did – -Translation – Keybot Dictionary

  Clan Rictus Military - ...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	If you want something done right, it's best to publicly kill the one who did it wrong so the others learn.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Si quieres hacer algo bien, es mejor matar a aquel que hizo algo mal en público para dar ejemplo a los demás.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Se vuoi che qualcosa sia fatto come si deve, è meglio uccidere pubblicamente quello che ha commesso un errore, in modo che gli altri imparino.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	일을 제대로 처리하고 싶다면 다른 이들이 배울 수 있도록 일을 잘못 처리한 놈을 공개적으로 죽이는 것이 가장 좋습니다.

  Gothic Palatina Defecto...  

Show textShow cached sourceOpen source URL

An act of desertion - treason in the eyes of the Senate - brought with it even more brutal punishments, such as being placed in a sack filled with snakes and tossed into a river. Yet in spite of the oath of loyalty they swore, Roman troops did desert their ranks and, in many cases, found their way into the employ of opposing armies.

Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain

Tresty v římském vojsku byly přísné, a to i za drobné prohřešky. Zběhnutí, které bylo v očích Senátu považováno za vlastizradu, se trestalo těmi nejukrutnějšími způsoby. Zběh byl například vhozen do pytle s hady a vržen do řeky. Přestože Římané skládali přísahu věrnosti, mnoho vojáků dezertovalo a řada jich našla uplatnění v armádách nepřátel. Často se jednalo o muže pocházející z porobených území, kteří zběhli svým uchvatitelům, aby mohli bojovat za svou domovinu.

  Sagena - Mercenary Slav...  

Show textShow cached sourceOpen source URL

During the early Middle Ages, the Frankish navy was of no real distinction, yet Charlemagne did maintain a sizeable navy to defend against Viking raids, which was something other kingdoms generally failed to do.

Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain

Seekriegsführung war in der Vergangenheit nur eine weitere Art, Infanterien gegeneinander kämpfen zu lassen. Die frühesten dokumentierten Seegefechte fanden im alten China statt. Der Erfolg beim Entern und im Nahkampf entschied über Sieg oder Niederlage in Seegefechten. Im frühen Mittelalter stellten die Franken keine besondere Seestreitmacht dar, dennoch unterhielt Karl der Große eine beachtliche Flotte zur Verteidigung gegen die Wikinger, im Gegensatz zu den meisten anderen Königreichen. In jener Zeit unterschieden sich Landschlachten von Seeschlachten nur geringfügig. Auf See behielt derjenige die Oberhand, der im Kampf den Bewegungen des Schiffes auf den Wellen am besten standhalten konnte.

  Mercenary Garamantian L...  

Show textShow cached sourceOpen source URL

A reliance on slaves and freemen of low birth, much like the Spartans, enabled the Garamantians to develop a skilled military elite famed for their horsemanship and four-horse chariots. Unfortunately, as the water ran out, so did the fortunes of the Garamantians.

Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain

Peuple du Sahara, les Garamantes ont bâti un empire grâce au commerce d'esclaves et grâce à un réseau sophistiqué de tunnels d'irrigation assurant leur approvisionnement en eau. Cette eau vitale permettait un élevage important et une agriculture basée sur le blé. Elle permit aux Garamantes de dominer une bonne partie du Sahara et de l'Afrique sub-saharienne. Parfois, cette expansion menaçait Carthage et l'Égypte ptolémaïque, qui elles aussi attachaient beaucoup d'importance à leurs mercenaires. Leur dépendance envers les esclaves et les hommes libres de basse extraction, comme les Spartiates, leur permit de développer une élite militaire compétente, réputée pour sa cavalerie et ses chars à quatre chevaux. Malheureusement, comme l'eau disponible vint à manquer, le sort des Garamantes se trouva compromis. Incapable de subvenir à leurs villes et territoires, leur puissance militaire déclina. Ils ne pouvaient plus obtenir les esclaves dont ils avaient besoin pour s'assurer plus d'eau.

  Light Transport Boat - ...  

Show textShow cached sourceOpen source URL

While Celts often lacked the formal organisations and tactics of their more 'civilised' opponents, they did have extremely able metalworkers, and long experience as mercenaries. In battle, they were not outmatched on an individual level by the Romans.

Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain

Keltům sice často chyběla formální organizace a taktika jejich „civilizovanějších“ protějšků, ale zato měli nesmírně schopné kováře a kovotepce, k tomu dlouholeté zkušenosti jako žoldnéři. Na individuální úrovni nad nimi Římané v bitvě neměli převahu. Keltové dávali v bitvě vždy přednost kopí. Je to jednoduchá zbraň a typický keltský válečník si jich bral do boje hned několik: lehčí oštěpy, které vrhal na blížícího se nepřítele nebo když sám vyrazil na zteč a někdy i kopí se železným hrotem pro boj zblízka. Některá kopí se dělala se zubatými hroty nebo se zpětnými háčky, aby při vytažení z rány způsobila větší zranění. Kopí se výborně hodila také k vystavování trofejí, jako byly hnijící hlavy nepřátel. Keltové díky tomu vypadali krvežíznivě, v bitvách bojovali zuřivě a s nadšením, a to samo o sobě často stačilo, aby protivníka opustila odvaha. Keltští válečníci zasypali své soupeře před bojem pokřikem urážek a nadávek a troubili na své nezemsky znějící bojové rohy, „karnyxy“. Celé toto divadlo mělo protivníka vyděsit a válečníky správně naladit na bitvu.

  Missile Trieres - Toxot...  

Show textShow cached sourceOpen source URL

They were also largely fair-weather ships, and unsuited to rough seas such as the Atlantic; the lowest level of oars were, at most, less than half a metre above the waterline. That, however, did not stop the trireme being a superb weapon against other ships: a high-speed ramming attack could rip a hole in the side of almost any target.

Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain

Von allen Kriegsschiffen der Antike ist die Triere am berühmtesten und bekanntesten. In fast allen Sandalenfilmen Hollywoods erscheint früher oder später eine Triere. Das Schiff wurde einzig für den Krieg konzipiert. Sein Name leitet sich ab von den drei Ruderreihen, die auf jeder Seite leicht versetzt übereinander angebracht sind. Die oberste Reihe ist drehbar auf Dollen gelagert, die an Auslegern angebracht sind. So reichten die Ruder in einem spitzeren Winkel ins Wasser, ohne mit den unteren Reihen zusammenzustoßen. Die Triere war ein schnelles Schiff, das zu temporeichen Sprints fähig war, wenn die Besatzung entsprechend erfahren war. Im Gegensatz zum allgemeinen Glauben saßen keine Sklaven an den Rudern. Auf griechischen Schiffen ruderten Bürger, die mit Respekt und nicht der Peitsche behandelt wurden. Es waren überwiegend Schönwetterschiffe, da sie sich nicht für raue Gewässer wie den Atlantik eigneten: Die unterste Ruderreihe befand sich weniger als einen halben Meter über der Wasserlinie. Dennoch war die Triere eine hervorragende Waffe gegen andere Schiffe: Ein Rammangriff bei voller Fahrt konnte fast jedem Ziel den Rumpf aufreißen. Auch war das Schiff groß genug für andere Zwecke, wie den Transport von Bogenschützen oder leichter Artillerie.

  Assault Dieres - Etrusc...  

Show textShow cached sourceOpen source URL

Etruscan warriors were heavily influenced by the Greek military style, with wealthier fighters going into battle with bronze breastplates and greaves, Corinthian-style helmets and round shields. Hardened leather armour was also used, which was more flexible, but did not offer the same level of protection.

Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain

Diğer çoğu Akdeniz kuvveti gibi Etrüsk orduları da savaş olmadığında çiftçilik yapan yurttaş tabanından alınan askerlerden oluşurdu. Askerler kendi teçhizatlarının ücretini karşılar ve ait oldukları şehir devleti için savaşırdı. Etrüsk savaşçıları Yunan askeri tarzından çok etkilenmişti; daha varlıklı savaşçılar muharebeye tunç göğüslükler ve dizçekler, Korint tarzı miğferler ve yuvarlak kalkanlarla giriyordu. Sert deri zırhlar da kullanılıyordu, bunlar daha esnekse de metal zırhlardan daha düşük seviyede koruma sağlıyordu. Etrurya'nın erken dönem orduları muhtemelen falanks usulü savaş tarzını benimsemişti, fakat Galyalılar ve diğer barbarlar Alpler'den İtalya'ya doğru inerken Etrüsk askerleri de daha dağınık bir mücadele yöntemi benimser oldu. Etrüsk mezarlarındaki buluntuların çoğu arasında bazen çene koruyusu da olan çan biçimli tunç miğferler ile kılıç ve baltaların da dahil olduğu kısa yakın muharebe silahları vardı. Nihayetinde, Etrurya'nın çöküşü savaşçılarının niteliğinden değil, çeşitli Etrüsk şehirlerinin Roma'da yükselen tehdide karşı bir araya gelip birbirlerini desteklemeyişinden kaynaklandı.

  Taifali Cavalry - Suebi...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	Having been defeated by the Emperor Constantine, the Taifali continued to harass their oppressors until finally pacified around AD336. However, this did not lead to their automatic absorption into the Roman Empire, and those Taifali who chose not to resettle within its boundaries became self-governing allies of Rome.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Taifalové, lid východogermánského nebo snad sarmatského původu, následovali ve 3. století našeho letopočtu gótského krále Cniva na tažení do Moesie a Dácie. Během své výpravy se setkali s Římany a prosluli v jejich očích jako vynikající jezdci. Císař Konstantin nad Taifali zvítězil, oni ale i přesto pokračovali v nájezdech na území svých pokořitelů, a to až do konečné porážky kolem roku 336 n. l. Ani poté se však Taifalové nestali nedílnou součástí Římské říše, mnozí se odmítli usídlit za jejími hranicemi a nadále byli nezávislými spojenci Říma. Římanům tento stav vyhovoval dílem proto, že nebylo snadné spravovat tak nevlídnou a hornatou krajinu, dílem proto, že potřebovali nárazníkové pásmo chránící je před stále častějšími výpady kočovných kmenů.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Tajfalowie byli plemieniem wschodniogermańskim, być może pochodzenia sarmackiego. Pod wodzą króla Gotów Knivy walczyli w wyprawach na Mezję i Dację w III wieku n.e. Wśród Rzymian cieszyli się sławą wyśmienitych jeźdźców. Po dotkliwej porażce z rąk cesarza Konstantyna, Tajfalowie wciąż stawiali opór ciemiężcy, dopiero w roku 336 n.e. udało się ich spacyfikować. Nie udało się jednak wchłonąć ich do imperium Rzymu - nawet w wymuszonym sojuszu z imperium, Tajfalowie zachowali autonomię. Być może wynikało to z trudności w zarządzaniu ich rodzinnych, górzystych obszarów. Innym wytłumaczeniem jest chęć utworzenia przez Rzymian strefy buforowej, oddzielającej ich od agresywnych plemion stepowych.

  Dromon - Mercenary Mari...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	During the early Middle Ages, the Frankish navy was of no real distinction, yet Charlemagne did maintain a sizeable navy to defend against Viking raids, which was something other kingdoms generally failed to do.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Par le passé, la guerre navale était simplement un autre moyen pour l'infanterie de se battre. Les batailles navales documentées les plus anciennes sont celles de la Chine antique, lors desquelles des opérations d'abordage et de combat rapproché décidaient du vainqueur. Au Moyen Âge, la marine des Francs n'était pas une vraie distinction. Pourtant Charlemagne la maintint d'une taille remarquable pour se défendre des raids vikings, ce que les autres royaumes manquaient généralement de faire. À l'époque, la distinction entre les batailles terrestres et navales était mince, mais dépendait surtout du pied marin, ou comment garder l'équilibre tout en renversant son opposant.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	La guerra sul mare era in passato solo un altro modo in cui combatteva la fanteria. Le prime battaglie navali documentate sono quelle dell’antica Cina: con gli arpioni si agganciavano e poi abbordavano le navi e a quel punto il combattimento ravvicinato decretava il vincitore. Nell’Alto Medioevo, la flotta franca non differiva molto, eppure Carlo Magno manteneva una vasta flotta per difendersi dalle incursioni vichinghe, cosa che gli altri regni in genere non riuscivano a fare. A quel tempo, la differenza tra combattimento in mare e sulla terraferma era poca, mentre era importante essere abituati al mare, e riuscire a mantenere l’equilibrio mentre si colpiva il nemico.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Námořní boj byla v dávných dobách prostě jen další varianta pěchotní bitvy. Nejstarší zdokumentované námořní bitvy byly vedeny ve staré Číně, a to pomocí zahákování a zachycení nepřátelského plavidla a vylodění na cizí palubu, takže o vítězi rozhodoval boj zblízka. Ani ve středověku se od toho francké námořnictvo příliš nelišilo, ačkoli si Karel Veliký držel poměrně velké námořnictvo na ochranu proti nájezdům Vikingů, což se ostatním královstvím většinou nepodařilo. Rozdíl mezi bojem na pevnině a na moři byl tedy v té době velmi malý a v zásadě to byla především otázka „námořnického kroku“, schopnosti udržovat rovnováhu a srazit přitom nepřítele.

