyor ki Bordeleaux kendisinin yokluğunda da gelişip güçlenmeye devam edebilsin. İlerleyen yaşına rağmen, Dük hâlâ kendisinin ata tahtını terk edip Leydi’nin kutlu adı şanına efsanelerdeki kutsal kadehin arayışına çıkmasına olanak sağlayacak iyi bir adayın ortaya çıkabileceğine dair umudunu koruyor.