|
Kitaip tariant, politinė ir diplomatinė NATO tarptautinė veikla, susijusi su kova prieš ginklų platinimą, turi ir savų ribotumų, ir iššūkių. Tačiau netgi pripažinus, kad NATO kariniai pajėgumai yra tas esminis išskirtinis Aljanso įnašas kovoje su būsimomis MNG grėsmėmis, problemų vis tiek išlieka.
|
|
In developing policies towards what the Alliance has loosely termed the broader Middle East, NATO can and should become far more discerning. In reality, there is no such region. Rather, the Middle East is a series of sub-regions, each of which has its own specific security needs, political concerns and social and economic characteristics. NATOs engagement with the countries of Arab North Africa, for example, does not necessarily have any bearing on countries in the Gulf and Arabian Peninsula or on the rest of the Arab world. Each sub-region requires a different approach that is tailored to the specific conditions prevailing there. NATO would therefore do well to develop a series of sub-regional approaches based on a more nuanced understanding of the situation on the ground to promote practical cooperation in line with the prevailing needs.
|
|
En dautres termes, les activités politico-diplomatiques et de partenariat de lOTAN en ce qui concerne la lutte contre la prolifération ont leurs limites et posent des défis qui leur sont propres. Toutefois, même si lon reconnaît que les capacités militaires de lAlliance représentent la contribution essentielle et caractéristique quelle peut apporter pour faire face aux futures menaces ADM, un problème subsiste. Il nexiste pas de vision stratégique agréée quant à la manière et à léventualité de recourir à la force pour traiter les menaces ADM de façon préventive. Le Secrétaire général de lOTAN, Jaap de Hoop Scheffer, a raison de souligner que même les meilleures capacités militaires sont inutiles en labsence de la volonté et du consensus politiques quant à leur utilisation. Des divergences dopinions parmi les Alliés à propos de lopportunité, du moment et de la manière de recourir à la force pour répondre aux menaces ADM et terroristes étaient déjà apparues bien avant lintervention militaire de 2003 en Iraq. Le débat exceptionnellement polémique et médiatisé qui sest déroulé au sein de lOTAN début 2003 a cependant accentué les différends, notamment sur ce qui peut constituer une légitimation de laction militaire contre une menace apparente.
|
|
Mit anderen Worten: Die politisch-diplomatischen Öffnungsaktivitäten der NATO hinsichtlich des Kampfes gegen die Proliferation haben ihre eigenen Grenzen und Probleme. Doch selbst wenn man sich auf die Ansicht einigen kann, dass die militärischen Fähigkeiten der NATO den zentralen, entscheidenden Beitrag des Bündnisses zur Bewältigung künftiger MVW-Gefahren darstellen, hat man immer noch ein Problem. Es fehlt nämlich eine vereinbarte strategische Haltung bezüglich der Frage, wie oder ob überhaupt zur Bekämpfung von MWV-Gefahren präventiv Gewalt angewendet werden soll. NATO-Generalsekretär Jaap de Hoop Scheffer hebt zu Recht hervor, dass auch die besten militärischen Fähigkeiten ohne den nötigen Willen und Konsens hinsichtlich ihres Einsatzes nichts nützen. Schon lange vor der militärischen Intervention in Irak (2003) waren Meinungsverschiedenheiten unter den Bündnispartnern darüber deutlich geworden, ob, wann und wie als Reaktion auf MVW-Gefahren oder eine terroristische Bedrohung Gewalt anzuwenden sei. Durch den ungewöhnlichen Grad an Öffentlichkeit und Schärfe hat die Debatte, die darüber Anfang 2003 in der NATO geführt wurde, die Meinungsverschiedenheiten noch verstärkt, insbesondere im Hinblick auf die Frage, wodurch sich ein militärisches Vorgehen gegen eine mutmaßliche Bedrohung legitimieren lässt.
|
|
El tratamiento del tema de la proliferación de WMD dentro del marco de los diversos programas de asociación y colaboración de la OTAN ha resultado bastante complicado. La cautela inicial que mostraban los Aliados a la hora de abordar estas cuestiones con sus Socios euroatlánticos ha ido evolucionando lentamente hacia un intercambio de puntos de vista de mayor entidad, y así las consultas referentes a análisis y aspectos políticos en ese campo dentro del marco del Consejo OTAN-Rusia y de las relaciones con Ucrania han ido adquiriendo una importancia creciente. La Alianza y Rusia han trabajado conjuntamente en medidas de fomento de la seguridad y colaborado en la defensa ante misiles de teatro. En lo que se refiere a las discusiones sobre la proliferación de WMD con los Socios, el calificativo que más les cuadraría es el de formativas, aunque se han conseguido ciertos avances en el desarrollo de una doctrina defensiva conjunta CBRN con estos países. La preparación ante posibles emergencias civiles y desastres, junto a la cooperación científica, han servido en su calidad de terrenos de menor sensibilidad política como campos de desarrollo de la colaboración entre la OTAN y los Socios en lo relativo a WMD, además de ir forjando unos hábitos de colaboración en este terreno.
