|
|
Neulojen ja ruiskujen vaihto-ohjelmat käynnistyivät Euroopan unionissa 1980-luvun puolivälissä välittömänä vastauksen hiv-epidemian uhkaan injektiokäyttäjien keskuudessa, ja ne levisivät nopeasti 1990-luvulla (kaavio 18). Julkisin varoin rahoitettuja ohjelmia oli vuonna 1993 jo yli puolessa EU:n nykyisistä 25 jäsenvaltiosta ja Norjassa.
|
|
|
Needle and syringe programmes (NSPs) started in the European Union in the mid-1980s as an immediate response to the threat of an HIV epidemic among drug injectors and expanded rapidly over the course of the 1990s (Figure 18). In 1993, publicly funded programmes already existed in more than half of the current 25 EU Member States and in Norway. Today, NSPs are available in Bulgaria, Romania and Norway as well as in all EU countries, except Cyprus, where sterile equipment is, however, freely obtainable at pharmacies and an official NSP is under consideration (138). Once such programmes have been introduced to a country, the geographical coverage of outlets for NSPs generally increases continually. Many countries have now achieved full geographical coverage, with pharmacies being a crucial partner in several Member States. However, in Sweden, the two programmes started in 1986 in the south of the country remain the only ones; and in Greece, the number of NSPs is limited and they are only available in Athens (139).
|
|
|
Des programmes de fourniture de seringues ont été lancés dans l'Union européenne vers le milieu des années 1980 afin d'apporter une réponse immédiate à la menace d'épidémie de VIH parmi les UDVI et ont connu un essor rapide durant les années 1990 (graphique 18). En 1993, des programmes financés par des fonds publics existaient déjà dans plus de la moitié des 25 États membres actuels de l'UE et en Norvège. Aujourd'hui, des programmes d'échange de seringues (PES) existent en Bulgarie, en Roumanie et en Norvège ainsi que dans tous les États membres de l'UE à l'exception de Chypre, où du matériel stérile peut toutefois être obtenu gratuitement dans les pharmacies et où un PES officiel est actuellement à l'étude (138). Dès l'introduction de ces programmes dans un pays, la couverture géographique des points de distribution ne cesse généralement de s'étendre. De nombreux pays ont désormais couvert l'ensemble de leur territoire et les pharmacies sont des partenaires essentiels dans plusieurs États membres. En Suède, toutefois, les deux programmes lancés en 1986 dans le sud du pays sont restés isolés et, en Grèce, le nombre de PES est limité et ils ne sont proposés qu'à Athènes (139).
|
|
|
Als unmittelbare Reaktion auf die drohende HIV-Epidemie unter injizierenden Drogenkonsumenten begann man in der Europäischen Union Mitte der 80er Jahre mit der Durchführung von Nadel- und Spritzenaustauschprogrammen, die im Laufe der 90er Jahre zügig Verbreitung gefunden haben (Abbildung 18). 1993 gab es in über der Hälfte der derzeitigen 25 EU-Mitgliedstaaten sowie in Norwegen bereits staatlich finanzierte Programme. Heute sind Nadel- und Spritzenaustauschprogramme in Bulgarien, Rumänien und Norwegen sowie in allen EU-Ländern verfügbar. Eine Ausnahme bildet Zypern, wo jedoch steriles Zubehör in Apotheken frei erhältlich ist und derzeit ein offizielles Nadel- und Spritzenaustauschprogramm geprüft wird (138). Nach der Einführung solcher Programme in einem Land nimmt die geografische Verbreitung von Stellen für den Austausch von Nadeln und Spritzen in der Regel kontinuierlich zu. Viele Länder haben bereits eine flächendeckende Versorgung verwirklicht, wobei Apotheken in mehreren Mitgliedstaaten wichtige Partner sind. In Schweden jedoch ist es bei den beiden Programmen geblieben, die 1986 im Süden des Landes eingeleitet wurden, und in Griechenland werden die Austauschprogramme in begrenzter Zahl und ausschließlich in Athen angeboten (139).