  Medium Assault Raider -...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	They were the only barbarian tribe in the region prior to the invasion of Gauls from beyond the Alps. The Veneti did not immediately come into conflict with the newcomers, unlike their more 'civilised' neighbours the Etruscans, instead coexisting peacefully.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Les Vénètes étaient une antique tribu italique vivant au nord-est de l'Italie et dans certaines régions de l'Adriatique, comme le rapporte Tite-Live. Ils étaient les seuls barbares de la région avant l'invasion gauloise en provenance des Alpes. Les Vénètes n'entrèrent pas immédiatement en conflit avec les nouveaux arrivants et choisirent de coexister pacifiquement, contrairement à leurs voisins plus « civilisés » comme les Étrusques. Polybe prétend que les Vénètes furent largement influencés par la culture gauloise et que seul leur langue les distinguait de l'envahisseur. Mais malgré l'influence gauloise, les Vénètes ne devinrent pas bellicistes ; ils préféraient de loin l'élevage, la pêche et le commerce à la guerre, et utilisaient des pièces de bronze dès le septième siècle av. J.-C. Les Vénètes élevaient en outre des chevaux que Denys l'Ancien lui-même demanda pour concourir aux Jeux olympiques. Selon Tite-Live, les Vénètes descendent d'Anténor de Troie, qui mena les Énètes au nord-est de l'Italie pour y fonder la ville de Patavium.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Die Veneter waren ein antiker italischer Stamm im Nordosten Italiens und einigen der oberen Regionen der Adria, die Titus Livius ihre „Ecke“ nannte. Sie waren der einzige Barbarenstamm der Region, bevor die Gallier von den Alpen einfielen. Die Veneter standen mit den Neuankömmlingen im Gegensatz zu ihren „zivilisierteren“ Nachbarn, den Etruskern, nicht sofort in Konflikt. Sie lebten stattdessen mit ihnen in Harmonie. Polybios behauptet, dass die Veneter stark von der gallischen Kultur beeinflusst worden sind und sich von den Galliern scheinbar nur in ihrer Sprache unterschieden. Dieser gallische Einfluss bedeutete jedoch nicht, dass die Veneter kriegerisch handelten. Sie konzentrierten sich lieber auf die Viehhaltung, Fischerei und den Handel. Sie verwendeten seit Beginn des 7. Jahrhunderts v. Chr. bereits Bronzemünzen. Die Veneter hatten eine Zucht starker Pferde, die selbst von Dionysios von Syrakus für die Olympischen Spiele verlangt wurden. Laut Livius stammten die Veneter ursprünglich von Antenor von Troja ab, der die „Heneti“ nach Nordostitalien führte, um die Stadt Patavium zu gründen.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Wenetowie byli starożytnym italskim plemieniem, które zamieszkiwało tereny w północno-wschodnich Włoszech oraz parę regionów górnego Adriatyku. Liwiusz nazywał to terytorium ich „kątem”. Stanowili one jedyne plemię barbarzyńskie w tym regionie do czasu inwazji Galów zza Alp. Wenetowie nie wpadli od razu w konflikt z tymi przybyszami, w przeciwieństwie do ich bardziej „cywilizowanych” sąsiadów, Etrusków. Potrafili współistnieć z Galami w pokoju. Polibiusz twierdził, że Wenetowie mocno wzorowali się na kulturze galijskiej. Oba plemiona były niemal identyczne, odróżniał je jedynie język. Ten galijski wpływ nie oznaczał jednak, że Wenetowie byli wojowniczym ludem, gdyż od wojny woleli oni hodowlę zwierząt, rybołówstwo i handel. Już w VII wieku p.n.e. używali waluty pod postacią monet z brązu. Dysponowali też silną rasą koni, które Dionizjusz z Syrakuz chciał wykorzystać w igrzyskach olimpijskich. Według Liwiusza Wenetowie byli potomkami Antenora z Troi, który poprowadził „Henetów” na teren północno-wschodnich Włoch, gdzie założył miasto Patavium.

  Medium Assault Raider -...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	They were the only barbarian tribe in the region prior to the invasion of Gauls from beyond the Alps. The Veneti did not immediately come into conflict with the newcomers, unlike their more 'civilised' neighbours the Etruscans, instead coexisting peacefully.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Les Vénètes étaient une antique tribu italique vivant au nord-est de l'Italie et dans certaines régions de l'Adriatique, comme le rapporte Tite-Live. Ils étaient les seuls barbares de la région avant l'invasion gauloise en provenance des Alpes. Les Vénètes n'entrèrent pas immédiatement en conflit avec les nouveaux arrivants et choisirent de coexister pacifiquement, contrairement à leurs voisins plus « civilisés » comme les Étrusques. Polybe prétend que les Vénètes furent largement influencés par la culture gauloise et que seul leur langue les distinguait de l'envahisseur. Mais malgré l'influence gauloise, les Vénètes ne devinrent pas bellicistes ; ils préféraient de loin l'élevage, la pêche et le commerce à la guerre, et utilisaient des pièces de bronze dès le septième siècle av. J.-C. Les Vénètes élevaient en outre des chevaux que Denys l'Ancien lui-même demanda pour concourir aux Jeux olympiques. Selon Tite-Live, les Vénètes descendent d'Anténor de Troie, qui mena les Énètes au nord-est de l'Italie pour y fonder la ville de Patavium.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Die Veneter waren ein antiker italischer Stamm im Nordosten Italiens und einigen der oberen Regionen der Adria, die Titus Livius ihre „Ecke“ nannte. Sie waren der einzige Barbarenstamm der Region, bevor die Gallier von den Alpen einfielen. Die Veneter standen mit den Neuankömmlingen im Gegensatz zu ihren „zivilisierteren“ Nachbarn, den Etruskern, nicht sofort in Konflikt. Sie lebten stattdessen mit ihnen in Harmonie. Polybios behauptet, dass die Veneter stark von der gallischen Kultur beeinflusst worden sind und sich von den Galliern scheinbar nur in ihrer Sprache unterschieden. Dieser gallische Einfluss bedeutete jedoch nicht, dass die Veneter kriegerisch handelten. Sie konzentrierten sich lieber auf die Viehhaltung, Fischerei und den Handel. Sie verwendeten seit Beginn des 7. Jahrhunderts v. Chr. bereits Bronzemünzen. Die Veneter hatten eine Zucht starker Pferde, die selbst von Dionysios von Syrakus für die Olympischen Spiele verlangt wurden. Laut Livius stammten die Veneter ursprünglich von Antenor von Troja ab, der die „Heneti“ nach Nordostitalien führte, um die Stadt Patavium zu gründen.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Wenetowie byli starożytnym italskim plemieniem, które zamieszkiwało tereny w północno-wschodnich Włoszech oraz parę regionów górnego Adriatyku. Liwiusz nazywał to terytorium ich „kątem”. Stanowili one jedyne plemię barbarzyńskie w tym regionie do czasu inwazji Galów zza Alp. Wenetowie nie wpadli od razu w konflikt z tymi przybyszami, w przeciwieństwie do ich bardziej „cywilizowanych” sąsiadów, Etrusków. Potrafili współistnieć z Galami w pokoju. Polibiusz twierdził, że Wenetowie mocno wzorowali się na kulturze galijskiej. Oba plemiona były niemal identyczne, odróżniał je jedynie język. Ten galijski wpływ nie oznaczał jednak, że Wenetowie byli wojowniczym ludem, gdyż od wojny woleli oni hodowlę zwierząt, rybołówstwo i handel. Już w VII wieku p.n.e. używali waluty pod postacią monet z brązu. Dysponowali też silną rasą koni, które Dionizjusz z Syrakuz chciał wykorzystać w igrzyskach olimpijskich. Według Liwiusza Wenetowie byli potomkami Antenora z Troi, który poprowadził „Henetów” na teren północno-wschodnich Włoch, gdzie założył miasto Patavium.

  Longship - Mercenary Vi...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	During the early Middle Ages, the Frankish navy was of no real distinction, yet Charlemagne did maintain a sizeable navy to defend against Viking raids, which was something other kingdoms generally failed to do.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	La guerra sul mare era in passato solo un altro modo in cui combatteva la fanteria. Le prime battaglie navali documentate sono quelle dell’antica Cina: con gli arpioni si agganciavano e poi abbordavano le navi e a quel punto il combattimento ravvicinato decretava il vincitore. Nell’Alto Medioevo, la flotta franca non differiva molto, eppure Carlo Magno manteneva una vasta flotta per difendersi dalle incursioni vichinghe, cosa che gli altri regni in genere non riuscivano a fare. A quel tempo, la differenza tra combattimento in mare e sulla terraferma era poca, mentre era importante essere abituati al mare, e riuscire a mantenere l’equilibrio mentre si colpiva il nemico.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Námořní boj byla v dávných dobách prostě jen další varianta pěchotní bitvy. Nejstarší zdokumentované námořní bitvy byly vedeny ve staré Číně, a to pomocí zahákování a zachycení nepřátelského plavidla a vylodění na cizí palubu, takže o vítězi rozhodoval boj zblízka. Ani ve středověku se od toho francké námořnictvo příliš nelišilo, ačkoli si Karel Veliký držel poměrně velké námořnictvo na ochranu proti nájezdům Vikingů, což se ostatním královstvím většinou nepodařilo. Rozdíl mezi bojem na pevnině a na moři byl tedy v té době velmi malý a v zásadě to byla především otázka „námořnického kroku“, schopnosti udržovat rovnováhu a srazit přitom nepřítele.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Bitwy morskie sprowadzały się niegdyś po prostu do starć piechoty. Najstarsze udokumentowane starcia tego typu odbywały się w Chinach, gdzie o zwycięstwie decydowały haki abordażowe i pojedynki na pokładach. W wiekach średnich frankijska flota nie była specjalnie wybitna, lecz Karol Wielki utrzymywał liczną marynarkę, by bronić się przed najazdami wikingów, z czym problemy miały inne królestwa. Różnica między walką na morzu i lądzie była więc niewielka – sprowadzało się to do tego, kto lepiej utrzymuje równowagę pośród fal i jest w stanie pokonać przeciwnika.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Geçmişte, deniz harbi, piyade birliklerinin birbirleriyle savaşmalarının sadece bir başka yoluydu. En erken kayıt altına alınmış deniz savaşları antik Çin'de yaşanmış olan 'pençe ve kanca' savaşlarıdır ki bu savaşlarda bordalama harekatları ve göğüs göğüse muharebe zaferi belirlemiştir. Erken dönem Orta Çağ esnasında, Frenk donanmasının ayırt edici belirli bir özelliği yoktu, ancak Şarlman, Viking akınlarına karşı savunma yapacak oldukça büyük bir donanmaya sahipti ki bu, diğer krallıkların genel olarak başaramadıkları şeydi. O zamanlar, karada ve denizde savaşmak arasındaki fark küçüktü, bu farktaki asıl olay bir 'deniz bacağı' meselesiydi ki bu rakibi alt ederken dengeyi korumak manasına gelirdi.

  Nabataean Noble Cavalry...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	In the first instance, Antigonus appointed one of his officers, Athenaeus to pillage Petra. He did so successfully, as the defenders were away trading during the night of the raid. Not only was their stock captured, but also families, to be traded as slaves.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Die Nabatäer, obgleich in schwierigen Verhältnissen mit den Seleukiden, borgten sich viele Kriegspraktiken von den Hellenen. Die Seleukiden versuchten, möglichst viele der nahegelegenen Gebiete bei der Ausdehnung des Reiches einzunehmen und außerdem die lukrativen Handelsrouten Südarabiens zu erschließen. In den zahlreichen Aufeinandertreffen der beiden Staaten sahen sich die Nabatäer gezwungen, die diszipliniertere, besser strukturierte hellenistische Kampfweise zu kopieren. Obwohl sie erbitterte Rivalen waren, bewunderten sie die Griechen für ihre Kultur und Zivilisation und setzten selbst von ihnen eroberte Ausrüstung ein. Die bekanntesten dieser Begegnungen sind die antigonidisch-nabatäischen Konfrontationen 312 v. Chr. Beim ersten Treffen befahl Antigonos einem seiner Offiziere, Athenaios, Petra zu plündern. Da die Verteidiger in der Nacht des Überfalls zum Handeln unterwegs waren, hatte sein Plan Erfolg. Er nahm nicht nur ihr Vieh gefangen, sondern auch Familien, die daraufhin als Sklaven gehandelt wurden. Die Nabatäer erkannten jedoch schnell den Ernst der Lage und konnten die angeschlagene 4600 Mann starke Armee töten. Nur wenige Dutzend konnten entkommen. Athenaios war nicht unter den Überlebenden.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Los nabateos, aunque tenían una nefasta relación con los seléucidas, tomaron numerosas estrategias de guerra del mundo helénico. A medida que el imperio se expandía, los seléucidas intentaron anexionar tantos territorios cercanos como les fuera posible, al tiempo que trataban de hacerse con las lucrativas rutas comerciales de Arabia del Sur. Durante los numerosos enfrentamientos entre ambos estados, creció la necesidad de los nabateos de copiar la estructurada y disciplinada forma de combate helénica. También usaron el equipamiento que capturaron y, aunque eran rivales, admiraban a los griegos por su cultura y su civilización. Entre estos famosos enfrentamientos destacan los conflictos entre los nabateos y las tropas de Antígono en el 312 a. C. Al principio, Antígono ordenó a uno de sus oficiales, Ateneo, que saquease Petra. Fue un gran éxito, ya que los defensores habían salido a comerciar la noche del saqueo. Pudieron tomar sus provisiones y esclavizar a las familias. Sin embargo, los nabateos pronto se dieron cuenta de la situación y pudieron hostigar y acabar con el sobrecargado ejército de 4600 soldados, del que solo sobrevivieron algunas docenas. Ateneo también cayó.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Nabatejczycy, choć pozostawali w wyjątkowo złych relacjach z Seleucydami, stosowali wiele wojskowych praktyk helleńskiego świata. Seleucydzi starali się włączyć do swojego rozrastającego się obszaru jak najwięcej nowych ziem, mając też na oku lukratywne szlaki handlowe południowej Arabii. Podczas wielu starć między tymi dwoma stronami Nabatejczycy zrozumieli, że warto naśladować bardziej zdyscyplinowany i lepiej zorganizowany helleński styl walki. Korzystali też z przechwyconego sprzętu i pomimo antagonizmu podziwiali grecką kulturę i cywilizację. Najsłynniejsze starcia miały miejsce podczas konfliktu antygonidzko-nabatejskiego z 312 r. p.n.e. Na początku Antygon rozkazał jednemu z oficerów, Atenajosowi, splądrować Petrę. Atak zakończył się sukcesem, gdyż w nocy, kiedy był przeprowadzony, obrońcy byli poza miastem, zajęci handlem. Zdobyto zarówno towary, jak i ludzi, którzy mieli zostać niewolnikami. Jednak Nabatejczycy szybko spostrzegli, co się dzieje, i zdołali dogonić spowolnione wojsko nieprzyjaciela i zabić większość z 4600 żołnierzy, pozwalając uciec zaledwie garstce. Poległ również Atenajos.

