|
|
Two - Denmark and the United Kingdom - have a special status, which means that in protocols annexed to the Treaty establishing the European Community (EC Treaty) they were granted the exceptional right to choose whether or not to participate in Stage Three of EMU.
|
|
|
Dix-sept des vingt-huit États membres que compte l’Union européenne aujourd’hui ont adopté l’euro, ce qui signifie qu’ils participent pleinement à la troisième phase de l’UEM. Il s’agit de la Belgique, de l’Allemagne, de l'Estonie, de l’Irlande, de la Grèce, de l’Espagne, de la France, de l’Italie, de Chypre, du Luxembourg, de Malte, des Pays-Bas, de l’Autriche, du Portugal, de la Slovénie, de la Slovaquie et de la Finlande. Deux pays – le Danemark et le Royaume-Uni – bénéficient d’un statut particulier. Les protocoles annexés au traité instituant la Communauté européenne leur confèrent, à titre exceptionnel, le droit de participer ou non à la troisième phase de l’UEM. Ils ont tous deux signifié au Conseil de l’Union européenne (le Danemark en 1992 et le Royaume-Uni en 1997) qu’ils n’avaient pas l’intention de passer à la troisième phase, en d’autres termes qu’ils ne souhaitaient pas faire partie de la zone euro. Les autres pays de l’Union disposent actuellement d’une « dérogation ». Cela signifie qu’ils n’ont pas encore rempli les conditions nécessaires pour l’adoption de l’euro et sont dispensés de certaines dispositions, certaines seulement, s’appliquant normalement à compter du début de la troisième phase de l’UEM. Il s’agit notamment de l’ensemble des dispositions relatives au transfert de la responsabilité dans le domaine de la politique monétaire au Conseil des gouverneurs de la BCE.
|
|
|
Zwei Mitgliedstaaten – Dänemark und das Vereinigte Königreich – besitzen einen Sonderstatus. Ihnen wurde in Protokollen, die dem Vertrag zur Gründung der Europäischen Gemeinschaft (EG-Vertrag) beigefügt sind, ein Sonderrecht gewährt, das ihnen die Teilnahme an der dritten Stufe der WWU freistellt. Beide teilten dem EU-Rat mit (Dänemark im Jahr 1992 und das Vereinigte Königreich im Jahr 1997), dass sie nicht beabsichtigten, zur dritten Stufe überzugehen, d. h. dass sie bis auf Weiteres nicht wünschten, Teil des Euro-Währungsgebiets zu werden. Für die übrigen EU-Länder gilt derzeit eine „Ausnahmeregelung“. Dies bedeutet, dass ein Mitgliedstaat noch nicht die Voraussetzungen für die Einführung des Euro erfüllt und daher von einigen, aber nicht allen Bestimmungen, die im Normalfall ab Beginn der dritten Stufe der WWU gelten, ausgenommen ist. Hierzu zählen alle Bestimmungen, durch die die Verantwortung für die Geldpolitik auf den EZB-Rat übertragen wird.
|
|
|
De los veintiocho Estados miembros que componen actualmente la UE, diecisiete –Bélgica, Alemania, Estonia, Irlanda, Grecia, España, Francia, Italia, Chipre, Luxemburgo, Malta, Países Bajos, Austria, Portugal, Eslovenia, Eslovaquia y Finlandia– han adoptado el euro, es decir, participan plenamente en la tercera fase de la UEM. Dos Estados miembros, Dinamarca y Reino Unido, están acogidos a un régimen especial, lo que significa que en los protocolos anexos al Tratado constitutivo de la Comunidad Europea (Tratado de la CE) se les otorga el derecho excepcional a decidir si desean participar en la tercera fase de la UEM, o bien mantenerse al margen. Ambos Estados miembros comunicaron al Consejo de la UE (Dinamarca en 1992 y Reino Unido en 1997) su intención de no incorporarse a la tercera fase, es decir, de no participar, por el momento, en la zona del euro. El resto de países de la UE se consideran actualmente acogidos a una «excepción». Estar acogido a una excepción significa que el Estado miembro no cumple aún los requisitos necesarios para la adopción del euro y, en consecuencia, algunas disposiciones —aunque no todas— generalmente aplicables a los Estados miembros desde el principio de la tercera fase de la UEM no rigen en ese Estado. Entre estas disposiciones se incluyen las referentes a la transferencia de competencias en materia de política monetaria al Consejo de Gobierno del BCE.