|
|
|
Los programas de intercambio de agujas y jeringuillas se iniciaron en la Unión Europea a mediados de la década de 1980 como respuesta inmediata a una amenaza de epidemia del VIH entre consumidores de droga por vía parenteral, y se extendieron rápidamente a lo largo de la década siguiente (gráfico 18). En 1993, ya existían programas de financiación pública en más de la mitad de los actuales 25 Estados miembros y en Noruega. Hoy en día, existen programas de esta clase en Bulgaria, Rumanía y Noruega, al igual que en todos los países de la UE, salvo Chipre, donde el material estéril puede obtenerse de forma gratuita en las farmacias y la creación de un programa de intercambio oficial está en fase de estudio (138). Una vez se ha introducido este tipo de programa en un país, la cobertura geográfica de los centros que los acogen aumenta, por regla general, de forma continuada. Muchos países han conseguido ya una cobertura geográfica completa, siendo las farmacias un socio crucial en varios Estados miembros. No obstante, en Suecia sólo queda uno de los dos programas iniciados en 1986 al sur del país; y en Grecia, el número de este tipo de programas de intercambio es limitado y sólo existen en Atenas (139).
|
|
|
I programmi di scambio di aghi e siringhe (NSP), avviati nell’Unione europea a metà degli anni Ottanta a fronte della minaccia di un’epidemia di HIV tra i consumatori di droga per via parenterale, si sono andati espandendo rapidamente nel corso degli anni Novanta (Grafico 18). Nel 1993 esistevano già programmi finanziati dal settore pubblico in più della metà degli attuali 25 Stati membri dell’UE e in Norvegia. Oggi programmi di scambio di aghi e siringhe sono disponibili in Bulgaria, Romania e Norvegia nonché in tutti gli altri paesi dell’UE, a eccezione di Cipro, dove tuttavia il materiale sterile si può liberamente reperire nelle farmacie e attualmente si sta discutendo l’opportunità di adottare un programma ufficiale di questo genere (138). Dopo che tali programmi sono stati introdotti in un paese, la copertura geografica dei centri incaricati di metterli in atto in genere continua a crescere. In molti paesi questa rete copre l’intero territorio e, in alcuni Stati membri, le farmacie si sono rivelate un partner fondamentale. In Svezia, tuttavia, non sono stati aggiunti altri programmi ai due avviati nel 1986 nella parte meridionale del paese; mentre in Grecia il numero di programmi è limitato e circoscritto nella capitale, Atene (139).
|
|
|
Os programas de troca de agulhas e seringas (PTS ) foram iniciados na União Europeia em meados da década de 1980, como resposta imediata à ameaça de uma epidemia de VIH entre os consumidores de droga injectada, e expandiu-se rapidamente ao longo da década de 1990 (Figura 18). Em 1993, já existiam programas financiados pelo Estado em mais de metade dos actuais 25 Estados-Membros da UE e na Noruega. Actualmente, existem PTS na Bulgária, Roménia e Noruega, bem como em todos os países da UE, excepto Chipre, onde o equipamento esterilizado se pode obter, todavia, gratuitamente nas farmácias e se está a considerar a introdução de um PTS oficial (138). De um modo geral, depois de esses programas serem introduzidos num país, a cobertura geográfica dos seus pontos de distribuição aumenta continuamente. Muitos países já completaram a sua cobertura geográfica, constituindo as farmácias um parceiro de importância crucial em vários Estados-Membros. Na Suécia, porém, os dois programas iniciados em 1986 no sul do país continuam a ser os únicos e na Grécia o número de PTS é limitado, encontrando-se disponíveis apenas em Atenas (139).