  Veneti Axemen - Veneti ...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	They were the only barbarian tribe in the region prior to the invasion of Gauls from beyond the Alps. The Veneti did not immediately come into conflict with the newcomers, unlike their more 'civilised' neighbours the Etruscans, instead coexisting peacefully.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Die Veneter waren ein antiker italischer Stamm im Nordosten Italiens und einigen der oberen Regionen der Adria, die Titus Livius ihre „Ecke“ nannte. Sie waren der einzige Barbarenstamm der Region, bevor die Gallier von den Alpen einfielen. Die Veneter standen mit den Neuankömmlingen im Gegensatz zu ihren „zivilisierteren“ Nachbarn, den Etruskern, nicht sofort in Konflikt. Sie lebten stattdessen mit ihnen in Harmonie. Polybios behauptet, dass die Veneter stark von der gallischen Kultur beeinflusst worden sind und sich von den Galliern scheinbar nur in ihrer Sprache unterschieden. Dieser gallische Einfluss bedeutete jedoch nicht, dass die Veneter kriegerisch handelten. Sie konzentrierten sich lieber auf die Viehhaltung, Fischerei und den Handel. Sie verwendeten seit Beginn des 7. Jahrhunderts v. Chr. bereits Bronzemünzen. Die Veneter hatten eine Zucht starker Pferde, die selbst von Dionysios von Syrakus für die Olympischen Spiele verlangt wurden. Laut Livius stammten die Veneter ursprünglich von Antenor von Troja ab, der die „Heneti“ nach Nordostitalien führte, um die Stadt Patavium zu gründen.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Venetové byli starověkým italickým kmenem, který žil v severovýchodní Itálii a v některých regionech severního Jadranu, které Livius označoval jako „roh“. Byl to před invazí Galů zpoza Alp jediný barbarský kmen v regionu. Venetové se na rozdíl od „civilizovanějších“ sousedů, třeba Etrusků, s nově příchozími nedostali do okamžitého konfliktu, ale žili s nimi v míru. Polybius tvrdí, že Venetové byli galskou kulturou velmi ovlivněni a až na jazyk byli s Galy v podstatě totožní. Tento galský vliv ale neznamenal, že by Venetové byli válkychtiví. Před bojem dávali přednost chovu zvěře, rybářství a obchodu. Již v 7. století před Kristem používali bronzové mince. Venetové chovali silné plemeno koní, které si ke své účasti na olympijských hrách vyžádal i Dionýsios ze Syrakus. Podle Livia byli Venetové potomky Antenora z Tróje, který dovedl „Henéty“ do severovýchodní Itálie, aby zde založil město Patavium.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Wenetowie byli starożytnym italskim plemieniem, które zamieszkiwało tereny w północno-wschodnich Włoszech oraz parę regionów górnego Adriatyku. Liwiusz nazywał to terytorium ich „kątem”. Stanowili one jedyne plemię barbarzyńskie w tym regionie do czasu inwazji Galów zza Alp. Wenetowie nie wpadli od razu w konflikt z tymi przybyszami, w przeciwieństwie do ich bardziej „cywilizowanych” sąsiadów, Etrusków. Potrafili współistnieć z Galami w pokoju. Polibiusz twierdził, że Wenetowie mocno wzorowali się na kulturze galijskiej. Oba plemiona były niemal identyczne, odróżniał je jedynie język. Ten galijski wpływ nie oznaczał jednak, że Wenetowie byli wojowniczym ludem, gdyż od wojny woleli oni hodowlę zwierząt, rybołówstwo i handel. Już w VII wieku p.n.e. używali waluty pod postacią monet z brązu. Dysponowali też silną rasą koni, które Dionizjusz z Syrakuz chciał wykorzystać w igrzyskach olimpijskich. Według Liwiusza Wenetowie byli potomkami Antenora z Troi, który poprowadził „Henetów” na teren północno-wschodnich Włoch, gdzie założył miasto Patavium.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Венеты — древнее италийское племя, обитавшее на северо-востоке Италии и в некоторых районах на побережье Адриатики, которые Ливий назвал «углом». До вторжения галлов умбры были единственным варварским племенем в этом регионе. В отличие от более «цивилизованных» племен, как этруски, венеты не сразу вступили в конфликт с галлами, предпочитая сохранять с ними мирные отношения. Полибий утверждает, что венеты находились под влиянием культуры галлов — настолько сильным, что своим у них был только язык. Но влияние галлов не означало, что венеты были воинственным народом. Напротив, войне они предпочитали разведение скота, рыболовство и торговлю. Бронзовые монеты появились у них уже в VII веке до н. э. Венеты вывели породу сильных лошадей, которые так понравились Дионисию, правителю Сиракуз, что он потребовал прислать их ему для участия в Олимпийских играх. По словам Ливия, венеты были потомками Антенора из Трои, который вывел «генетов» в Северо-Восточную Италию и основал город Патавий.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Venetiler, İtalya’nın kuzeydoğusunda ve Adriyatik bölgenin üst kısımlarında, Livy’nin kendi “köşeleri” olarak tabir ettiği bölgede yaşamış olan kadim bir İtalya kabilesidir. Galyalıların Alp Dağları’ndan gelip gerçekleştirdikleri istila öncesinde bölgede yaşayan tek barbar kabile Venetilerdi. Venetiler, “medeni” komşuları Etrüsklerden farklı olarak, bölgeye yeni gelen Galyalılarla hemen savaşa tutuşmamış, bilakis barışçıl bir şekilde yaşamaya devam etmişlerdir. Polybius, Venetilerin Galyalı kültüründen büyük oranda etkilendiğini ve dilleri haricinde neredeyse Galyalılara tıpatıp benzediklerini öne sürmüştür. Ancak, bu Galyalı etkisi Venetilerin savaşsever bir millet olduğunu anlamına gelmiyordu; Venetiler hayvancılığı, balıkçılığı ve ticareti savaşa yeğlemiş ve MÖ 7. yy gibi erken bir dönemde tunç sikke kullanmışlardır. Venetiler, güçlü cinsten atlar yetiştirmiştir, hatta Siraküzalı Dionysius’un Olimpiyat Oyunları’nda kullanmak üzere Veneti atlarından istemiştir. Livy’nin aktardığına göre, Venetiler köken olarak “Henetiler” boyunu İtalya’nın kuzeydoğusuna getirip Padova şehrini kurduran Truvalı Antenor’un soyundan gelmekteydi.

  Scorpion Penteres - Nab...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	The 'five', called a quinquereme in Latin and a penteres in Greek, was a ship first used by the Syracusans against the Carthaginians sometime around 398BC. Like other polyremes, a term meaning many-oared, the chances were that it did not have five banks of oars but that the word 'oar' was used to mean 'rower'.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Le « cinq », appelé quinquérème en latin et pentère en grec, était un bateau d'abord utilisé par les Syracusains contre les Carthaginois aux alentours de 398 av. J.-C. Comme les autres polyrèmes, terme signifiant à plusieurs rames, les chances sont qu'il n'avait pas cinq rangs de rames mais que le mot rame voulait en fait indiquer rameur. Dans un tel cas, l'arrangement des rameurs aurait été de 2-2-1 en partant de la ligne de flottaison. Il est logique de garder le poids le plus bas possible pour garder toute stabilité. Un centre de gravité trop haut rend un bateau susceptible de chavirer si touché sur un côté. Ainsi, le quinquérème était un navire impressionnant à la fois en termes d'apparence et en valeur au combat. Avec un contingent de combat important à bord, ainsi que beaucoup d'espace, ce bateau lourd pouvait faire face à la plupart des ennemis et des menaces.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	La quinquereme, in latino, o la pentere greca, era una nave che fu usata per la prima volta dai Siracusani contro i Cartaginesi, all’incirca nel 398 a.C. Come le altre poliremi, termine che vuol dire “molti remi”, è probabile che non avessero cinque file di remi ma che la parola “remo” venisse usata come sinonimo di “rematore”. In questo caso, i rematori erano sistemati con uno schema 2-2-1, dal basso verso l’alto. È importante mantenere più peso possibile sul basso della nave, per tenerla stabile; un baricentro troppo alto poteva farla rovesciare, se colpita a un fianco. La quinquereme, inoltre, era una nave formidabile in termini di aspetto e valore di combattimento. Grazie al vasto contingente di combattimento a bordo e l’abbondante spazio sui ponti, questa pesante imbarcazione poteva affrontare quasi ogni tipo di nemico e minaccia.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	"Pětka" neboli latinsky quinqueréma a řecky pentéra byla loď, kterou poprvé použili Syrakusané v boji proti Kartágu někdy kolem roku 398 př. n. l. Stejně jako u jiných polyrém její název znamenal, že měla několik řad vesel, je však pravděpodobné, že neměla pět řad vesel, ale že se "vesly" ve skutečnosti myslel počet "veslařů". V takovém případě bylo uspořádání veslařů pravděpodobně 2-2-1, počítáno od vodní hladiny. Na lodi je nejlepší dávat co největší zátěž dolů, aby byla dosažena co nejvyšší stabilita; kdyby měla loď těžiště příliš vysoko, mohla by se při bočním nárazu převrhnout. Taková quinqueréma byla v tom případě bezpochyby působivá jak co se týče vzhledu, tak i bojových schopností. Vzhledem k tomu, že mohla vézt na palubě velkou posádku bojovníků a měla spoustu místa se tato těžká loď dokázala vypořádat s téměř každým nepřítelem či hrozbou.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	"Beş", Latince quinquereme ve Yunanca penteres olarak adlandırılan ve ilk kez Siraküzalılar tarafından MÖ 398'de Kartacalılara karşı kullanılmış olan bir gemiydi. Çok kürekli anlamına gelen bir terim olan diğer polyremeler gibi, olasılıkla, beş oturma dizili küreklere sahip değildi, ancak "kürek" kelimesi, "kürekçi" kelimesiyle aynı anlamda kullanılmıştı. Böyle bir durumda, kürekçilerin dizilimleri, su düzeyinden yukarıya doğru, 2-2-1 şeklinde olmalıydı. Bunca ağırlığı olabildiğince aşağıda tutmak, geminin dengesine yardımcı olacağından mantıklıydı; yüksekte olan bir ağırlık merkezi, eğer kenarlardan saldırılırsa bir gemiyi alabora olmaya dağa eğilimli kılar. O zaman, quinquereme, hem muharebe değeri hem de görünüş açısından kuvvetli bir tekne olmalıydı. İçindeki geniş bir savaşan takım ve bol güverte alanıyla, bu ağır tekne pek çok düşman ve tehditle baş edebilirdi.

  Sagena - Mercenary Avar...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	During the early Middle Ages, the Frankish navy was of no real distinction, yet Charlemagne did maintain a sizeable navy to defend against Viking raids, which was something other kingdoms generally failed to do.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Par le passé, la guerre navale était simplement un autre moyen pour l'infanterie de se battre. Les batailles navales documentées les plus anciennes sont celles de la Chine antique, lors desquelles des opérations d'abordage et de combat rapproché décidaient du vainqueur. Au Moyen Âge, la marine des Francs n'était pas une vraie distinction. Pourtant Charlemagne la maintint d'une taille remarquable pour se défendre des raids vikings, ce que les autres royaumes manquaient généralement de faire. À l'époque, la distinction entre les batailles terrestres et navales était mince, mais dépendait surtout du pied marin, ou comment garder l'équilibre tout en renversant son opposant.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Seekriegsführung war in der Vergangenheit nur eine weitere Art, Infanterien gegeneinander kämpfen zu lassen. Die frühesten dokumentierten Seegefechte fanden im alten China statt. Der Erfolg beim Entern und im Nahkampf entschied über Sieg oder Niederlage in Seegefechten. Im frühen Mittelalter stellten die Franken keine besondere Seestreitmacht dar, dennoch unterhielt Karl der Große eine beachtliche Flotte zur Verteidigung gegen die Wikinger, im Gegensatz zu den meisten anderen Königreichen. In jener Zeit unterschieden sich Landschlachten von Seeschlachten nur geringfügig. Auf See behielt derjenige die Oberhand, der im Kampf den Bewegungen des Schiffes auf den Wellen am besten standhalten konnte.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	La guerra sul mare era in passato solo un altro modo in cui combatteva la fanteria. Le prime battaglie navali documentate sono quelle dell’antica Cina: con gli arpioni si agganciavano e poi abbordavano le navi e a quel punto il combattimento ravvicinato decretava il vincitore. Nell’Alto Medioevo, la flotta franca non differiva molto, eppure Carlo Magno manteneva una vasta flotta per difendersi dalle incursioni vichinghe, cosa che gli altri regni in genere non riuscivano a fare. A quel tempo, la differenza tra combattimento in mare e sulla terraferma era poca, mentre era importante essere abituati al mare, e riuscire a mantenere l’equilibrio mentre si colpiva il nemico.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Námořní boj byla v dávných dobách prostě jen další varianta pěchotní bitvy. Nejstarší zdokumentované námořní bitvy byly vedeny ve staré Číně, a to pomocí zahákování a zachycení nepřátelského plavidla a vylodění na cizí palubu, takže o vítězi rozhodoval boj zblízka. Ani ve středověku se od toho francké námořnictvo příliš nelišilo, ačkoli si Karel Veliký držel poměrně velké námořnictvo na ochranu proti nájezdům Vikingů, což se ostatním královstvím většinou nepodařilo. Rozdíl mezi bojem na pevnině a na moři byl tedy v té době velmi malý a v zásadě to byla především otázka „námořnického kroku“, schopnosti udržovat rovnováhu a srazit přitom nepřítele.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Bitwy morskie sprowadzały się niegdyś po prostu do starć piechoty. Najstarsze udokumentowane starcia tego typu odbywały się w Chinach, gdzie o zwycięstwie decydowały haki abordażowe i pojedynki na pokładach. W wiekach średnich frankijska flota nie była specjalnie wybitna, lecz Karol Wielki utrzymywał liczną marynarkę, by bronić się przed najazdami wikingów, z czym problemy miały inne królestwa. Różnica między walką na morzu i lądzie była więc niewielka – sprowadzało się to do tego, kto lepiej utrzymuje równowagę pośród fal i jest w stanie pokonać przeciwnika.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Пехотинцы издавна сражались не только на суше, но и на палубах кораблей. Первые известные нам морские сражения с абордажем, исход которых решался в рукопашном бою, происходили еще в древнем Китае. У франков периода раннего средневековья все оставалось практически так же: особого упоминания заслуживает разве что внушительный флот, созданный Карлом Великим для борьбы с викингами. В то время разница между сражением на воде и на суше была небольшой и сводилась в основном к "морским ногам" - умению вести бой, балансируя во время качки.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Geçmişte, deniz harbi, piyade birliklerinin birbirleriyle savaşmalarının sadece bir başka yoluydu. En erken kayıt altına alınmış deniz savaşları antik Çin'de yaşanmış olan 'pençe ve kanca' savaşlarıdır ki bu savaşlarda bordalama harekatları ve göğüs göğüse muharebe zaferi belirlemiştir. Erken dönem Orta Çağ esnasında, Frenk donanmasının ayırt edici belirli bir özelliği yoktu, ancak Şarlman, Viking akınlarına karşı savunma yapacak oldukça büyük bir donanmaya sahipti ki bu, diğer krallıkların genel olarak başaramadıkları şeydi. O zamanlar, karada ve denizde savaşmak arasındaki fark küçüktü, bu farktaki asıl olay bir 'deniz bacağı' meselesiydi ki bu rakibi alt ederken dengeyi korumak manasına gelirdi.