|
|
|
speciale; i protocolli allegati al Trattato che istituisce la Comunità europea (Trattato CE) conferiscono loro, in via eccezionale, il diritto di decidere se aderire o meno alla Terza fase. Entrambi si sono finora avvalsi di questa clausola di esenzione, hanno cioè comunicato al Consiglio dell’UE (Danimarca nel 1992 e Regno Unito nel 1997) l’intenzione di non procedere per ora alla Terza fase, ossia di non entrare a far parte dell’area dell’euro. I rimanenti paesi dell’UE sono al momento membri con “deroga”, non avendo ancora soddisfatto le condizioni per l’adozione dell’euro; essi non sono pertanto soggetti ad alcune delle disposizioni che normalmente si applicano dall’inizio della Terza fase dell’UEM, ivi compresi tutti i provvedimenti che trasferiscono le competenze di politica monetaria al Consiglio direttivo della BCE.
|
|
|
Van de huidige 28 EU-lidstaten hebben 17 (België, Duitsland, Estland, Ierland, Griekenland, Spanje, Frankrijk, Italië, Cyprus, Luxemburg, Malta, Nederland, Oostenrijk, Portugal, Slovenië, Slowakije en Finland) de euro ingevoerd, hetgeen betekent dat zij volledig deelnemen aan de derde fase van de EMU. Twee lidstaten – Denemarken en het Verenigd Koninkrijk – hebben een speciale status, wat wil zeggen dat zij in protocollen bij het Verdrag betreffende de werking van de Europese Unie (VWEU) bij uitzondering het recht hebben verkregen te kiezen of zij willen deelnemen aan de derde fase van de EMU. Zij hebben beide de Raad van de Europese Unie te kennen gegeven (Denemarken in 1992 en het Verenigd Koninkrijk in 1997) dat zij niet voornemens waren over te gaan op de derde fase, dat wil zeggen dat zij voorlopig geen deel wilden gaan uitmaken van het eurogebied. De andere EU-landen hebben momenteel een derogatie. Dat wil zeggen dat een lidstaat nog niet aan de voorwaarden voor de overgang op de euro voldoet en dus is vrijgesteld van sommige – maar niet alle – bepalingen die normaliter vanaf het begin van de derde fase van de EMU van toepassing zijn. Daaronder vallen alle bepalingen waarbij de verantwoordelijkheid voor het monetaire beleid aan de Raad van Bestuur van de ECB wordt overgedragen.
|
|
|
17 от сегашните 28 държави членки на ЕС са приели еврото, което означава, че те участват пълноценно в третия етап на ИПС. Това са Белгия, Германия, Естония, Ирландия, Гърция, Испания, Франция, Италия, Кипър, Люксембург, Малта, Нидерландия, Австрия, Португалия, Словения, Словакия и Финландия. Две държави членки – Дания и Обединеното кралство – имат специален статут, т.е. съгласно протоколите, приложени към Договора за създаване на Европейската общност (Договора за ЕО), са получили изключително право да изберат дали да участват в третия етап на ИПС или не. И двете държави са уведомили Съвета на ЕС (Дания – през 1992 г., а Обединеното кралство – през 1997 г.), че не възнамеряват да преминат към третия етап, т.е. към момента не желаят да станат част от еврозоната. Понастоящем останалите държави членки на ЕС са с дерогация. Това означава, че държавата членка все още не е изпълнила условията за приемане на еврото и поради това е освободена от някои, но не от всички разпоредби, които нормално се прилагат от началото на третия етап на ИПС. Става въпрос за разпоредбите, чрез които се прехвърля отговорността за паричната политика на Управителния съвет на ЕЦБ.
|
|
|
Dva státy (Dánsko a Velká Británie) mají zvláštní postavení, což znamená, že na základě protokolů připojených ke Smlouvě o založení Evropského společenství (Smlouvě o ES) jim bylo poskytnuto výjimečné právo rozhodnout se, zda se třetí etapy HMU zúčastní, či nikoli. Obě země oznámily Radě EU (Dánsko v roce 1992 a Velká Británie v roce 1997), že prozatím nezamýšlejí vstoupit do třetí etapy a stát se členy eurozóny. Na ostatní státy EU se v současnosti vztahuje (dočasná) výjimka, což znamená, že tyto státy dosud nesplnily podmínky pro zavedení eura, a proto se na ně nevztahují některá (nikoli všechna) ustanovení, která se jinak po zahájení třetí etapy HMU běžně uplatňují. K nim patří veškerá ustanovení, na jejichž základě přebírá odpovědnost za měnovou politiku Rada guvernérů ECB.