|
|
|
Τα προγράμματα ανταλλαγής βελόνων και συρίγγων ξεκίνησαν στην Ευρωπαϊκή Ένωση στα μέσα της δεκαετίας του 1980 ως άμεση απόκριση στην απειλή μιας επιδημίας του ιού HIV στους ΧΕΝ και επεκτάθηκαν γρήγορα κατά τη διάρκεια της δεκαετίας του 1990 (διάγραμμα 18). Το 1993, προγράμματα χρηματοδοτούμενα από δημόσια κονδύλια υπήρχαν ήδη σε περισσότερα από τα μισά σημερινά 25 κράτη μέλη της ΕΕ καθώς και στη Νορβηγία. Σήμερα, προγράμματα ανταλλαγής βελόνων και συρίγγων υπάρχουν στη Βουλγαρία, τη Ρουμανία και τη Νορβηγία καθώς και σε όλες τις χώρες της ΕΕ, εξαιρουμένης της Κύπρου, όπου ωστόσο οι χρήστες μπορούν να προμηθεύονται δωρεάν αποστειρωμένα σύνεργα σε φαρμακεία και εξετάζεται η θέσπιση ενός επίσημου προγράμματος ανταλλαγής βελόνων και συρίγγων (138). Από τη στιγμή που θεσπίζονται τέτοια προγράμματα σε μια χώρα, η γεωγραφική κάλυψη των προγραμμάτων ανταλλαγής βελόνων και συρίγγων αυξάνει συνήθως συνεχώς. Πολλές χώρες έχουν πλέον επιτύχει πλήρη γεωγραφική κάλυψη, τα δε φαρμακεία αποτελούν καθοριστικό εταίρο σε αρκετά κράτη μέλη. Ωστόσο, στη Σουηδία, τα δύο προγράμματα που ξεκίνησαν το 1986 στον νότο της χώρας παραμένουν τα μοναδικά σε λειτουργία· επίσης στην Ελλάδα, ο αριθμός των προγραμμάτων ανταλλαγών βελόνων και συρίγγων είναι περιορισμένος και είναι διαθέσιμα μόνον στην Αθήνα (139).
|
|
|
Als een directe reactie op de dreiging van een HIV-epidemie onder drugsspuiters is in het midden van de jaren tachtig begonnen met Omruilprogramma’s voor Naalden en Spuiten (OvN’s). Het aantal OvN’s is in de jaren negentig in snel tempo toegenomen (figuur 18). In 1993 werden dergelijke, door de overheid gefinancierde programma’s in meer dan de helft van de huidige 25 lidstaten van de EU en in Noorwegen uitgevoerd. Tegenwoordig zijn er OvN’s operationeel in alle landen van de EU (met uitzondering van Cyprus) en in Bulgarije, Roemenië en Noorwegen. Overigens wordt op Cyprus via apotheken wel steriel injectiemateriaal ter beschikking gesteld en wordt overwogen om een officieel OvN op te starten (138). Wanneer dergelijke programma’s eenmaal in een land in gang zijn gezet, neemt het aantal OvN-servicepunten over het algemeen gestaag toe. In veel landen is er nu al sprake van een volledige geografische dekking, waarbij in een aantal lidstaten een belangrijke rol is weggelegd voor apotheken. De twee programma’s die in 1986 in het zuiden van Zweden zijn opgestart, hebben echter nog steeds geen vervolg gekregen. In Griekenland is het aantal OvN’s beperkt en wordt het programma uitsluitend in Athene uitgevoerd (139).
|
|
|
Programy výměny jehel a stříkaček (needle and syringe programmes; NSP) byly v Evropské unii zahájeny v polovině 80. let 20. století jako okamžitá reakce na hrozbu epidemie HIV mezi osobami, které drogy užívaly nitrožilně, a rychle se rozšiřovaly v průběhu 90. let 20. století (obr. 18). V roce 1993 již existovaly programy financované z veřejných prostředků ve více než polovině ze současných 25 členských států EU a v Norsku. Dnes jsou programy výměny jehel a stříkaček k dispozici v Bulharsku, Rumunsku a Norsku i ve všech zemích EU, s výjimkou Kypru, kde však lze sterilní vybavení volně získat v lékárnách a zavedení oficiálních programů výměny jehel a stříkaček se zvažuje (138). Jakmile jsou takové programy výměny jehel a stříkaček v zemi zavedeny, dochází všeobecně ke stále lepšímu geografickému pokrytí při zajišťování míst výdeje. Mnohé země nyní dosáhly úplného geografického pokrytí proto, že v několika členských státech jsou rozhodujícími partnery lékárny. Nicméně ve Švédsku dva programy zahájené v roce 1986 na jihu země zůstávají jedinými a v Řecku je počet programů výměny jehel a stříkaček omezen a jsou k dispozici jen v Aténách (139).