  African Elephants - Iol...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	Having fought Syracusan elephants in Sicily in 278-276BC, the Carthaginians captured and tamed the local elephants rather than importing larger specimens from India. The Carthaginians did, however, hire Indian experts to form the most powerful elephant corps of the period.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Les éléphants des forêts d'Afrique, désormais disparus, étaient plus petits que ceux d’Inde. Mesurant de deux mètres à deux mètres et demi, il s'agissait de bêtes imposantes, capables de faire paniquer des ennemis n'ayant pas l'habitude de les rencontrer sur le champ de bataille. Ayant combattu les éléphants de Syracuse en Sicile de 278 à 276 av. J.-C., les Carthaginois capturèrent et domestiquèrent les éléphants locaux plutôt que d'importer d'Inde des spécimens plus grands. Cependant, ils recrutèrent des cornacs indiens pour former le corps d'éléphants le plus puissant de l'époque. Sur les bords de la rivière Bagradas en 255 av. J.-C., les éléphants carthaginois causèrent d'énormes pertes ; pendant de longues années, les Romains vécurent dans la crainte d'affronter à nouveau de telles créatures.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	El elefante norteafricano, ahora extinto, era más pequeño que el elefante indio. Con una altura que oscilaba entre los dos y los dos metros y medio, podía sembrar el pánico en unos enemigos nada acostumbrados a vérselas con estos animales. Tras haberse enfrentado a elefantes de Siracusa, en Sicilia, entre los años 278 a 6 a. C., los cartagineses capturaron y domesticaron a los elefantes locales, en lugar de importar los especímenes indios, de mayor envergadura. Sin embargo, Cartago reclutó a mahouts indios expertos para crear el cuerpo de elefantes más poderoso de la época. Cuando Cartago se enfrentó a Roma en el río Bagradas, en el 255 a. C., los elefantes causaron muchas bajas. Desde entonces y durante muchos años, los romanos temieron enfrentarse a ellos.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Nyní již vyhubený africký lesní slon byl menší nežli jeho indický příbuzný. Měřil zhruba 2 až 2,5 metru, i tak však dokázal v řadách nepřipravených nepřátel způsobit pořádnou paniku. Kartáginci se v bitvě na Sicílii mezi léty 278 a 276 př. n. l. střetli se syrakuskými slony, načež začali chytat a cvičit slony místní, než aby dováželi větší exempláře až z Indie. Kartáginci si však přesto najali indické experty a vytvořili nejmocnější sbor bojových slonů své doby. V bitvě u řeky Bagradas roku 255 př. n. l. s ním způsobili Římanům velmi citelné ztráty, takže ti se ještě po mnoho let děsili, aby jejich nepřátelé tato zvířata opět nenasadili do boje.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Afrykańskie słonie leśne, które niestety uległy wyginięciu, były mniejsze od ich indyjskich kuzynów – nie przekraczały dwóch i pół metra w kłębie. Były przez to nieco słabszymi, ale nie mniej imponującymi bestiami, które potrafiły zasiać panikę w szeregach wroga nieprzywykłego do takiego widoku. Walcząc przeciw oddziałom słoni w starciu z Syrakuzami na Sycylii, między 278 a 276 r. p.n.e., Kartagińczycy zdali sobie sprawę z ich potencjału. Postanowili odławiać i oswajać lokalny gatunek, zamiast sprowadzać większe sztuki z Indii. Zatrudnili za to hinduskich ekspertów od tresury słoni, tworząc w ten sposób najpotężniejszy korpus słoni bojowych tamtej epoki. Gdy Kartagina zmierzyła się z Rzymem nad rzeką Bagradas w 255 r. p.n.e., jej słonie spowodowały duże starty w szeregach wroga. W efekcie przez wiele lat Rzymianie obawiali się kolejnego starcia z tymi zwierzętami.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Ныне истребленные североафриканские лесные слоны были меньше, чем их индийские (и тем более африканские) собратья. В высоту они достигали 2,5 метров и отличались меньшей силой, но вполне могли вызвать панику у врагов, которые в первый раз сталкивались с ними на поле битвы. Карфагенянам пришлось сражаться со слонами в 278–276 гг. до н. э. в Сицилии, во время войны с Сиракузами, которые призвали на помощь Пирра. Карфаген вполне оценил боевые возможности этих животных и начал ловить и приручать местных слонов вместо того, чтобы ввозить более крупных индийских. Однако карфагеняне нанимали опытных индийских погонщиков, с помощью которых создали самый грозный корпус боевых слонов своего времени. В сражении на реке Баградас в 255 г. до н. э. слоны погубили множество римских воинов и еще долгие годы внушали ужас римскому войску.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Artık nesli tükenmiş olan Afrika orman filleri, Hindistanlı cinslerden daha küçüklerdi. 2-2.5m kadar yükseklikleriyle, onlarla savaşta yüzleşmeye alışık olmayan düşmanlarda panik uyandırabilecek heybetli hayvanlardı. MÖ 278 - 276 arasında Sicilya'da Siraküza filleriyle savaşmış olan Kartacalılar, Hindistan'dan daha büyük örnekler getirtmek yerine, yerli filleri yakaladılar ve ehlileştirdiler. Ne var ki, Kartacalılar, zamanının en güçlü fil kıtasını oluşturmak için Hindistan'dan uzmanlar tuttular. MÖ 255'te Bagradas Nehri'nde, Kartaca filleri, sonraki birçok yılda Romalıları bu hayvanlarla savaşmakta korku dolu bırakarak pek çok zayiata yol açtılar.

  Long Fhada - Mercenary ...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	During the early Middle Ages, the Frankish navy was of no real distinction, yet Charlemagne did maintain a sizeable navy to defend against Viking raids, which was something other kingdoms generally failed to do.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Seekriegsführung war in der Vergangenheit nur eine weitere Art, Infanterien gegeneinander kämpfen zu lassen. Die frühesten dokumentierten Seegefechte fanden im alten China statt. Der Erfolg beim Entern und im Nahkampf entschied über Sieg oder Niederlage in Seegefechten. Im frühen Mittelalter stellten die Franken keine besondere Seestreitmacht dar, dennoch unterhielt Karl der Große eine beachtliche Flotte zur Verteidigung gegen die Wikinger, im Gegensatz zu den meisten anderen Königreichen. In jener Zeit unterschieden sich Landschlachten von Seeschlachten nur geringfügig. Auf See behielt derjenige die Oberhand, der im Kampf den Bewegungen des Schiffes auf den Wellen am besten standhalten konnte.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	La guerra sul mare era in passato solo un altro modo in cui combatteva la fanteria. Le prime battaglie navali documentate sono quelle dell’antica Cina: con gli arpioni si agganciavano e poi abbordavano le navi e a quel punto il combattimento ravvicinato decretava il vincitore. Nell’Alto Medioevo, la flotta franca non differiva molto, eppure Carlo Magno manteneva una vasta flotta per difendersi dalle incursioni vichinghe, cosa che gli altri regni in genere non riuscivano a fare. A quel tempo, la differenza tra combattimento in mare e sulla terraferma era poca, mentre era importante essere abituati al mare, e riuscire a mantenere l’equilibrio mentre si colpiva il nemico.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Námořní boj byla v dávných dobách prostě jen další varianta pěchotní bitvy. Nejstarší zdokumentované námořní bitvy byly vedeny ve staré Číně, a to pomocí zahákování a zachycení nepřátelského plavidla a vylodění na cizí palubu, takže o vítězi rozhodoval boj zblízka. Ani ve středověku se od toho francké námořnictvo příliš nelišilo, ačkoli si Karel Veliký držel poměrně velké námořnictvo na ochranu proti nájezdům Vikingů, což se ostatním královstvím většinou nepodařilo. Rozdíl mezi bojem na pevnině a na moři byl tedy v té době velmi malý a v zásadě to byla především otázka „námořnického kroku“, schopnosti udržovat rovnováhu a srazit přitom nepřítele.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Bitwy morskie sprowadzały się niegdyś po prostu do starć piechoty. Najstarsze udokumentowane starcia tego typu odbywały się w Chinach, gdzie o zwycięstwie decydowały haki abordażowe i pojedynki na pokładach. W wiekach średnich frankijska flota nie była specjalnie wybitna, lecz Karol Wielki utrzymywał liczną marynarkę, by bronić się przed najazdami wikingów, z czym problemy miały inne królestwa. Różnica między walką na morzu i lądzie była więc niewielka – sprowadzało się to do tego, kto lepiej utrzymuje równowagę pośród fal i jest w stanie pokonać przeciwnika.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Пехотинцы издавна сражались не только на суше, но и на палубах кораблей. Первые известные нам морские сражения с абордажем, исход которых решался в рукопашном бою, происходили еще в древнем Китае. У франков периода раннего средневековья все оставалось практически так же: особого упоминания заслуживает разве что внушительный флот, созданный Карлом Великим для борьбы с викингами. В то время разница между сражением на воде и на суше была небольшой и сводилась в основном к "морским ногам" - умению вести бой, балансируя во время качки.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Geçmişte, deniz harbi, piyade birliklerinin birbirleriyle savaşmalarının sadece bir başka yoluydu. En erken kayıt altına alınmış deniz savaşları antik Çin'de yaşanmış olan 'pençe ve kanca' savaşlarıdır ki bu savaşlarda bordalama harekatları ve göğüs göğüse muharebe zaferi belirlemiştir. Erken dönem Orta Çağ esnasında, Frenk donanmasının ayırt edici belirli bir özelliği yoktu, ancak Şarlman, Viking akınlarına karşı savunma yapacak oldukça büyük bir donanmaya sahipti ki bu, diğer krallıkların genel olarak başaramadıkları şeydi. O zamanlar, karada ve denizde savaşmak arasındaki fark küçüktü, bu farktaki asıl olay bir 'deniz bacağı' meselesiydi ki bu rakibi alt ederken dengeyi korumak manasına gelirdi.

  Longboat - Mercenary Ce...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	During the early Middle Ages, the Frankish navy was of no real distinction, yet Charlemagne did maintain a sizeable navy to defend against Viking raids, which was something other kingdoms generally failed to do.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Seekriegsführung war in der Vergangenheit nur eine weitere Art, Infanterien gegeneinander kämpfen zu lassen. Die frühesten dokumentierten Seegefechte fanden im alten China statt. Der Erfolg beim Entern und im Nahkampf entschied über Sieg oder Niederlage in Seegefechten. Im frühen Mittelalter stellten die Franken keine besondere Seestreitmacht dar, dennoch unterhielt Karl der Große eine beachtliche Flotte zur Verteidigung gegen die Wikinger, im Gegensatz zu den meisten anderen Königreichen. In jener Zeit unterschieden sich Landschlachten von Seeschlachten nur geringfügig. Auf See behielt derjenige die Oberhand, der im Kampf den Bewegungen des Schiffes auf den Wellen am besten standhalten konnte.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	La guerra sul mare era in passato solo un altro modo in cui combatteva la fanteria. Le prime battaglie navali documentate sono quelle dell’antica Cina: con gli arpioni si agganciavano e poi abbordavano le navi e a quel punto il combattimento ravvicinato decretava il vincitore. Nell’Alto Medioevo, la flotta franca non differiva molto, eppure Carlo Magno manteneva una vasta flotta per difendersi dalle incursioni vichinghe, cosa che gli altri regni in genere non riuscivano a fare. A quel tempo, la differenza tra combattimento in mare e sulla terraferma era poca, mentre era importante essere abituati al mare, e riuscire a mantenere l’equilibrio mentre si colpiva il nemico.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Námořní boj byla v dávných dobách prostě jen další varianta pěchotní bitvy. Nejstarší zdokumentované námořní bitvy byly vedeny ve staré Číně, a to pomocí zahákování a zachycení nepřátelského plavidla a vylodění na cizí palubu, takže o vítězi rozhodoval boj zblízka. Ani ve středověku se od toho francké námořnictvo příliš nelišilo, ačkoli si Karel Veliký držel poměrně velké námořnictvo na ochranu proti nájezdům Vikingů, což se ostatním královstvím většinou nepodařilo. Rozdíl mezi bojem na pevnině a na moři byl tedy v té době velmi malý a v zásadě to byla především otázka „námořnického kroku“, schopnosti udržovat rovnováhu a srazit přitom nepřítele.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Bitwy morskie sprowadzały się niegdyś po prostu do starć piechoty. Najstarsze udokumentowane starcia tego typu odbywały się w Chinach, gdzie o zwycięstwie decydowały haki abordażowe i pojedynki na pokładach. W wiekach średnich frankijska flota nie była specjalnie wybitna, lecz Karol Wielki utrzymywał liczną marynarkę, by bronić się przed najazdami wikingów, z czym problemy miały inne królestwa. Różnica między walką na morzu i lądzie była więc niewielka – sprowadzało się to do tego, kto lepiej utrzymuje równowagę pośród fal i jest w stanie pokonać przeciwnika.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Пехотинцы издавна сражались не только на суше, но и на палубах кораблей. Первые известные нам морские сражения с абордажем, исход которых решался в рукопашном бою, происходили еще в древнем Китае. У франков периода раннего средневековья все оставалось практически так же: особого упоминания заслуживает разве что внушительный флот, созданный Карлом Великим для борьбы с викингами. В то время разница между сражением на воде и на суше была небольшой и сводилась в основном к "морским ногам" - умению вести бой, балансируя во время качки.