|
|
|
Danmark og Storbritannien har særstatus, da de to lande i protokoller knyttet som bilag til traktaten om oprettelse af Det Europæiske Fællesskab (EF-traktaten) har fået lov selv at vælge, om de vil deltage i tredje fase. Begge lande har meddelt Rådet (Danmark i 1992 og Storbritannien i 1997), at de ikke ønsker at deltage i tredje fase af ØMU, dvs. at de ikke på nuværende tidspunkt ønsker at deltage i eurosamarbejdet. De øvrige EU-lande har for tiden "dispensation". At et EU-land har dispensation, betyder, at landet ikke opfylder alle betingelser for at kunne indføre euroen, og at det derfor er fritaget fra nogle af, men ikke alle de bestemmelser, der normalt gælder ved deltagelse i tredje fase af ØMU. Det gælder fx alle bestemmelser om overførsel af det pengepolitiske ansvar til ECB's styrelsesråd.
|
|
|
Taanil ja Ühendkuningriigil on eristaatus, mis tähendab, et Euroopa Ühenduse asutamislepingule (EÜ asutamisleping) lisatud protokollidega anti neile erandlik õigus otsustada, kas nad soovivad EMU kolmandas etapis osaleda või mitte. Mõlemad riigid teatasid ELi Nõukogule (Taani 1992. aastal ja Ühendkuningriik 1997. aastal), et nad ei kavatse kolmandas etapis osaleda ega soovi veel euroalaga liituda. Teistele ELi riikidele on praegu kehtestatud erand. Erand tähendab, et liikmesriik ei ole veel täitnud euro kasutuselevõtuks vajalikke tingimusi ja seega ei kehti talle mõned, kuid mitte kõik sätted, mis tavaliselt kehtivad alates EMU kolmanda etapi algusest. Siia kuuluvad kõik sätted, millega antakse vastutus rahapoliitika eest EKP nõukogule.
|
|
|
Kahdella jäsenvaltiolla – Tanskalla ja Isolla-Britannialla – on erityisasema. Tämä tarkoittaa, että silloisen Euroopan yhteisön (EY) perustamissopimuksen liitteenä olleissa pöytäkirjoissa niille myönnettiin poikkeuksellisesti oikeus valita, osallistuvatko ne EMUn kolmanteen vaiheeseen. Kumpikin maa ilmoitti EU:n neuvostolle (Tanska vuonna 1992 ja Iso-Britannia vuonna 1997), etteivät ne toistaiseksi halunneet edetä EMUn kolmanteen vaiheeseen eli liittyä euroalueeseen. Muita EU:n jäsenvaltioita koskee tällä hetkellä poikkeus. ”Poikkeus” tarkoittaa, että kyseinen jäsenvaltio ei ole vielä täyttänyt kaikkia euron käyttöönottoon liittyviä vaatimuksia eikä siihen sen vuoksi sovelleta osaa niistä ehdoista, jotka sitovat EMUn jäsenvaltioita talous- ja rahaliiton kolmannen vaiheen alusta lähtien. Tällaisia ovat esimerkiksi kaikki sellaiset määräykset, joilla vastuuta rahapolitiikasta luovutetaan EKP:n neuvostolle.
|
|
|
Az Európai Unió jelenlegi 28 tagállamából eddig 17-ben (Belgium, Németország, Észtország, Írország, Görögország, Spanyolország, Franciaország, Olaszország, Ciprus, Luxemburg, Málta, Hollandia, Ausztria, Portugália, Szlovénia, Szlovákia és Finnország) vezették be az eurót, tehát a felsorolt országok maradéktalanul részt vesznek a GMU harmadik szakaszában. Két tagállam, Dánia és az Egyesült Királyság különleges státussal bír, tehát az Európai Közösséget létrehozó szerződéshez (EK-szerződés) csatolt jegyzőkönyvek értelmében kivételes joguk, hogy szabadon eldönthessék, csatlakoznak-e a GMU harmadik szakaszához. Mindkét ország arról értesítette az EU Tanácsát (Dánia 1992-ben, az Egyesült Királyság pedig 1997-ben), hogy nem kíván bekapcsolódni a harmadik szakaszba, egyelőre nem csatlakozik az euroövezethez. A többi EU-tagállam ún. eltéréssel (derogációval) rendelkezik, ami azt jelenti, hogy még nem teljesítette az euro bevezetésének feltételeit, tehát felmentést kap néhány, bár nem minden olyan rendelkezés alól, amelyet a GMU harmadik szakaszának kezdetén rendes körülmények között alkalmazni kellene. Idetartozik a monetáris politikai hatáskört az EKB Kormányzótanácsára átruházó összes rendelkezés.