|
|
In altre parole, le attività politico/diplomatiche e di assistenza della NATO per quanto concerne la lotta alla proliferazione hanno i loro limiti e le loro sfide. Ma, anche se si fosse d'accordo sul fatto che le capacità militari della NATO rappresentano il fondamentale contributo tipico che l'Alleanza può dare per affrontare le future minacce da WMD, sussisterebbe un problema. Non vi è infatti una visione strategica comunemente accettata sul come o sul se usare la forza per prevenire le minacce da WMD. Il Segretario generale della NATO Jaap de Hoop Scheffer fa bene a sottolineare che anche le migliori capacità militari sono inutili in assenza della volontà e del consenso a livello politico per utilizzarle. Le divergenze tra gli alleati riguardo ai loro punti di vista sul se, sul quando e sul come usare la forza per rispondere alle minacce terroristiche e da WMD si erano già manifestate assai prima dellintervento militare in Iraq nel 2003. Il dibattito che si è svolto allinterno della NATO allinizio del 2003, e che in modo inconsueto è stato dirompente e pubblico, ha comunque acuito le divergenze, specie su ciò che può costituire legittimazione per unazione militare contro una percepita minaccia.
|
|
Por outras palavras, as actividades político-diplomáticas e de abertura da OTAN relativamente ao combate contra a proliferação tem os seus limites e desafios. Porém, mesmo que concordemos que as capacidades militares da OTAN representam a contribuição fulcral e distintiva da Aliança na luta contra as ameaças das ADM, subsiste um problema. Falta ainda o acordo sobre uma visão estratégica quer sobre a possibilidade de usar a força quer sobre o modo de a usar para prevenir a ameaça das ADM. O Secretário-geral da OTAN, Jaap de Hoop Scheffer, tem toda a razão ao sublinhar que mesmo as melhores capacidades militares se tornam inúteis perante a ausência de vontade política e de consenso para as utilizar. As divergências entre os Aliados sobre se, quando e como devem recorrer à força em resposta a a ameaças terroristas e de ADM ficaram bem visíveis antes da intervenção militar no Iraque em 2003. O debate ocorrido no seio da OTAN no início de 2003 gerou divisões, tornou-se excepcionalmente público, e acentuou divergências, nomeadamente sobre o que pode constituir uma legitimação para a acção militar contra a uma ameaça aparente.
|
|
Politické koncepce řešení proliferace ZHN v některých programech přesahujících rámec NATO byly také komplexní. Opatrnost spojenců ve věcech proliferace ve vztahu s euroatlantickými partnery se mění jen velmi pomalu ve skutečné substantivní výměnu názorů. Politicko-analytické konzultace v Radě NATO-Rusko a mezi NATO a Ukrajinou se staly významnými zasedáními. Aliance spolupracuje s Ruskem na poli budování důvěry a bezpečnostních opatření v oblasti jaderných zbraní a protiraketové obrany v bojových prostorech. Přídavné jméno "výchovný" přetrvává při hodnocení diskusí týkajících se WMD s partnerskými státy, ačkoliv již byly provedeny kroky v rámci rozvoje teoriie obrany proti zbraním CBRN se všemi partnery. Civilní pohotovostní připravenost, odstraňování následků katastrof a vědecká spoluprace sloužily jako politicky méně citlivá oblast pro rozvinutí spolupráce NATO s partnery na úseku proliferace a budování tendence ke spolupráci.