  Pictish Berserkers - Pi...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	However, their intended victims did not have the luxury of considering the opponent that stood before them; berserkers fought with a reckless fury, making them very uncompromising opponents to face, and to slay a berserker was thought a most impressive act of courage.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Hurlant comme des animaux et mordant leurs boucliers, les berserks prenaient l'apparence d'animaux sauvages, se lançant dans la bataille dans une sorte de transe. Enragés avant le combat, certainement sous l'influence de drogues, ils n'étaient pas beaucoup protégés mais étaient fortement convaincus de leur invulnérabilité face au feu, aux lames et tous coups portés sur eux. À l'époque, on pensait que les berserks changeaient d'apparence et qu'ils prenaient l'identité des animaux dont ils portaient les peaux. D'autre vues plus rationnelles suggéraient qu'ils étaient simplement portés par une vague d'euphorie de groupe. Cependant, leurs victimes n'avaient pas le luxe d'examiner l'adversaire qui se tenait devant eux ; les berserks se battaient avec une fureur sauvage qui faisait d'eux des adversaires inflexibles. Tuer un berserk était reconnu comme un acte de courage démesuré.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Mit wilden Schreien und in ihre Schilde beißend stürzten sich die Berserker wie in Trance ins Gefecht. Vor einem Kampf versetzten sie sich - möglicherweise mithilfe von Drogen - in eine Raserei. Schutz hatten sie keinen, doch sie hielten sich für unverwundbar und ließen sich durch nichts und niemanden aufhalten. Damals hielt man die Berserker für Gestaltwandler, die zu den Tieren wurden, deren Felle sie trugen. Andere nahmen an, dass sie von Gruppeneuphorie mitgerissen wurden. Die Opfer der Berserker hatten jedoch nicht die Gelegenheit, weiter über ihre Widersacher nachzudenken, denn die Berserker kämpften ohne Rücksicht auf Verluste. Einen Berserker niederzuschlagen war eine Tat, die von gewaltigem Mut zeugte.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Ululando come animali e mordendo i propri scudi, i Berserkr cercavano di avere l’aspetto di animali selvaggi e si gettavano in battaglia in uno stato mentale di semi-trance. Condizionati alla rabbia prima della battaglia, forse con l’aiuto di droghe, essi non indossavano grosse protezioni ma erano totalmente convinti della propria invulnerabilità contro il fuoco e ogni altro colpo sferzato verso di loro. Al tempo, si credeva che i Berserkr potessero cambiar forma e diventare esattamente gli animali a cui era appartenuta la pelle che indossavano. Altri punti di vista, certo più razionali, suggerivano che essi diventassero semplicemente preda di una forma di euforia collettiva. Tuttavia, ai loro avversari non veniva concesso il lusso di farsi un’idea del proprio nemico: i Berserkr combattevano con furia suprema, il che li rendeva avversari non inclini al compromesso, e uccidere un Berserkr rappresentava un grosso atto di coraggio.

  Assault Dieres - Sword ...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	Despite tribal differences, weapons and equipment differed only in detail: spears, javelins, bows and short swords were favoured. Relatively little armour was worn, but some tribes did employ wicker, wood or hide shields.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Provenienti da diverse aree e varie tribù, i guerrieri sub-sahariani dell'Africa variavano sia nell'aspetto che nella cultura. La loro tradizione guerriera era antica e ricca, come quella della Numidia, ma anche della Nubia e dei suoi discendenti che governarono il Kush e l'Aksum. Nonostante le diverse tribù di provenienza, certe armi ed equipaggiamenti avevano quasi tutto in comune: lance, giavellotti, archi e spade corte erano i più impiegati. Non indossavano grandi armature, ma alcune tribù impiegavano scudi di vimini, legno o ricoperti di pelle. Le decorazioni e lo stile variavano enormemente e alcune tribù esibivano pitture di guerra in battaglia. Gli Etiopi, che combattevano per i Persiani, erano famosi per andare in battaglia dipinti di bianco su un lato e vermiglio sull'altro, e usavano lance e archi di legno di palma. Combattendo come alleati e mercenari per Cartagine, la Persia e i Successori orientali, gli uomini delle tribù si potevano trovare in ogni parte dell'Africa e dell'Asia minore.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Afričtí subsaharští bojovníci operovali na rozlehlém území a pocházeli z mnoha různých kmenů, které se od sebe lišily jak vzhledem, tak i kulturou. Obvykle měly dlouhou a bohatou válečnickou tradici, jež se vázala k velkým africkým říším, jako byla například numidská nebo núbijská civilizace. Jejich potomci pak vládli Kúši či pozdějšímu Aksumu. Ať už kmen podporoval kohokoliv, některé zbraně se od sebe v těchto končinách příliš nelišily. Konkrétně to byla kopí, oštěpy, luky a krátké meče. Zbroj se příliš nenosila, ale některé kmeny používaly kůží potažené proutěné nebo dřevěné štíty. Zdobení i styly byly velice rozmanité, některé kmeny se do bitev dokonce pomalovávaly válečnými barvami. Etiopané ve službách Peršanů byli známí tím, že na polovinu těla použili křídově bílou, na druhou rumělkovou barvu a používali kopí a luky z palmového dřeva. Pro Kartágo i východní nástupce Perského království byli tito bojovníci cennými spojenci a žoldnéři, takže členové různých kmenů bojovali ve vojskách po celé Africe i Malé Asii.

  Taifali Cavalry - Lango...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	Having been defeated by the Emperor Constantine, the Taifali continued to harass their oppressors until finally pacified around AD336. However, this did not lead to their automatic absorption into the Roman Empire, and those Taifali who chose not to resettle within its boundaries became self-governing allies of Rome.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Les Taïfales, un peuple peut-être originaire de Germanie de l'est ou de Sarmatie, suivirent le roi Goth Cniva lors de ses campagnes en Mésie et en Dacie au cours du IIIe siècle. Après être entrés en contact avec l'empire romain, ils devinrent vite réputés pour leurs excellents cavaliers. Après leur défaite face à l'empereur Constantin, les Taïfales continuèrent à harceler leurs oppresseurs jusqu'à ce qu'ils furent pacifiés vers 336. Mais cela ne signa pas automatiquement leur intégration à l'empire romain, et les quelques Taïfales qui choisirent de s'installer hors des frontières de l'empire devinrent des alliés autonomes de Rome. Sûrement parce que ces régions rudes et montagneuses paraissaient difficiles à gouverner, et que Rome avait besoin d'alliés-tampon à cet endroit pour faire face aux nombreuses incursions des nomades des steppes.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Die Taifalen waren womöglich ein germanisches oder gar sarmatisches Volk. Sie folgten dem gotischen König Kniva auf seinen Kampagnen in Moesia und Dakien im 3. Jahrhundert n. Chr. Nach Kontakt mit dem römischen Reich wurden sie bald für ihre gute Reitkunst bekannt. Auf ihre Niederlage zu Händen des Kaisers Konstantin hin kämpften die Taifalen weiter gegen ihre Unterdrücker, bis 336 n. Chr. schließlich Frieden geschlossen wurde. Dies bedeutete jedoch nicht automatisch ihre Aufnahme in das römische Reich, und jene Taifalen, die sich nicht innerhalb der Reichsgrenzen niederließen, wurden selbstherrschende Verbündete Roms. Womöglich geschah dies durch angenommene Schwierigkeiten einer erfolgreichen Herrschaft über eine so wilde, bergige Region, oder weil die Römer den Bedarf nach einer Pufferzone gegen die zunehmenden Plünderzüge von Steppennomaden verspürten.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	I Taifali, probabilmente originari della Germania orientale o addirittura sarmati, seguirono il re dei Goti Cniva nelle sue campagne nella Mesia e in Dacia durante il III sec. d.C. Quando entrarono a contatto con l’Impero romano, divennero famosi per i loro ottimi cavalieri. Dopo essere stati sconfitti dall’imperatore Costantino, i Taifali continuarono a infastidire gli oppressori fino alla pace del 336 d.C. Non furono automaticamente assimilati all’Impero romano, e quelli che tra i Taifali scelsero di non trasferirsi all’interno dei suoi confini diventarono alleati di Roma con governo autonomo. Ciò potrebbe essere dovuto alle difficoltà nel governare efficacemente una regione di montagna così ostile, o al fatto che i Romani avessero bisogno di un cuscinetto per limitare il numero crescente delle incursioni dei predatori nomadi della steppa.

  Armoured Shotel Warrior...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	They were also used differently. Abyssinian warriors, fighting behind large shields, did not use fencing techniques. Instead, the shotel's main purpose was not to cut and slice; it was used to hook mounted warriors off their rides as well as to reach behind the enemy's shield when fighting on foot.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Le shotel est une épée à lame courbée, originaire de l’Éthiopie antique, et semblable aux cimeterres du Proche-Orient. Sa courbe est cependant plus prononcée, lui donnant une forme presque semi-circulaire. Son utilisation pouvait varier selon les armées. Les guerriers abyssins, qui se battaient derrière un large bouclier, ne pratiquaient pas de technique d’escrime au combat. La fonction principale du shotel n’était pas de trancher et de tailler. Il était utilisé comme crochet pour faire tomber les guerriers de leurs montures, ainsi que pour contourner les boucliers ennemis lors de combats rapprochés. Contrairement au gilé du peuple Afar, la partie supérieure de la lame du shotel n'est pas aiguisée et peut être utilisée pour s’appuyer contre le bouclier pour plus de force. Le shotel et les autres épées éthiopiennes sont collectivement désignés sous le terme « Han'e ».
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Der aus dem antiken Äthiopien stammende Shotel ist ein gebogenes Schwert, ähnlich dem nahöstlichen Scimitar. Er weist jedoch eine wesentlich ausgeprägtere, fast halbkreisförmige Kurve aus. Auch sein Einsatz war ein anderer. Abessinische Krieger kämpften hinter großen Schilden und setzten daher keine Fechttechniken ein. Der Shotel diente ihnen nicht hauptsächlich zum Schneiden und Schlitzen. Er war vielmehr dazu da, berittene Krieger von ihren Rössern zu reißen und bei Fußkämpfen hinter den Schild des Feindes zu gelangen. Im Gegensatz zum Gile-Messer der Afar ist die obere Schneide des Shotels nicht geschärft und kann zur Stärkung gegen den Schild des Schwertkämpfers gedrückt werden. Der Shotel und die anderen äthiopischen Schwerter sind zusammen unter dem Namen Han’e bekannt.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	El shotel es una espada curva procedente de la antigua Etiopía y similar a las cimitarras de Oriente Próximo. Sin embargo, la curva del shotel es mucho más pronunciada, llegando casi a tener forma semicircular. También se utilizaba de forma diferente. Los guerreros abisinios, que luchaban protegidos tras un gran escudo, no utilizaban técnicas de esgrima. La función principal del shotel no era cortar y rebanar, ya que se utilizaba tanto para tirar a los jinetes de sus monturas como para poder superar el escudo del enemigo al luchar a pie. Al contrario que el cuchillo corto típico del pueblo afar, el filo superior del shotel no está afilado y se puede usar junto con el escudo del espadachín para ganar fuerza. El conjunto de espadas etíopes, entre las que se encuentra el shotel, es conocido como Han'e.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Šotel je zakřivený meč pocházející ze starověké Etiopie. Je podobný blízkovýchodním šamšírům. Zakřivení šotelu je však daleko výraznější a tvoří téměř až půlkruh. Lišily se i způsobem použití. Habešští válečníci využívali v boji velké štíty a na nějaké šermování je moc neužilo. Hlavním smyslem šotelu nebylo řezat a sekat. Šotel se používal ke stahování jízdních válečníků ze sedel a k úderům za štít nepřátelského pěšáka. Na rozdíl afar gile byla horní strana šotelu nenabroušená, a tak se dá zapřít o šermířův štít. Šotelu a ostatním etiopským mečům se souhrnně říká han'e.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Pochodzący ze starożytnej Etiopii szotel to zakrzywiony miecz przypominający bułaty z Bliskiego Wschodu, jednak charakteryzuje go jeszcze większa krzywizna klingi, która tworzy niemalże półokrąg. Abisyńscy wojownicy, walczący z wykorzystaniem dużych tarcz, nie stosowali wyszukanych technik szermierskich, a głównym celem szotela nie było cięcie. Używano go przede wszystkim do ściągania wrogów z wierzchowców i sięgania za tarczę przeciwnika w trakcie walki pieszej. W przeciwieństwie do gile z plemienia Afar górna część ostrza szotela jest niezaostrzona i może być oparta na tarczy żołnierza, by wzmocnić cios. Broń ta, wraz z innymi etiopskimi mieczami, znana jest pod wspólną nazwą „Han'e”.