|
|
|
Dwa państwa – Dania i Wielka Brytania – mają status specjalny: na mocy protokołów stanowiących załączniki do Traktatu ustanawiającego Wspólnotę Europejską (traktat WE) mogą same zadecydować, czy chcą uczestniczyć w trzecim etapie UGW. Oba państwa powiadomiły Radę UE (Dania w 1992 r., a Wielka Brytania w 1997 r.), że na razie nie zamierzają przejść do etapu trzeciego, czyli wejść do strefy euro. Pozostałe kraje UE mają obecnie status państw objętych derogacją – nie spełniają jeszcze kryteriów wprowadzenia euro, w związku z czym nie dotyczą ich niektóre przepisy, które obowiązują od momentu rozpoczęcia trzeciego etapu UGW. Są to m.in. wszystkie przepisy przekazujące prowadzenie polityki pieniężnej Radzie Prezesów EBC.
|
|
|
Două state, Danemarca şi Regatul Unit, au un statut special. Protocoalele anexate la Tratatul de instituire a Comunităţii Europene (Tratatul CE) le conferă acestora, cu titlu excepţional, dreptul de a alege să participe sau nu la cea de-a treia etapă a UEM. Ambele state au comunicat Consiliului UE (Danemarca în anul 1992, iar Regatul Unit în anul 1997) faptul că nu intenţionează să participe la cea de-a treia etapă a UEM, respectiv că nu doresc, pentru moment, să facă parte din zona euro. În prezent, celelalte ţări din UE beneficiază de o „derogare”. Acest lucru înseamnă că un stat membru nu îndeplineşte deocamdată condiţiile pentru adoptarea monedei euro şi, prin urmare, este scutit de respectarea unora dintre prevederile care se aplică în mod normal de la începutul celei de-a treia etape a UEM. Acestea includ toate dispoziţiile care se referă la transferul responsabilităţii în domeniul politicii monetare către Consiliul guvernatorilor BCE.
|
|
|
Zo súčasných 28 členských štátov Európskej únie (EÚ) zatiaľ euro prijalo 17 štátov (Belgicko, Nemecko, Estónsko, Írsko, Grécko, Španielsko, Francúzsko, Taliansko, Cyprus, Luxembursko, Malta, Holandsko, Rakúsko, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko a Fínsko), ktoré sa tak v plnej miere podieľajú na tretej etape HMÚ. Dva členské štáty – Dánsko a Spojené kráľovstvo – majú osobitné postavenie, pretože v protokoloch priložených k Zmluve o založení Európskeho spoločenstva (Zmluva o založení ES) im bolo udelené výnimočné právo rozhodnúť sa, či sa zapoja do tretej etapy HMÚ. Oba štáty Rade EÚ oznámili (Dánsko v roku 1992 a Spojené kráľovstvo v roku 1997), že do tretej etapy vstúpiť neplánujú a že sa teda zatiaľ nechcú stať členmi eurozóny. Ostatné krajiny EÚ majú v súčasnosti udelenú „výnimku“. Táto výnimka znamená, že členský štát ešte nesplnil podmienky na prijatie eura a preto má výnimku z niektorých, aj keď nie všetkých, ustanovení, ktoré bežne platia od vstupu do tretej etapy HMÚ. Okrem iného ide o všetky ustanovenia, ktorými sa zodpovednosť za menovú politiku prenáša na Radu guvernérov Európskej centrálnej banky (ECB).
