|
Mezi čestné výjimky, které se vyhnuly fyziologické doslovnosti i povšechné abstrakci, patřila na jedné straně zobrazení využívající parodii a osvobodivý humor a na straně druhé obrazy odidealizované psychologické reality mateřství. Tento přístup zvolila Minna Pyyhkälä, finská fotografka žijící v Praze, ve svém diptychu nazvaném Split Up (2004). Na jedné fotografii je zachycena žena objímající své kulaté břicho sebevědomým gestem matky, zatímco na druhé (nebo na první, v závislosti na tom, jak diptych čteme) sedí tatáž žena na zemi se zoufalým výrazem a tentokrát bez břicha. Fotografie přiznávají svou aranžovanost, ale zároveň působí psychologicky přesvědčivě díky způsobu, jímž sugestivně situují mateřství na emocionální „minové pole“ mezi uspokojením a frustrací, naplněním a prázdnotou, spokojeným sebeobelháváním a krutou upřímností.
|