  Triarii - Rome (Rise of...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	As the heaviest infantry in the early Roman army, they were positioned at the back of very large phalanx formations (and later simpler battle lines), the idea being that should a crisis unfold, the weight and combined experience of the triarii could - and frequently did - turn the situation around and lead to a decisive Roman victory.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Les citoyens romains les plus riches, qui étaient généralement les plus mûrs et les plus expérimentés, formaient les « triarii ». Leur statut les confinait à une réserve qui n'était sollicitée qu'en cas d'extrême nécessité et le terme « triarii » devint synonyme de « dernier recours ». En tant que soldats aisés, les triarii étaient solidement équipés de lances, plastrons et boucliers larges à l'image des hoplites grecs dont ils s'inspiraient. En tant qu'infanterie la plus lourdement armée de la jeune armée romaine, ils se positionnaient à l'arrière d'amples formations en phalange. L'idée étant qu'en cas de crise, l'expérience et le poids des triarii étaient en mesure de retourner n'importe quelle situation pour arracher une victoire décisive.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Die wohlhabendsten – meistens die ältesten, reichsten und erfahrensten – römischen Bürgersoldaten waren die „Triarii“. Passend zu ihrem Status wurden sie immer in Reserve gehalten, bis es absolut nötig war, sie einzusetzen. Mit dem Satz „Jetzt sind die Triarii an der Reihe“ waren jene Situationen gemeint, in denen man die Schlacht in letzter Sekunde umdrehen musste. Die Triarii waren als die wohlhabendsten Römer des Zeitalters mit Speeren, Brustplatten und großen Schilden ausgerüstet, gleich wie die schweren griechischen Hopliten, aus denen sie sich entwickelten. Sie wurden als die schwerste Infanterie der frühen römischen Armee hinter riesigen Phalanx-Formationen positioniert (und später hinter einfachen Kampflinien). Sollte es im Kampf zu einer Krise kommen, konnten die Triarii mit ihrer gesamten Kampferfahrung oft die Situation ändern und einen entscheidenden Sieg herausholen.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Los soldados romanos más acaudalados —y, por lo general, más veteranos y experimentados— eran los "triarios". Debido a su condición, no se recurría a ellos hasta que no era absolutamente necesario. De hecho, la frase "recurrir a los triarios" pasó a significar cualquier situación que solo se podía resolver por medio de un último recurso. Como eran ciudadanos ricos, los triarios contaban con el mejor equipo disponible y luchaban con lanzas, petos y escudos de gran tamaño, como los hoplitas griegos de los que derivaban. Conformaban así la auténtica infantería pesada romana, que se situaba en la retaguardia de grandes falanges (y de las líneas de batalla más sencillas que se utilizarían luego). La idea era que, al llegar el momento crítico de la batalla, el peso y la experiencia combinada de los triarios podía desequilibrar la balanza y convertir la situación en una victoria decisiva para los romanos, y lo cierto es que fue así en numerosas ocasiones.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Nejbohatší, což často znamenalo také nejstarší a nejzkušenější, římští občané tvořili ve vojsku skupinu „triariů“. Vzhledem ke svému postavení byli vždy drženi v záloze, dokud nebyl jejich zásah absolutně nevyhnutelný. Odtud pochází rčení „došlo až na triarie“ pro označení každé situace, jejíž řešení si vyžaduje nasazení posledních záloh. Triariové byli nejbohatšími římskými vojáky, a proto byli dobře vyzbrojeni kopími, hrudními pláty a velkými štíty, stejně jako těžcí řečtí hoplíté, z nichž se vyvinuli. Protože byli nejtěžší pěchotou v raně římské armádě, byli umisťováni do zadní části obrovské falangové formace (a později do jednodušších bojových řad). Idea byla taková, že v případě krize triariové svou silou a zkušeností zvrátí situaci a vybojují pro Řím jasné vítězství. Tato taktika skutečně mnohdy vycházela.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Najlepsi – czyli najstarsi, najbogatsi i najbardziej doświadczeni – rzymscy żołnierze byli znani jako „triarii”. Jak przystało na ich status, zawsze byli trzymani w rezerwie aż do ostatniej chwili, a określenie „dla triarii” tyczyło się każdej sytuacji, w której do odzyskania przewagi potrzebny był as w rękawie. Jako najbogatsi rzymscy żołnierze tych czasów triarii byli dobrze wyposażeni: we włócznie, napierśniki i wielkie tarcze. Wyglądali jak ciężcy greccy hoplici, na których byli wzorowani. Jako najcięższa piechota we wczesnej armii rzymskiej byli umieszczeni na tyłach bardzo dużych formacji falangi (a później prostszych szeregów) przy założeniu, że w przypadku kryzysu ogromne doświadczenie triarii może odwrócić los bitwy i doprowadzić do ostatecznego zwycięstwa Rzymian – i tak właśnie się to zazwyczaj kończyło.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Наиболее преуспевающие римские граждане — в те времена самые старые, богатые и опытные — были триариями. В соответствии со своим высоким статусом они всегда находились в резерве, и их бросали в бой только в самых тяжелых ситуациях. Фраза «дело дошло до триариев» стала означать любую критическую ситуацию, в которой требуются крайние меры. Поскольку триарии были самыми богатыми солдатами, у них были копья, нагрудники и большие щиты, совсем как у тяжелых греческих гоплитов. Триарии, самая тяжелая пехота римской армии, располагались в последнем ряду очень большой фаланги (а позднее — более простых построений). В случае возникновения критической ситуации мощь и опыт триариев должны были переломить ход боя и принести победу римлянам.

  Missile Penteres - Naba...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	The 'five', called a quinquereme in Latin and a penteres in Greek, was a ship first used by the Syracusans against the Carthaginians sometime around 398BC. Like other polyremes, a term meaning many-oared, the chances were that it did not have five banks of oars but that the word 'oar' was used to mean 'rower'.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Die Syrakuser setzten als Erste im Kampf gegen die Karthager 398 v. Chr. eine sogenannte „Fünf“ ein; eine Quinquereme auf lateinisch, Pentere auf griechisch. Wie bei anderen Polyremen, oder „Vielrudern“, wird vermutet, dass das Schiff nicht über fünf Ruderbänke verfügte, sondern dass „Ruder“ eigentlich „Ruderer“ bedeutete. Wäre dies der Fall, säßen die Ruderer in einer Aufteilung von 2-2-1. Für die Stabilität des Schiffes ist es sinnvoll, das meiste Gewicht möglichst tief zu legen; wäre der Schwerpunkt des Schiffes zu weit oben, würde das Schiff bei einem seitlichen Treffer kentern. Die Quinquereme war ein respekteinflößendes Schiff, sowohl was das Äußere als auch das Kampfpotenzial betrifft. Sie konnte eine große Truppenzahl an Bord nehmen und bot ausreichend Platz. Sie konnte es mit den meisten Gegnern und Bedrohungen aufnehmen.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	El quinquerreme, en latín, o pentere, en griego fue usado por primera vez por los siracusanos contra los cartagineses alrededor del 398 a. C. Al igual que otros polirremes, lo más probable es que no tuviesen cinco filas de remos, sino que más bien se referían al número de remeros. En este caso, los remeros estarían colocados en filas de 2-2-1 subiendo desde la línea de flotación. Es de lógica mantener todo el peso posible en la parte baja del barco para ayudar a su estabilidad. Un centro de gravedad alto hace más probable que un barco vuelque si es golpeado desde un lado. Esa altura hizo del quinquerreme un formidable navío, tanto por su apariencia como por su eficacia en combate. Con un gran contingente a bordo y unas extensas cubiertas, este barco pesado podía hacer frente a la mayoría de enemigos y amenazas.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	"Pětka" neboli latinsky quinqueréma a řecky pentéra byla loď, kterou poprvé použili Syrakusané v boji proti Kartágu někdy kolem roku 398 př. n. l. Stejně jako u jiných polyrém její název znamenal, že měla několik řad vesel, je však pravděpodobné, že neměla pět řad vesel, ale že se "vesly" ve skutečnosti myslel počet "veslařů". V takovém případě bylo uspořádání veslařů pravděpodobně 2-2-1, počítáno od vodní hladiny. Na lodi je nejlepší dávat co největší zátěž dolů, aby byla dosažena co nejvyšší stabilita; kdyby měla loď těžiště příliš vysoko, mohla by se při bočním nárazu převrhnout. Taková quinqueréma byla v tom případě bezpochyby působivá jak co se týče vzhledu, tak i bojových schopností. Vzhledem k tomu, že mohla vézt na palubě velkou posádku bojovníků a měla spoustu místa se tato těžká loď dokázala vypořádat s téměř každým nepřítelem či hrozbou.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	„Piątka”, zwana po łacinie kwinkweremą, a po grecku penterą, była używana przez wojska Syrakuz w wojnie z Kartaginą około roku 398 p.n.e. Podobnie jak inne poliremy (okręty wielorzędowe) zapewne nie miała pięciu rzędów wioseł - słowo „wiosło” utożsamiane było w tym przypadku z „wioślarzem”. W takim przypadku wioślarze umiejscowieni byli zapewne w konfiguracji 2-2-1 licząc od powierzchni wody, żeby zgromadzić większość ciężaru przy dnie jednostki, tym samym zwiększając jej stabilność. Gdyby środek ciężkości znajdował się wyżej, okręt mógłby się łatwo wywrócić. Kwinkwerema była zatem jednostką majestatyczną i potężną, która mieściła na pokładzie dużą liczbę żołnierzy i była zdolna przeciwstawić się niemal każdemu zagrożeniu.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	"Пятерку", по-латински именуемую квинквиремой, а по-гречески - пентерой, впервые применили в бою жители Сиракуз в 398 г. до н.э. в бою против Карфагена. Как в случае с остальными полиремами, число в названии корабля указывает не на количество рядов: пентера была трехъярусной, но на каждый ряд из трех весел приходилось по пять гребцов: двое внизу, потом еще двое, потом один. Расположить больше гребцов в нижней части корабля представляется логичным решением: смещенный вниз центр тяжести улучшал остойчивость корабля. Квинквирема была судном поистине устрашающим - как внешне, так и по своим боевым качествам. Этот тяжелый, просторный корабль вмещал большую абордажную команду и мог одолеть почти любого противника.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	"Beş", Latince quinquereme ve Yunanca penteres olarak adlandırılan ve ilk kez Siraküzalılar tarafından MÖ 398'de Kartacalılara karşı kullanılmış olan bir gemiydi. Çok kürekli anlamına gelen bir terim olan diğer polyremeler gibi, olasılıkla, beş oturma dizili küreklere sahip değildi, ancak "kürek" kelimesi, "kürekçi" kelimesiyle aynı anlamda kullanılmıştı. Böyle bir durumda, kürekçilerin dizilimleri, su düzeyinden yukarıya doğru, 2-2-1 şeklinde olmalıydı. Bunca ağırlığı olabildiğince aşağıda tutmak, geminin dengesine yardımcı olacağından mantıklıydı; yüksekte olan bir ağırlık merkezi, eğer kenarlardan saldırılırsa bir gemiyi alabora olmaya dağa eğilimli kılar. O zaman, quinquereme, hem muharebe değeri hem de görünüş açısından kuvvetli bir tekne olmalıydı. İçindeki geniş bir savaşan takım ve bol güverte alanıyla, bu ağır tekne pek çok düşman ve tehditle baş edebilirdi.