|
|
|
Nåle- og sprøjteprogrammer (NSP'er) blev iværksat i EU i midten af 1980'erne som en umiddelbar reaktion på truslen om en hiv-epidemi blandt intravenøse stofbrugere og vandt hurtigt udbredelse i løbet af 1990'erne (figur 18). I 1993 fandtes der allerede offentligt finansierede programmer i mere end halvdelen af de nuværende 25 EU-medlemsstater og i Norge. I dag er der indført NSP'er i Bulgarien, Rumænien og Norge samt i alle EU-lande, undtagen Cypern, hvor sterilt udstyr imidlertid kan fås gratis på apotekerne og et officielt nåle- og sprøjteprogram er under overvejelse (138). Når sådanne programmer først er blevet indført i et land, sker der generelt en løbende udvidelse af deres geografiske dækning. Mange lande har nu opnået en fuld geografisk dækning, og apotekerne er i denne henseende en afgørende partner i mange medlemsstater. I Sverige er de to programmer, der blev indført i 1986 i den sydlige del af landet, imidlertid fortsat de eneste, og i Grækenland er antallet af NSP'er begrænset, og de findes kun i Athen (139).
|
|
|
Nõela- ja süstlavahetusprogramme alustati Euroopa Liidus 1980ndate aastate keskel otsese vastureaktsioonina HIV-epideemia ohule süstivate narkomaanide hulgas, 1990ndatel aastatel laienesid need kiiresti (joonis 18). 1993. aastal olid riiklikult rahastatud programmid olemas juba rohkem kui pooltes ELi 25 praegusest liikmesriigist ja Norras. Praegu on nõela- ja süstlavahetusprogrammid olemas Bulgaarias, Rumeenias ja Norras ning kõikides ELi riikides peale Küprose, aga seal on steriilsed süstimisvahendid vabalt saadaval apteekides ning ametliku nõela- ja süstlavahetusprogrammi algatamine on arutlusel (138). Kui sellised programmid on riigis loodud, suureneb nõela- ja süstlavahetuspunktide geograafiline levik pidevalt. Paljudes riikides on saavutatud täielik geograafiline kaetus, kusjuures mitmetes liikmesriikides on apteegid olulise tähtsusega partnerid nendes programmides. Ometi jäid 1986. aastal Rootsi lõunaosas loodud kaks programmi ainsateks kogu riigis ning Kreekas on nõela- ja süstlavahetuspunktide arv piiratud ja neid leidub ainult Ateenas (139).
|
|
|
A tű- és fecskendőprogramokat az 1980-as évek közepén indították el az Európai Unióban, az injekciós kábítószer-használókat fenyegető HIV járványra adott azonnali válaszként, és a programok az 1990-es években gyorsan elterjedtté váltak (Figure 18). Az államilag finanszírozott programok 1993-ra az EU jelenlegi 25 tagállamának már több mint a felében és Norvégiában működtek. A tű- és fecskendőprogramok ma Bulgáriában, Romániában és Norvégiában, valamint az összes tagállamban rendelkezésre állnak, Ciprus kivételével, ahol viszont a steril felszerelés ingyen kapható a gyógyszertárakban, és mérlegelik egy hivatalos tű- és fecskendőprogram elindítását(138). Mihelyt az ilyen programokat bevezetik egy országban, a tű- és fecskendőprogramban részt vevő helyszínek földrajzi elterjedése folyamatosan nő. Sok országban mára sikerült teljes földrajzi lefedettséget elérni, amiben számos tagállamban a gyógyszertárak is kulcsfontosságú partnerként működnek közre. Svédországban azonban az ország déli részén 1986-ban elindított két program más területeken nem folytatódott, Görögországban pedig a tű- és fecskendőprogramok száma korlátozott, és csak Athénban elérhetők(139).
