|
|
El autor se optó por una pintura de estilo académico como la más apta para la representación de escenas de contactos con extraterrestres, que transcurren en el fondo de la imponente naturaleza ucraniana.
|
|
|
In the next series Russian X-Files (2004), the action takes place in Moscow Metro, which has recently become a zone of danger for Muscovites. The author combines reality and fairy tales: his characters are personages of Russian tales well-known from the childhood such as Baba Yaga, Koschei the Deathless, and the Nightingale Bandit who now reside in dark and dangerous subway labyrinth. Tsagolov offers liberation from mass fears of an abstract image of evil as he replaces the images of present-day terrorists with fairy images from Soviet movies, which are amusing rather than terrifying. Baba Yaga and Koschei conjure away evil spirits from their underground. Notwithstanding the apparent "cinema-mania" Tsagolov deliberately abandons screen aesthetics and minimizes special effects so that not to destroy the structure of the Picture. He preserves a characteristic pictorial field as if torn into separate strokes of paint-brush however his palette changes in accordance with the new content.
|
|
|
Cynický romantik Aleksandr Gnilickij využívá namísto otevřeného sdělení působivosti nevyřčeného, aby tak vyvolal náš zájem a zvědavost. Siamská dvojčata létají ve společném skafandru vesmírem, „Treerorist“ předvádí své otisky prstů, samotný autor se pohybuje na létajícím koberci, mořská panna poblíž potopené lodi řeže vedví svůj ocas, jelikož velice touží jít na diskotéku. A všeobecně oblíbený kreslený film o Čeburaškovi a krokodýlu Genovi představuje téma na celý cyklus. Společným prvkem Gnilického prací, které se vždy liší co do tématiky i jazyka, je nejspíše charakter hádanky založený na neúplnosti sdělení. V případě obrazu „Mořská panna“ umělec ruší romanticko-melancholický kód, který považujeme za obvyklý pro vnímání obrazu rusalky; ta z vůle autora obětuje svou „identitu“. Obraz je neostrý a jeho mlhavost evokující svět pod hladinou smývá hrozivé podrobnosti probíhajícího „zákroku“, takže všechno včetně krve rozpíjející se ve vodě získává povahu dekorativních elementů. Gnilickij odkazuje k Art Déco a zároveň k japonským dřevořezům s jejich estetikou harakiri a proudů krve.
|