  Veneti Axemen - Veneti ...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	They were the only barbarian tribe in the region prior to the invasion of Gauls from beyond the Alps. The Veneti did not immediately come into conflict with the newcomers, unlike their more 'civilised' neighbours the Etruscans, instead coexisting peacefully.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Die Veneter waren ein antiker italischer Stamm im Nordosten Italiens und einigen der oberen Regionen der Adria, die Titus Livius ihre „Ecke“ nannte. Sie waren der einzige Barbarenstamm der Region, bevor die Gallier von den Alpen einfielen. Die Veneter standen mit den Neuankömmlingen im Gegensatz zu ihren „zivilisierteren“ Nachbarn, den Etruskern, nicht sofort in Konflikt. Sie lebten stattdessen mit ihnen in Harmonie. Polybios behauptet, dass die Veneter stark von der gallischen Kultur beeinflusst worden sind und sich von den Galliern scheinbar nur in ihrer Sprache unterschieden. Dieser gallische Einfluss bedeutete jedoch nicht, dass die Veneter kriegerisch handelten. Sie konzentrierten sich lieber auf die Viehhaltung, Fischerei und den Handel. Sie verwendeten seit Beginn des 7. Jahrhunderts v. Chr. bereits Bronzemünzen. Die Veneter hatten eine Zucht starker Pferde, die selbst von Dionysios von Syrakus für die Olympischen Spiele verlangt wurden. Laut Livius stammten die Veneter ursprünglich von Antenor von Troja ab, der die „Heneti“ nach Nordostitalien führte, um die Stadt Patavium zu gründen.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Venetové byli starověkým italickým kmenem, který žil v severovýchodní Itálii a v některých regionech severního Jadranu, které Livius označoval jako „roh“. Byl to před invazí Galů zpoza Alp jediný barbarský kmen v regionu. Venetové se na rozdíl od „civilizovanějších“ sousedů, třeba Etrusků, s nově příchozími nedostali do okamžitého konfliktu, ale žili s nimi v míru. Polybius tvrdí, že Venetové byli galskou kulturou velmi ovlivněni a až na jazyk byli s Galy v podstatě totožní. Tento galský vliv ale neznamenal, že by Venetové byli válkychtiví. Před bojem dávali přednost chovu zvěře, rybářství a obchodu. Již v 7. století před Kristem používali bronzové mince. Venetové chovali silné plemeno koní, které si ke své účasti na olympijských hrách vyžádal i Dionýsios ze Syrakus. Podle Livia byli Venetové potomky Antenora z Tróje, který dovedl „Henéty“ do severovýchodní Itálie, aby zde založil město Patavium.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Wenetowie byli starożytnym italskim plemieniem, które zamieszkiwało tereny w północno-wschodnich Włoszech oraz parę regionów górnego Adriatyku. Liwiusz nazywał to terytorium ich „kątem”. Stanowili one jedyne plemię barbarzyńskie w tym regionie do czasu inwazji Galów zza Alp. Wenetowie nie wpadli od razu w konflikt z tymi przybyszami, w przeciwieństwie do ich bardziej „cywilizowanych” sąsiadów, Etrusków. Potrafili współistnieć z Galami w pokoju. Polibiusz twierdził, że Wenetowie mocno wzorowali się na kulturze galijskiej. Oba plemiona były niemal identyczne, odróżniał je jedynie język. Ten galijski wpływ nie oznaczał jednak, że Wenetowie byli wojowniczym ludem, gdyż od wojny woleli oni hodowlę zwierząt, rybołówstwo i handel. Już w VII wieku p.n.e. używali waluty pod postacią monet z brązu. Dysponowali też silną rasą koni, które Dionizjusz z Syrakuz chciał wykorzystać w igrzyskach olimpijskich. Według Liwiusza Wenetowie byli potomkami Antenora z Troi, który poprowadził „Henetów” na teren północno-wschodnich Włoch, gdzie założył miasto Patavium.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Венеты — древнее италийское племя, обитавшее на северо-востоке Италии и в некоторых районах на побережье Адриатики, которые Ливий назвал «углом». До вторжения галлов умбры были единственным варварским племенем в этом регионе. В отличие от более «цивилизованных» племен, как этруски, венеты не сразу вступили в конфликт с галлами, предпочитая сохранять с ними мирные отношения. Полибий утверждает, что венеты находились под влиянием культуры галлов — настолько сильным, что своим у них был только язык. Но влияние галлов не означало, что венеты были воинственным народом. Напротив, войне они предпочитали разведение скота, рыболовство и торговлю. Бронзовые монеты появились у них уже в VII веке до н. э. Венеты вывели породу сильных лошадей, которые так понравились Дионисию, правителю Сиракуз, что он потребовал прислать их ему для участия в Олимпийских играх. По словам Ливия, венеты были потомками Антенора из Трои, который вывел «генетов» в Северо-Восточную Италию и основал город Патавий.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Venetiler, İtalya’nın kuzeydoğusunda ve Adriyatik bölgenin üst kısımlarında, Livy’nin kendi “köşeleri” olarak tabir ettiği bölgede yaşamış olan kadim bir İtalya kabilesidir. Galyalıların Alp Dağları’ndan gelip gerçekleştirdikleri istila öncesinde bölgede yaşayan tek barbar kabile Venetilerdi. Venetiler, “medeni” komşuları Etrüsklerden farklı olarak, bölgeye yeni gelen Galyalılarla hemen savaşa tutuşmamış, bilakis barışçıl bir şekilde yaşamaya devam etmişlerdir. Polybius, Venetilerin Galyalı kültüründen büyük oranda etkilendiğini ve dilleri haricinde neredeyse Galyalılara tıpatıp benzediklerini öne sürmüştür. Ancak, bu Galyalı etkisi Venetilerin savaşsever bir millet olduğunu anlamına gelmiyordu; Venetiler hayvancılığı, balıkçılığı ve ticareti savaşa yeğlemiş ve MÖ 7. yy gibi erken bir dönemde tunç sikke kullanmışlardır. Venetiler, güçlü cinsten atlar yetiştirmiştir, hatta Siraküzalı Dionysius’un Olimpiyat Oyunları’nda kullanmak üzere Veneti atlarından istemiştir. Livy’nin aktardığına göre, Venetiler köken olarak “Henetiler” boyunu İtalya’nın kuzeydoğusuna getirip Padova şehrini kurduran Truvalı Antenor’un soyundan gelmekteydi.

  Kuyl - Mercenary Saxon ...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	A vessel of that length would presumably have been used for both war and trade, although the discovery was a burial ship, dragged uphill from the river with a hold so bursting with treasure it had broken its keel. Saxon ships of the time did have sails for travelling with favourable winds, but always carried banks of oars for better manoeuvrability during combat or to stay close to the coastline.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Les épaves de Sutton Hoo trouvées en 1939 sont les reliques saxonnes les plus importantes jamais découvertes. Parmi elles, un navire de 27 mètres de long, datant approximativement du VIIe siècle, donne une très bonne idée de ce que pouvait être cette période. On aurait pu penser qu'un vaisseau de cette longueur avait servi à la guerre et au commerce, mais il s'agissait en réalité d'un bateau-tombe, hissé en haut d'une colline depuis la rivière, sa cale remplie de trésors au point d'en avoir endommagé la quille. Les vaisseaux saxons de l'époque se servaient de voiles pour naviguer sous le vent, mais comprenaient également des rangées de rames, afin de gagner en manœuvrabilité pendant les combats, ou de rester proche des côtes.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Die Funde von Sutton Hoo 1939 enthalten einige der größten und wichtigsten Entdeckungen sächsischen Materials. Dazu gehört vor allem ein 27 Meter langes Schiff, das auf etwa das 7. Jahrhundert n. Chr. datiert wird und viel über diese Periode verrät. Ein Schiff dieser Länge wurde vermutlich sowohl für Krieg als auch Handel eingesetzt, obwohl es sich beim Fundstück um ein Schiffsgrab handelte. Die Grabkammer war so voller Schätze, dass der Rumpf brach. Sächsische Schiffe jener Zeit konnten einerseits mit günstigem Wind segeln, verfügten aber gleichzeitig über Ruderbänke für bessere Manövrierbarkeit im Kampf oder zur Fahrt entlang der Küstenlinie.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	I ritrovamenti di Sutton Hoo nel 1939 rappresentano una delle più grandi e più importanti scoperte di reperti sassoni mai portati alla luce. In particolare, la scoperta di una nave lunga 27 metri, datata approssimativamente intorno al VII sec., rappresenta una delle più chiare testimonianze dell’epoca. Un vascello di tale lunghezza doveva essere presumibilmente utilizzato sia per la guerra che per il commercio, sebbene quella scoperta sia stata una nave funeraria, portata in collina dal fiume con un cavo e talmente piena di tesori che la sua chiglia andò completamente distrutta. Le navi sassoni del periodo avevano vele per viaggiare con il vento a favore, ma erano sempre dotate anche di remi per una migliore manovrabilità nei combattimenti o per rimanere più vicine alla costa.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Vykopávky v Sutton Hoo z roku 1939 představují jeden z největších a nejvýznamnějších nálezů saských předmětů, jaký byl kdy objeven. Zejména objevení 27 metrů dlouhé lodi, datované přibližně do 7. století našeho letopočtu, nám poskytuje jednu z nejčistších představ o tomto období. Plavidlo takové délky se pravděpodobně používalo jak pro válku, tak i pro obchod, přestože v daném případě se jednalo o pohřební loď, vytaženou od řeky do kopců a s nákladem tak bohatého pokladu, že jí to prorazilo kýl. Tehdejší saské lodě se stavěly jako plachetnice, které mohly plout s příznivým větrem, ale vždy měly také řady vesel pro lepší manévrovatelnost v boji nebo aby se mohly držet v blízkosti pobřeží.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Znaleziska w Sutton Hoo w 1939 r. to największe skupisko saskich wyrobów. Jednym z najważniejszych jest 27-metrowy okręt, datowany na VII w. Tak długi statek mógł służyć zarówno do handlu, jak i wojny, chociaż odkryty egzemplarz był okrętem pogrzebowym, którego ładownia była pełna skarbów. Saskie okręty z tej epoki miały żagle, pozwalające wykorzystywać pomyślne wiatry, ale wyposażono je również w wiosła, zapewniające lepszą manewrowość i pozwalające trzymać się wybrzeża.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Курганный некрополь Саттон-Ху, открытый в 1939 г., является важнейшим археологическим памятником англосаксонской эпохи. Среди других находок в нем была обнаружена ладья длиной 27 м, датированная VII в. Суда такой длины могли применяться как для войны, так и для торговли, хотя этот конкретный экземпляр был использован в погребальных целях: его притащили по суше с ближайшей реки, набив трюм сокровищами до такой степени, что у судна сломался киль. Саксонские корабли того времени оснащались парусами, но всегда имели ряды весел для маневрирования или плавания вблизи от берега.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	1939'da Sutton Hoo'da çıkarılmış bulgular günümüze dek ortaya çıkarılmış Sakson malzemelerinden en büyük ve de en önemli keşiflerinden bazılarını temsil etmektedir. Özellikle de tarihi yaklaşık olarak MS 7. yüzyıla dayanan 27 metrelik bir uzun geminin keşfi bizlere o dönem hakkındaki en net fikirleri vermektedir. Bu uzunluktaki bir tekne muhtemelen hem savaş hem de ticaret için kullanılmış olmalıdır, her ne kadar keşfedilmiş olan gemi, hazineyle omurgasını kıracak kadar doldurulmuş halde nehirden yukarı çekilmiş bir defin gemisi olsa da. Çağın Sakson gemileri uygun rüzgarlarla seyahat edebilmek için yelkenlere sahipti, ancak mücadele esnasında daha yüksek manevra kabiliyeti ya da kıyı kesimine daha yakın olmak için her zaman kürek sıraları da taşırlardı.

  Assault Hexeres - Sacre...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	Armed with hoplite spears, tipped with an iron head and bronze butt-spike for balance, members of the Sacred Band also carried straight swords. Renowned for their valour, even in defeat, the Sacred Band was expected to fight to the last, and did so at the Battle of the Crimissus in 340BC.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Les lanciers vétérans carthaginois qui composaient la phalange du Bataillon Sacré s'entraînaient et revêtissaient des armures selon la tradition hoplite grecque. Ils étaient uniques car ils se faisaient recruter parmi la populace de la ville elle-même, et ils n'étaient pas les alliés, les sujets enrôlés ou les mercenaires qui composaient normalement les armées carthaginoises. Sélectionnés parmi la noblesse et les citoyens riches, ils étaient bien entraînés et disciplinés. Grâce à leur statut social, ils pouvaient se permettre la panoplie complète de l'armure hoplite : une cuirasse de bronze, des jambières, un casque et un bouclier hoplon. Dans le cas du Bataillon Sacré, ils étaient principalement blancs. Armés de la lance hoplite traditionnelle à la pointe de métal et au talon pointu de bronze pour maintenir l'équilibre, les membres transportaient également une épée droite. Renommés pour leur valeur, même dans la défaite, les soldats du Bataillon Sacré se battaient jusqu'au dernier et ce fut le cas lors de la bataille de Crimisos en 340 av. J.-C. Ils ne retrouvèrent jamais leur effectif et, avec le temps et la pression des guerres de Carthage contre Rome, le Bataillon Sacré se fit dépasser par les armées de mercenaires, payées grâce aux richesses commerciales de Carthage. Ces armées comprenaient quand même quelques citoyens carthaginois et des Liby-Phéniciens, mais le Bataillon Sacré originel n'était plus.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Die Heilige Schar war eine Phalanx von Speerkämpfer-Veteranen aus Karthago, die nach griechischer Hoplitentradition ausgebildet und ausgerüstet waren. Das Besondere an der Heiligen Schar war, dass sie sich aus Stadtbürgern zusammensetzte und nicht, wie es normalerweise in karthagischen Armeen üblich war, aus Heerbann- oder Söldnereinheiten. Die Krieger stammten aus reichen und adligen Gesellschaftsschichten und waren gut ausgebildet und diszipliniert. Durch ihren sozialen Status konnten sie sich eine volle Hopliten-Rüstung leisten: Bronzekürass, Beinschienen, Helm sowie ein Hoplon. Im Falle der Heiligen Schar war die überwiegende Farbe dieser weiß. Sie trugen neben dem traditionellen Hoplitenspeer mit Eisenspitze und bronzenem Knauf als Gegengewicht auch ein gerades Schwert. Die Heilige Schar war für ihre Tapferkeit bekannt, selbst bei einer Niederlage, und kämpfte bis zum letzten Atemzug, wie bei der Schlacht am Krimisos 340 v. Chr., von der sie sich nie erholten. Da für den karthagischen Krieg gegen Rom immer mehr Krieger gebraucht wurden, wurde die Heilige Schar schließlich durch Söldnerarmeen ersetzt, finanziert durch die Handelseinkünfte und verstärkt durch karthagische Bürger und Liby-Phönizier.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Kartagina dysponowała Świętym Zastępem, oddziałem falangi doświadczonych włóczników, wyszkolonych i uzbrojonych na wzór greckich hoplitów. Oddział wyróżniał się tym, że w jego skład wchodzili mieszkańcy miasta, a nie sojusznicy, słudzy czy też najemnicy, z których z reguły składały się kartagińskie armie. Członkowie byli wybierani spośród szlachty oraz bogaczy i przechodzili rygorystyczne szkolenie. Ze względu na posiadany majątek mogli się wyposażyć w pełen zestaw hoplickiej zbroi. Składał się na nią brązowy napierśnik, nagolenniki i hełm oraz tarcze hoplon, które w przypadku tego oddziału były głównie koloru białego. Uzbrojeni byli w tradycyjne włócznie hoplitów z żelaznym czubem i brązowym kolcem na końcu, który zapewniał równowagę. Nosili także proste miecze. Członkowie Świętego Zastępu słynęli z silnego poczucia honoru i oczekiwano od nich, że nawet w przypadku porażki będą walczyć do samego końca, jak podczas bitwy nad rzeką Krimissos w 340 r. p.n.e., po której nigdy nie odzyskali dawnej świetności. Ze względu na wojny toczone z Rzymem w Kartaginie bardziej troszczono się o liczebność niż o jakość oddziałów, dlatego w miejsce Świętego Zastępu wynajmowano najemników, których uzupełniano niewielką liczbą mieszkańców Kartaginy oraz Fenicjan.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Священный отряд представлял собой фалангу опытных копьеносцев, вооруженных и обученных по образцу греческих гоплитов. Вероятно, это была единственная часть карфагенской армии, которую набирали из граждан самого города - все остальные были союзниками, набранными в подчиненных областях, или наемниками. Эти знатные и богатые граждане были хорошо обучены и могли позволить себе полный комплект доспехов гоплита. Он состоял из бронзовой кирасы, поножей и шлема, а также щита-гоплона, который у бойцов Священного отряда был белого цвета. Кроме того, эти воины были вооружены традиционными копьями гоплитов с железным наконечником и бронзовым противовесом и прямым мечом. Они славились своей храбростью даже перед лицом смерти. В битве при Кримисе в 340 г. до н.э. отряд стоял до последнего и был полностью уничтожен. В разгар Пунических войн наемные войска окончательно заняли место Священного отряда.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Kutsal Güruh, Kartaca’da yetişmiş ve Yunan hoplitler tarzında eğitim görüp zırhlanmış bir kıdemli mızrakçılar falanksıydı. Kendilerine has şekilde, normalde Kartaca ordularını oluşturan müttefiklerin, toplanmış birimlerin veya paralı askerlerin arasından değil, şehir halkından seçilirlerdi. Soylu ve zengin yurttaşların arasından seçilen bu birimler iyi eğitilmiş ve disiplin sahibi askerlerdi. Sosyal konumları sayesinde tam teçhizatlı hoplit zırhlarını alabiliyorlardı. Bunların arasında tunç göğüs zırhları, dizçekler, başlıklar ve hoplon kalkanları vardı. Kutsal Güruh’ta bunlar genellikle beyaz renkli olarak kullanılırlardı. Demir temrenli ve tunç bir dipçik miliyle dengelenmiş hoplit mızrağı kuşanır, ayrıca düz bir kılıç da taşırlardı. Yiğitlikleriyle meşhurlardı. Öyle ki, MÖ 340 yılındaki Crimissus Muharebesi'nde yaptıkları gibi, mağlubiyet durumunda bile son adamına kadar savaşmaları beklenirdi. Bundan sonra sayıları asla eskisi kadar olmadı ve Kartaca’nın Roma ile sürdürdüğü savaşların baskısıyla Kutsal Güruh’un yerini, masrafları Kartaca’nın ticaretten kazandığı parayla ödenen paralı askerler aldı. Bu ordular bünyesinde az miktarda Kartaca vatandaşı ve Liby-Fenikeli bulundurmaya devam etti ancak Kutsal Güruh, o eski Kutsal Güruh olmaktan çok uzaktı.