|
|
|
De første sprøytespiss- og sprøytebytteprogrammer startet i Den europeiske union på midten av 1980-tallet som et strakstiltak mot den truende HIV-epidemien blant sprøytebrukere, og ble raskt bygget ut i løpet av 1990-årene (figur 18). I 1993 eksisterte offentlig finansierte programmer i mer enn halvparten av dagens 25 EU-medlemsstater og Norge. I dag finnes slike programmer i Bulgaria, Romania og Norge i tillegg til i alle EU-landene, unntatt Kypros, der sterilt utstyr imidlertid deles ut gratis på apotek, og et offisielt sprøytebytteprogram er under vurdering (138). Når et land først har fått et slikt program, blir vanligvis den geografiske dekningen for sprøytebytte kontinuerlig bedre. Mange land har nå full geografisk dekning, med apotek som den viktigste partneren i flere medlemsstater. Et unntak er likevel Sverige – de to programmene som ble startet i 1986, er fortsatt de to eneste i hele landet, og i Hellas er antallet sprøytebytteprogrammer begrenset og finnes bare i Aten (139).
|
|
|
Programy wymiany igieł i strzykawek (NSP) wprowadzono w Unii Europejskiej w połowie lat 80-tych jako natychmiastową reakcję na zagrożenie epidemią wirusa HIV w grupie osób przyjmujących narkotyki dożylnie. Na dużą skalę programy te zostały rozwinięte w latach 90-tych (Wykres 18). W roku 1993 programy tego typu finansowane z funduszy publicznych istniały już w ponad połowie obecnych 25 Państw Członkowskich UE oraz w Norwegii. Dziś programy wymiany igieł i strzykawek działają w Bułgarii, Rumunii i Norwegii oraz we wszystkich państwach UE z wyjątkiem Cypru, gdzie jednakowoż sterylny sprzęt jest dostępny w aptekach i rozważane jest stworzenie oficjalnego programu (138). Tuż po wdrożeniu tych programów w danym państwie, zwykle obszar geograficzny działania ich jednostek stale się poszerza. W wielu państwach objęto już programem obszar całego kraju, w kilku Państwach Członkowskich rolę kluczowego partnera odgrywają apteki. Jednakże w przypadku Szwecji jedynymi działającymi programami wymiany igieł i strzykawek są programy rozpoczęte w roku 1986 na południu kraju, a w Grecji liczba programów jest ograniczona i są one dostępne jedynie w Atenach (139).
|
|
|
Programele pentru ace şi siringi (PAS) au fost iniţiate în Uniunea Europeană la mijlocul anilor 1980 ca reacţie imediată la ameninţarea unei epidemii de infecţie cu HIV în rândul consumatorilor de droguri injectabile şi s-au extins rapid în anii 1990 (Figura 18). În 1993, existau deja programe finanţate din fonduri publice în peste jumătate din cele 25 de state membre ale Uniunii Europene din prezent, precum şi în Norvegia. Astăzi, programele pentru ace şi siringi există în Bulgaria, România şi Norvegia, precum şi în toate statele membre ale Uniunii Europene, cu excepţia Ciprului, unde echipamentul steril se poate obţine totuşi fără restricţii din farmacii, iar un posibil program oficial pentru ace şi siringi este acum în discuţie (138). După introducerea acestor programe într-o ţară, acoperirea geografică a unităţilor din programul pentru ace şi siringi a crescut continuu în general. În prezent, multe state au realizat o acoperire geografică completă, farmaciile fiind un partener vital în mai multe state membre. În Suedia, însă, cele două programe iniţiate în 1986 în sudul ţării au rămas singurele de acest fel, iar în Grecia, numărul de programe pentru ace şi siringi este limitat şi acestea sunt disponibile numai în Atena (139).
|
|
|
; NSP) sa v Európskej únii začali zavádzať v polovici osemdesiatych rokov ako priama odpoveď na hroziacu epidémiu nákazy HIV medzi injekčnými užívateľmi drog a rýchlo sa rozšírili v deväťdesiatych rokoch (obrázok 18). V roku 1993 už existovali programy financované z verejných prostriedkov vo viac ako polovici terajších 25 členských štátov EÚ a v Nórsku. Dnes sú NSP dostupné v Bulharsku, Rumunsku a Nórsku ako aj vo všetkých štátoch EÚ okrem Cypru, kde však možno sterilné pomôcky dostať v lekárňach zdarma a o úradnom zavedení NSP sa uvažuje (138). Keď sa už raz tieto programy v krajine zaviedli, geografické pokrytie miestami výdaja pre NSP sa vo všeobecnosti rozširuje plynule. V mnohých krajinách sa už dosiahlo úplné geografické pokrytie prostredníctvom lekární, ktoré sú rozhodujúcimi partnermi vo viacerých členských štátoch. Vo Švédsku však ostali iba dva programy, ktoré spustili v roku 1986 na juhu krajiny; a v Grécku je obmedzený počet NSP, ktoré sú dostupné iba v Aténach (139).