|
|
Teisisõnu on omad piirid ja probleemid ka NATO poliitilisel ja diplomaatilisel tegevusel ning koostööl, mis puudutab võitlust massihävitusrelvade levikuga. Kuid isegi kui nõustuda, et just oma sõjaliste võimetega saab allianss anda põhilise panuse võitlusesse massihävitusrelvadega seotud ohtude vastu tulevikus, jääb probleem ikkagi alles. Puudub kooskõlastatud strateegiline nägemus selle kohta, kas ja kuidas kasutada jõudu massihävitusrelvadest tingitud ohtude ennetamiseks. NATO peasekretär Jaap de Hoop Scheffer rõhutab õigusega, et isegi parimatest sõjalistest võimetest pole kasu, kui nende kasutamiseks puuduvad poliitiline tahe ja konsensus. Liitlaste erimeelsused selle kohta, kas, kuidas ja millal kasutada jõudu vastuseks terrorismi- ja massihävitusrelvaohule, tekkisid juba enne 2003. aasta sõjalist sekkumist Iraagis. NATOs 2003. aasta alguses toimunud tavatult avalik ja tuline debatt aga teravdas neid vastuolusid, eriti küsimuses, millistel asjaoludel võib sõjalist tegevust tajutava ohu vastu pidada legitiimseks.
|
|
Tilurð „nýrra ógna“ almennt, og íhlutunin í Írak sérstaklega, hafa vakið alvarlegar spurningar um núverandi merkingu og nothæfi grundvallarhugtaka á borð við fyrirbyggingu, hindrun og fælingu. Ekki verður einfalt að finna svörin. Harmakvein um hin löngu fyrirséðu endalok Westfalenkerfisins, þ.e. kerfisins sem réði alþjóðlegum samskiptum frá því að Westfalensáttmálinn var gerður 1648 og byggðist á fullveldi ríkja, kemur ekki að neinu gagni. Það sama gildir um þröngsýna lagahugsun þar sem neitað er að viðurkenna að þjóðaréttur er síbreytilegt fyrirbæri og afurð mannlegs athæfis. Athafnir og stefnur sem virðast brjóta í bága við rótgrónar grundvallarreglur, á borð við þá tilhneigingu til að grípa til einhliða aðgerða sem sögð er einkenna Bandaríkin, geta valdið mönnum uppnámi. En einfeldningslegt og óígrundað ákall eftir óbreyttu ástandi er ekki raunhæfur valkostur.
|
|
Polityka odnoszenia się do BMR w rozmaitych programach działań zewnętrznych NATO również była i jest złożona. Powściągliwość państw członkowskich Sojuszu w podejmowaniu kwestii związanych z BMR wspólnie z partnerami euroatlantyckimi uległa jedynie powolnej modyfikacji w kierunku bardziej konkretnej wymiany poglądów. Polityczno-analityczne konsultacje na forum Rady NATO-Rosja oraz z Ukrainą nabrały całkiem realnej treści. Sojusz od pewnego czasu współpracuje z Rosją w zakresie środków budowy zaufania i bezpieczeństwa w odniesieniu do broni nuklearnej i obrony rakietowej obszaru działań. „Kształcące” pozostaje najlepszym określeniem dyskusji z państwami partnerskimi na temat BMR, chociaż podjęto pewne kroki w celu wypracowania jakiejś doktryny w zakresie obrony CBRN wspólnej dla wszystkich partnerów. Gotowość cywilna na wypadek sytuacji nadzwyczajnych oraz pomoc w warunkach katastrof, w równej mierze, co współpraca naukowa, od pewnego czasu służą jako politycznie mniej drażliwe obszary, gdzie możliwe jest rozwijanie współpracy NATO z partnerami w odniesieniu do BRM, a także budowanie nawyków współpracy.
|
|
Таким образом, деятельность НАТО в политической (дипломатическая) сфере и развитие связей с другими странами с целью борьбы с распространением вооружений имеет свои ограничения и проблемы. Но даже если согласиться с тем, что военный потенциал НАТО служит ключевым, особым вкладом, который Североатлантический союз может внести в отражение будущих угроз, создаваемых оружием массового уничтожения, проблемы все же остаются. По-прежнему отсутствует согласованное стратегическое видение вопросов использования силы и необходимости ее использования для предотвращения угрозы оружия массового уничтожения. Генеральный секретарь НАТО Яап де Хооп Схеффер справедливо подчеркивает положение о том, что даже самый лучший военный потенциал теряет свою необходимость при отсутствии политической воли и консенсуса по вопросу его использования. Расхождения во взглядах между союзниками о том, как и когда использовать силу в ответ на применение оружие массового уничтожения и террористические угрозы, а также использовать ли ее вообще, возник задолго до военного вмешательства в Ираке в 2003 году. Необычайно открытые и острые дискуссии в НАТО в начале 2003 года углубили существовавшие разногласия, в частности, по вопросу о том, что определяет легитимность военных акций в борьбе с усматриваемой угрозой.
