|
|
Předávání potom proběhlo regulérně ve své plánované délce. Cenu za dlouholetý přínos výtvarnému umění získaly sestry Válovy, ale z reakce publika by se mohlo zdát, že šlo o cenu sympatie. V hudbě zvítězil Marek Kopelent a ocenění v oboru divadla si odnesl David Radok. Zřejmě tak jasný favorit, že se Divadelní ústav ani neobtěžoval nominovat někoho dalšího. Následovalo hodně jídla a hodně pití: Během něho paní Vlasta Čiháková-Noshiro varovala, že už neví jak dál, že nejsou peníze na kulturu, takže asi začne krást, což nechalo vedle stojící Martu Smolíkovou (OSF Praha) chladnou. Zbytek jsem neslyšela, protože jsem chtěla stihnout aspoň jedno dvě představení na Čtyřech dnech v pohybu, kde měl toho dne Umělec prezentaci. Konalo se v Šáreckém údolí, a i když jsme cestou dvakrát zabloudili, přišlo mi pořádání divadelního festivalu na tak odlehlém místě jako dobrý nápad. Udělat to samé na Václaváku, o moc víc lidí tam stejně nepřijde a navíc hrozí, že natrefí-li zrovna na slabší kus, odejdou, třebas do nějaké hospody za rohem. Těmto starostem na Čtyřech dnech v pohybu předešli. Místo setkání herců a performerů s diváky bylo součástí jednoho velkého baru, BarhyberBaru, který sestrojila Skrytá tvůrčí jednotka a potom jeho prostory využívala k permanentní performanci. Přikládám fotografii, protože jsem si s jeho popisem nevěděla rady.
|