|
|
|
Programi injekcijskih igel in brizg za enkratno uporabo so se v Evropski uniji začeli v sredini osemdesetih kot takojšen odziv na nevarnost epidemije HIV med injicirajočimi uživalci drog ter so se v devetdesetih hitro razširili (prikaz 18). Leta so javno financirani programi že obstajali v več kot polovici trenutnih 25 držav članic in na Norveškem. Danes so programi injekcijskih igel in brizg za enkratno uporabo na voljo v Bolgariji, Romuniji in na Norveškem ter v vseh državah EU, razen na Cipru, kjer se lahko sterilna oprema brezplačno dobi v lekarnah, razmišljajo pa tudi o uradni uvedbi takega programa (138). Ko so taki programi v državi uvedejo, geografska pokritost prodajnih mest za injekcijske igle in brizge za enkratno uporabo po navadi stalno narašča. Mnoge države so sedaj dosegle polno geografsko pokritost in lekarne so ključni partner v več državah članicah. Vendar na Švedskem oba programa, ki sta se začela leta 1986 na jugu države, ostajata edina; v Grčiji je število programov injekcijskih igel in brizg za enkratno uporabo omejeno, na voljo pa so samo v Atenah (139).
|
|
|
Som en direkt motåtgärd mot hotet av en hiv-epidemi bland injektionsmissbrukare inleddes i mitten av 1980-talet program för nål- och sprututbyte inom EU. Programmens omfattning ökade snabbt under 1990-talet (figur 18). Redan 1993 fanns statligt finansierade program i mer än hälften av EU:s nuvarande 25 medlemsstater och Norge. Idag finns program för nål- och sprututbyte i Bulgarien, Rumänien och Norge samt i alla EU-länder utom Cypern där man dock kan få steril utrustning kostnadsfritt på apotek och där man överväger att införa ett officiellt program för nål- och sprututbyte(138). Om sådana program införs i ett land ökar den geografiska täckningen för program för nål- och sprututbyte vanligtvis kontinuerligt. Många länder har nu uppnått fullständig geografisk täckning och i flera medlemsstater är apotek en viktig samarbetspartner. I Sverige är dock de två program för nål- och sprututbyte som inleddes 1986 i den södra delen av landet fortfarande de enda och i Grekland är antalet program begränsat och finns endast i Aten(139).
|
|
|
Adatu un šļirču programmas Eiropas Savienībā tika uzsāktas astoņdesmito gadu vidū, tādējādi atbildot uz HIV epidēmijas draudiem starp injicējamo narkotiku lietotājiem, un tās plaši izplatījās deviņdesmito gadu laikā (18. attēls). 1993. gadā valsts finansētas programmas jau darbojās vairāk kā pusē no pašreizējām 25 ES dalībvalstīm un Norvēģijā. Šobrīd adatu un šļirču programmas ir pieejamas Bulgārijā, Rumānijā un Norvēģijā, kā arī visās ES valstīs, izņemot Kipru, kur tomēr sterils aprīkojums ir brīvi pieejams aptiekās, un tiek apspriesta oficiāla adatu un šļirču programma (138). Pēc šādu programmu ieviešanas valstī ģeogrāfiskā adatu un šļirču apmaiņas punktu izplatība pastāvīgi pieaug. Daudzas valstis šobrīd ir nodrošinājušas pilnīgu ģeogrāfisko pārklājumu, un vairākās valstīs svarīgākais stratēģiskais partneris šajā ziņā ir aptiekas. Tomēr Zviedrijā divas 1986. gadā valsts dienvidu daļā uzsāktās programmas ir palikušas vienīgās; un arī Grieķijā šo programmu skaits ir neliels un tās ir pieejamas tikai Atēnās (139).
|