|
|
Stvari so še bolj občutljive v Sredozemskem dialogu, kjer je ena izmed sodelujočih držav, namreč Izrael, dejansko država z jedrskim orožjem, arabske države pa bi bile vesele okrepljenega pritiska Zahoda na Izrael, naj se odpove svojim jedrskim silam. Kako lahko sredozemske države prispevajo k prizadevanjem zavezništva na področju nevarnosti OMU, ostaja težko in pretežno nerazrešeno vprašanje. Začetni koraki so bili storjeni, vključno s prispevki Natovih predstavnikov na mednarodnih srečanjih, ki so jih na temo neširjenja OMU organizirale nevladne organizacije v zalivski regiji. Skupina SGP predvideva nadaljnja posvetovanja z državami Sredozemskega dialoga.
|
|
NATO’nun dışa açılan programlarında KİS’lerin yayılması konusunun ele alınmasında da zorluklar vardır. Müttefiklerin Avrupa-Atlantik Ortakları ile KİS konularını ele almaktaki ihtiyatlı davranışları ancak değişmeye başlamış ve daha somut bir bilgi alış verişine dönüşmüştür. NATO-Rusya Konseyi’nde ve Ukrayna ile yapılan politik/analitik danışmalar da daha somut hale gelmiştir. İttifak nükleer silahlarla ilgili güven ve güvenlik arttırıcı önlemler konusunda Rusya ile birlikte çalışmış ve harekat alanı füze savunması konusunda işbirliği yapmıştır. Her ne kadar Ortaklarla bazı KBRN savunma doktrinleri geliştirmek için adımlar atılmışsa da, halen KİS’lerle ilgili görüşmeler için kullanılacak en iyi sıfat “eğitici” olabilir. KİS konularında NATO’nun Ortaklarla işbirliğini geliştirmek ve işbirliği alışkanlığını yerleştirmek konusunda sivil olağanüstü hallere hazırlık ve afet yardımının yanı sıra bilimsel işbirliği de politik açıdan üzerinde hassasiyetle durulması gereken konular arasına girememiştir.
|
|
Citiem vārdiem runājot, NATO politiskām/diplomātiskām un kontaktu ar pasauli aktivitātēm izplatīšanas apkarošanas jomā ir savi limiti un izaicinājumi. Bet, ja piekrīt tam, ka galvenais elements ir NATO militārās spējas, Alianses raksturīgais ieguldījums, ko tā var sniegt nākotnes MII apkarošanā, joprojām ir problemātisks. Pietrūkst vienota stratēģiskā redzējuma – kā un kur izmantot spēku, lai novērstu MII draudus. NATO ģenerālsekretāram Jāpam de Hopam Scheferam ir taisnība, pasvītrojot, ka pat vislabākajām militārām spējām nav jēgas, ja nav politiskas gribas un vienprātības par to izmatošanu. Sabiedroto atšķirīgie viedokļi par to, vai, kad un kādā veidā izmantot spēku, reaģējot uz MII un teroristu draudiem, jau izgaismojās labu laiku pirms 2003.gada militārās intervences Irākā. Neparasti publiskā un viedokļiem bagātā diskusija NATO 2003.gada sākumā, tomēr, vēl vairāk pastiprināja nesaskaņas, it īpaši jautājumā par to, kas var kļūt par leģitīmu pamatu militārai rīcībai pret pamanītiem draudiem.
|
|
Політика боротьби з розповсюдженням ЗМЗ через численні програми зв’язків НАТО з іншими державами також має комплексний характер. Обережний підхід країн -- членів Альянсу дуже повільно змінюється на більш суттєвий обмін думками. Політично-аналітичні консультації в рамках Ради Росія -- НАТО та з Україною набули вагомішого змісту. Альянс працює з Росією над заходами зі зміцнення довіри і безпеки в галузі ядерних озброєнь та співпрацює над питаннями тактичної протиракетної оборони. „Освітні” – таким залишається епітет, який можна застосувати до дискусій з партнерами, які ведуться щодо ЗМЗ, хоча перші кроки з розробки спільної з усіма партнерами доктрини захисту від ЗМЗ вже зроблено. Цивільна готовність до надзвичайних ситуацій та надання допомоги під час катастроф поряд з науковою співпрацею, як менш політично делікатні сфери, слугують розвитку співробітництва з партнерами з питань ЗМЗ та допомагають набути навичок співпраці.
|