  Taifali Cavalry - Vanda...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	Having been defeated by the Emperor Constantine, the Taifali continued to harass their oppressors until finally pacified around AD336. However, this did not lead to their automatic absorption into the Roman Empire, and those Taifali who chose not to resettle within its boundaries became self-governing allies of Rome.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Die Taifalen waren womöglich ein germanisches oder gar sarmatisches Volk. Sie folgten dem gotischen König Kniva auf seinen Kampagnen in Moesia und Dakien im 3. Jahrhundert n. Chr. Nach Kontakt mit dem römischen Reich wurden sie bald für ihre gute Reitkunst bekannt. Auf ihre Niederlage zu Händen des Kaisers Konstantin hin kämpften die Taifalen weiter gegen ihre Unterdrücker, bis 336 n. Chr. schließlich Frieden geschlossen wurde. Dies bedeutete jedoch nicht automatisch ihre Aufnahme in das römische Reich, und jene Taifalen, die sich nicht innerhalb der Reichsgrenzen niederließen, wurden selbstherrschende Verbündete Roms. Womöglich geschah dies durch angenommene Schwierigkeiten einer erfolgreichen Herrschaft über eine so wilde, bergige Region, oder weil die Römer den Bedarf nach einer Pufferzone gegen die zunehmenden Plünderzüge von Steppennomaden verspürten.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	I Taifali, probabilmente originari della Germania orientale o addirittura sarmati, seguirono il re dei Goti Cniva nelle sue campagne nella Mesia e in Dacia durante il III sec. d.C. Quando entrarono a contatto con l’Impero romano, divennero famosi per i loro ottimi cavalieri. Dopo essere stati sconfitti dall’imperatore Costantino, i Taifali continuarono a infastidire gli oppressori fino alla pace del 336 d.C. Non furono automaticamente assimilati all’Impero romano, e quelli che tra i Taifali scelsero di non trasferirsi all’interno dei suoi confini diventarono alleati di Roma con governo autonomo. Ciò potrebbe essere dovuto alle difficoltà nel governare efficacemente una regione di montagna così ostile, o al fatto che i Romani avessero bisogno di un cuscinetto per limitare il numero crescente delle incursioni dei predatori nomadi della steppa.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Taifalové, lid východogermánského nebo snad sarmatského původu, následovali ve 3. století našeho letopočtu gótského krále Cniva na tažení do Moesie a Dácie. Během své výpravy se setkali s Římany a prosluli v jejich očích jako vynikající jezdci. Císař Konstantin nad Taifali zvítězil, oni ale i přesto pokračovali v nájezdech na území svých pokořitelů, a to až do konečné porážky kolem roku 336 n. l. Ani poté se však Taifalové nestali nedílnou součástí Římské říše, mnozí se odmítli usídlit za jejími hranicemi a nadále byli nezávislými spojenci Říma. Římanům tento stav vyhovoval dílem proto, že nebylo snadné spravovat tak nevlídnou a hornatou krajinu, dílem proto, že potřebovali nárazníkové pásmo chránící je před stále častějšími výpady kočovných kmenů.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Tajfalowie byli plemieniem wschodniogermańskim, być może pochodzenia sarmackiego. Pod wodzą króla Gotów Knivy walczyli w wyprawach na Mezję i Dację w III wieku n.e. Wśród Rzymian cieszyli się sławą wyśmienitych jeźdźców. Po dotkliwej porażce z rąk cesarza Konstantyna, Tajfalowie wciąż stawiali opór ciemiężcy, dopiero w roku 336 n.e. udało się ich spacyfikować. Nie udało się jednak wchłonąć ich do imperium Rzymu - nawet w wymuszonym sojuszu z imperium, Tajfalowie zachowali autonomię. Być może wynikało to z trudności w zarządzaniu ich rodzinnych, górzystych obszarów. Innym wytłumaczeniem jest chęć utworzenia przez Rzymian strefy buforowej, oddzielającej ich od agresywnych plemion stepowych.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Племя тайфалов, принадлежавшее либо к остготам, либо к сарматам, сопровождало готского царя Книву в походах на Мезию и Дакию в III в. н.э. Вскоре после первых боев с римлянами оно прославились своей превосходной конницей. После того, как император Константин победил готов, тайфалы продолжили нападать на римлян, пока в 336 году не были усмирены. При этом не все они вошли в состав империи: часть племени, отказавшаяся переселяться на римские земли, сохранила свою независимость. Возможно, римляне допустили это потому, что не хотели связываться с суровым горным регионом или нуждались в буфере, который прикрывал бы их границы от участившихся нападений степняков.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Bir ihtimale göre bir doğu Cermen kavimi veya hatta Sarmat halkından olan Taifallar Got krali Cniva'nın MS 3. yüzyılda Moesia ve Daçya'ya doğru seferlerine destek oldu. Roma İmparatorluğuyla karşı karşıya gelen Taifallar muhteşem ata binme yetenekleri sayesinde tanındılar. İmparator Konstantin tarafından mağlup edilmelerinin ardından, Taifallar MS 336 yılında bastırılana dek İmparatorluğa rahat vermemişlerdir. Öte yandan, yenilgileri Roma İmparatorluğuna hemen katılmalarına sebep olmamıştır ve İmparatorluk sınırları içine yerleşmek istemeyen Taifallar Roma'nın kendi kendilerini yöneten müttefikleri olmuşlardır. Bu durumun sebebi böylesine sert ve dağlı bir bölgeyi başarıyla yönetmenin tahmin edilebilir zorlukları da olabilir, İmparatorluğun sayısı gittikçe artan baskıncı bozkır göçebelerine karşı tampon topluluklara ihtiyaç duyması da.

  Assault Hexeres - Sacre...  

Show textShow cached sourceOpen source URL	Armed with hoplite spears, tipped with an iron head and bronze butt-spike for balance, members of the Sacred Band also carried straight swords. Renowned for their valour, even in defeat, the Sacred Band was expected to fight to the last, and did so at the Battle of the Crimissus in 340BC.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Die Heilige Schar war eine Phalanx von Speerkämpfer-Veteranen aus Karthago, die nach griechischer Hoplitentradition ausgebildet und ausgerüstet waren. Das Besondere an der Heiligen Schar war, dass sie sich aus Stadtbürgern zusammensetzte und nicht, wie es normalerweise in karthagischen Armeen üblich war, aus Heerbann- oder Söldnereinheiten. Die Krieger stammten aus reichen und adligen Gesellschaftsschichten und waren gut ausgebildet und diszipliniert. Durch ihren sozialen Status konnten sie sich eine volle Hopliten-Rüstung leisten: Bronzekürass, Beinschienen, Helm sowie ein Hoplon. Im Falle der Heiligen Schar war die überwiegende Farbe dieser weiß. Sie trugen neben dem traditionellen Hoplitenspeer mit Eisenspitze und bronzenem Knauf als Gegengewicht auch ein gerades Schwert. Die Heilige Schar war für ihre Tapferkeit bekannt, selbst bei einer Niederlage, und kämpfte bis zum letzten Atemzug, wie bei der Schlacht am Krimisos 340 v. Chr., von der sie sich nie erholten. Da für den karthagischen Krieg gegen Rom immer mehr Krieger gebraucht wurden, wurde die Heilige Schar schließlich durch Söldnerarmeen ersetzt, finanziert durch die Handelseinkünfte und verstärkt durch karthagische Bürger und Liby-Phönizier.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	La Legión Sagrada estaba formada por una falange de lanceros veteranos, criados en Cartago y entrenados y armados según la tradición de los hoplitas griegos. Lo que les daba su singularidad era el hecho de que se les reclutara entre la población de la ciudad, más que entre los aliados, soldados de leva o mercenarios, que normalmente componían el grueso de los ejércitos cartagineses. Se les elegía de entre la nobleza y los ciudadanos ricos; estaban entrenados y eran disciplinados. Gracias a su posición social, podían permitirse una armadura completa: coraza de bronce, grebas, casco y un hoplón. En el caso de la Legión Sagrada, estos solían ser casi siempre de color blanco. Los miembros de la Legión Sagrada iban armados con lanzas hoplitas —con la punta de hierro y una pica de bronce en la base para dar equilibrio—, aunque también llevaban espadas rectas. Estos destacaban por su valor, incluso, cuando eran derrotados y de ellos se esperaba que lucharan hasta la muerte, como ocurrió en la batalla del Crimiso, en el 340 a. C. Esta derrota supuso un duro varapalo del que no acabaron de recuperarse. Con el tiempo, y a causa de la presión de las guerras de Cartago con Roma, la Legión Sagrada fue reemplazada por ejércitos de mercenarios, que eran mantenidos con las riquezas obtenidas del comercio. Estos ejércitos aún contaban entre sus filas con una minoría de ciudadanos cartagineses y libiofenicios, pero la antigua Legión Sagrada había dejado de existir.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Proveniente da Cartagine, il Battaglione sacro era una falange di lancieri veterani addestrati e armati in accordo alla tradizione degli opliti greci. Erano unici, in quanto provenivano dalla popolazione della città stessa, cosa insolita per l’esercito cartaginese, normalmente folto di soldati delle città alleate, di sudditi, se non addirittura di mercenari. Scelti tra la nobiltà e tra i cittadini ricchi, erano molto ben addestrati e disciplinati. Grazie alla propria posizione sociale, potevano permettersi tutti gli accessori della tipica armatura oplitica: corazza di bronzo, gambiere ed elmo, nonché l’hoplon come scudo. Nel caso del Battaglione sacro, questi erano prevalentemente di colore bianco. I membri del Battaglione sacro erano armati con la classica lancia da oplite, con punta di ferro e tallone in bronzo, per maggiore equilibrio, e portavano anche una spada dritta. Noti per il loro valore, anche nella sconfitta, quelli del Battaglione sacro combattevano fino alla fine, come nel caso della Battaglia del Crimiso, nel 340 a.C. Non riuscirono mai a tornare al numero originale e, col tempo, a causa delle guerre contro Roma, anche il Battaglione sacro fu sostituito da eserciti mercenari, pagati coi proventi del commercio. Questi eserciti erano ancora formati da un piccolo numero di cittadini cartaginesi e libifenici, ma il vecchio Battaglione sacro cessò di esistere.
Compare text pagesCompare HTM pagesOpen source URLOpen target URLDefine honga.net as primary domain	Kutsal Güruh, Kartaca’da yetişmiş ve Yunan hoplitler tarzında eğitim görüp zırhlanmış bir kıdemli mızrakçılar falanksıydı. Kendilerine has şekilde, normalde Kartaca ordularını oluşturan müttefiklerin, toplanmış birimlerin veya paralı askerlerin arasından değil, şehir halkından seçilirlerdi. Soylu ve zengin yurttaşların arasından seçilen bu birimler iyi eğitilmiş ve disiplin sahibi askerlerdi. Sosyal konumları sayesinde tam teçhizatlı hoplit zırhlarını alabiliyorlardı. Bunların arasında tunç göğüs zırhları, dizçekler, başlıklar ve hoplon kalkanları vardı. Kutsal Güruh’ta bunlar genellikle beyaz renkli olarak kullanılırlardı. Demir temrenli ve tunç bir dipçik miliyle dengelenmiş hoplit mızrağı kuşanır, ayrıca düz bir kılıç da taşırlardı. Yiğitlikleriyle meşhurlardı. Öyle ki, MÖ 340 yılındaki Crimissus Muharebesi'nde yaptıkları gibi, mağlubiyet durumunda bile son adamına kadar savaşmaları beklenirdi. Bundan sonra sayıları asla eskisi kadar olmadı ve Kartaca’nın Roma ile sürdürdüğü savaşların baskısıyla Kutsal Güruh’un yerini, masrafları Kartaca’nın ticaretten kazandığı parayla ödenen paralı askerler aldı. Bu ordular bünyesinde az miktarda Kartaca vatandaşı ve Liby-Fenikeli bulundurmaya devam etti ancak Kutsal Güruh, o eski Kutsal Güruh olmaktan çok uzaktı.