|
|
|
Euro je do sedaj uvedlo 17 od skupno 28 držav članic EU (Belgija, Nemčija, Estonija, Irska, Grčija, Španija, Francija, Italija, Ciper, Luksemburg, Malta, Nizozemska, Avstrija, Portugalska, Slovenija, Slovaška in Finska), ki polnopravno sodelujejo v tretji fazi EMU. Dve državi članici – Danska in Združeno kraljestvo – imata poseben status, kar pomeni, da sta s protokolom k Pogodbi o ustanovitvi Evropske skupnosti (Pogodba ES) dobili izjemno pravico proste izbire glede sodelovanja v tretji fazi EMU. Obe sta Svet Evropske unije obvestili (Danska leta 1992 in Združeno kraljestvo leta 1997), da ne nameravata preiti v tretjo fazo in trenutno ne želita postati del euroobmočja. Za ostale države članice EU velja »odstopanje«. Odstopanje pomeni, da država članica še ne izpolnjuje pogojev za prevzem eura in je zato izvzeta iz nekaterih, a ne vseh določb, ki običajno začnejo veljati z začetkom tretje faze EMU. To zajema vse določbe, s katerimi se odgovornost za denarno politiko prenese na Svet ECB.
|
|
|
Av de 28 EU-staterna har hittills 17 infört euron, vilket innebär att de deltar fullt ut i etapp tre av EMU: Belgien, Tyskland, Estland, Irland, Grekland, Spanien, Frankrike, Italien, Cypern, Luxemburg, Malta, Nederländerna, Österrike, Portugal, Slovenien, Slovakien och Finland. Två länder, Danmark och Storbritannien, har särskild ställning, vilket innebär att de i protokoll som bifogats fördraget om upprättandet av Europeiska gemenskapen (EG-fördraget) gavs speciell rätt att välja om de ville delta i etapp tre av EMU eller inte. Båda länderna meddelade EU-rådet (Danmark 1992 och Storbritannien 1997) att de inte avsåg att delta i etapp tre, dvs. de önskade inte ingå i euroområdet för tillfället. De andra EU-länderna har beviljats undantag. Att ha undantag betyder att en medlemsstat som inte ännu uppfyller villkoren för att få anta euron är befriad från några, men inte alla, bestämmelser som normalt gäller från starten av etapp tre av EMU. Detta inkluderar alla bestämmelser som överför ansvaret för penningpolitiken till ECB-rådet.
|
|
|
Divām valstīm – Dānijai un Lielbritānijai – ir īpašs statuss. Eiropas Kopienas dibināšanas līgumam (EK Līgums) pievienotajos protokolos tām piešķirtas izņēmuma tiesības izvēlēties, vai tās vēlas piedalīties EMS trešajā posmā. Abas valstis informēja ES Padomi (Dānija – 1992. gadā un Lielbritānija – 1997. gadā), ka tās neplāno sākt trešo posmu, t.i., pagaidām tās nevēlas pievienoties euro zonai. Pārējām ES dalībvalstīm pašlaik ir "izņēmuma statuss". Izņēmuma statuss nozīmē, ka dalībvalsts vēl nav izpildījusi nosacījumus euro ieviešanai un tāpēc atbrīvota no dažiem, bet ne visiem noteikumiem, ko parasti piemēro kopš EMS trešā posma sākuma. Tas attiecas uz visiem noteikumiem, kas nodod atbildību par monetāro politiku ECB Padomei.
|
|
|
Żewġ Stati Membri – id-Danimarka u r-Renju Unit – għandhom status speċjali, li jfisser li fil-protokolli annessi mat-Trattat li jistabbilixxi l-Komunità Ewropea (Trattat KE) ingħatalhom id-dritt eċċezzjonali li jagħżlu jekk iridux jipparteċipaw fit-Tielet Fażi tal-UEM jew le. It-tnejn għarrfu lill-Kunsill tal-Unjoni Ewropea (id-Danimarka fl-1992 u r-Renju Unit fl-1997) li ma kinux biħsiebhom jimxu għat-Tielet Fażi, jiġifieri ma xtaqux jissieħbu maż-żona tal-euro għall-mument. Il-pajjiżi l-oħra tal-Unjoni Ewropea bħalissa għandhom “deroga”. Meta Stat Membru jkollu deroga jfisser li jkun għadu ma ssodisfax il-kundizzjonijiet għall-adozzjoni tal-euro u għalhekk ikun eżentat minn ċerti dispożizzjonijiet li normalment japplikaw mill-bidu tat-Tielet Fażi tal-UEM. Fosthom hemm id-dispożizzjonijiet kollha li jittrasferixxu r-responsabbiltà għall-politika monetarja lill-Kunsill Governattiv tal-BĊE.
|
